PROFILPELAJAR.COM

Finské námořnictvo
	Emblém finského námořnictva
Země	Finsko
Vznik	1918
Velikost	8 raketových člunů; 2 hlídkové čluny; 6 minonosek; 16 minolovek; + další
Nadřazené jednotky	Finské ozbrojené síly
Účast
Války	Zimní válka; Pokračovací válka
Bitvy	Operace Atalanta

Finské námořnictvo (finsky: Merivoimat, švédsky: Marinen) je námořní složkou ozbrojených sil Finska. Vzniklo po získání nezávislosti země v roce 1918. Námořnictvo je zaměřeno zejména na pobřežní obranu (včetně demilitarizovaných Aland) před cizím výsadkem, ochranu rybářství a námořního obchodu, průzkum a záchranné mise. Patří k menším námořnictvům. Zaměstnává trvale okolo 2300 osob. Námořnictvo provozuje 8 raketových člunů, 2 hlídkové čluny, 6 minonosek a 13 minolovek.

Historie

Během švédské éry se v blízkosti Finska odehrála řada bitev mezi švédským a ruským loďstvem. Švédské lodě přitom využívaly také finských přístavů a sloužili na nich i finští námořníci. Poté se Finsko v období 1809–1917 stalo součástí Ruska. S baltským loďstvem ruského carského námořnictva od krymské války spolupracovala samostatná finská jednotka Suomen Meriekipaasi. Tu tvořily menší lodě a později též dvě parní fregaty Rjurik a Kalevala. Jednotka byla rozpuštěna v 80. letech 19. století.

Samostatné finské námořnictvo vzniklo roku 1918 po finské občanské válce a vyhlášení nezávislosti země. Nejprve přitom využívalo menších carských lodí (dělové čluny, minolovky atd.), zanechaných ve finských přístavech. V meziválečné době pak došlo ke stavbě řady nových jednotek, především dvou pobřežních obrněných lodí třídy Väinämöinen a pěti ponorek (třída třída Vetehinen, Saukko a Vesikko). Na prahu nové války v roce 1939 tak finské námořnictvo mělo dvě obrněné lodě, pět ponorek, 4 dělové čluny, 7 motorových torpédových člunů, minonosku, 6 minolovek a cvičnou loď Suomen Joutsen.

Mezi listopadem 1939 a březnem 1940 bylo finsko zataženo do zimní války s SSSR. Námořní válka však byla omezena zamrzlým mořem a jediným významným úspěchem bylo sovětské vylodění v pečengském přístavu. Mír však trval jen do roku 1941, kdy vypukla pokračovací válka, trvající do roku 1944. V ní finské námořnictvo spolupracovalo s německou Kriegsmarine. Během jedné z operací přitom ztratilo obrněnec Ilmarinen, což byla největší ztráta námořnictva během celé války. Poté, co SSSR ve válce zvítězilo, bylo námořnictvo nasazeno v krátké laponské válce mezi Finskem a Německem.

Pařížská mírová smlouva znamenala pro poražené Finsko omezení velikost námořnictva na 4500 mužů a omezení jeho tonáže na 10 000 tun. Bylo navíc zakázáno vlastnit ponorky a torpédové čluny, což však bylo možné později obejít díky vzniku raketových člunů.^[1] Během studené války bylo Finsko neutrálním státem (je jím dodnes), stále ohrožovaným SSSR. Jeho malé námořnictvo nakupovalo vojenskou techniku od západního i východního bloku a soustředilo se zejména na pobřežní obranu a minové operace. Mezi jeho největší jednotky patřily malé korvety a raketové čluny.

Modernizace

V rámci programu Laivue 2020 jsou vyvíjeny čtyři víceúčelové korvety třídy Pohjanmaa, které v letech 2021-2024 nahradí minonosku Pohjanmaa, dvě minonosky třídy Hämeenmaa a čtyři raketové čluny třídy Rauma.