Litevské námořnictvo
Vlajka námořnictva
Země	Litva Litva
Existence	1935–1939
Vznik	1. září 1935 4. července 1992 (obnoveno)
Velikost	3 minolovky 4 hlídkové lodě 1 podpůrná loď
Nadřazené jednotky	Litevské ozbrojené síly
Účast
Bitvy	Operace Atalanta (mise EU) Operace Sophia (mise EU)

Litevské námořnictvo (Karines Juru Pajegos) je jednou ze složek ozbrojených sil Litvy. Existovalo v letech 1935–1939 a dále po obnovení nezávislosti země od roku 1992. Tvoří jej více než 600 osob. Jádro námořnictva představují tři minolovky, čtyři hlídkové lodě a podpůrná loď. Mezi jeho hlavní úkoly patří ochrana výsostných vod a výlučné ekonomické zóny, mise SAR, likvidace min, nebo ochrana rybolovu a monitoring znečištění. Litevské námořnictvo je součástí sil NATO, kde se zaměřuje na protiminové operace. Přispívá do jednotky Standing NATO Mine Countermeasures Group 1.^[1] Dále se zapojuje do mezinárodních cvičení a do misí EU: operace Atalanta a operace Sophia.^[2][3]

Litva získala nezávislost roku 1918, ustavení námořnictva však trvalo ještě řadu let. Roku 1923 Litva ovládla důležitý přístav Klaipėda a v červenci 1927 zakoupila bývalou německou prvoválečnou minolovku M59, zařazenou do služby jako hlídkovou loď Prezidentas Smetona.^[4] Doplnilo ji šest motorových člunů a ledoborec Perkunas. Datem oficiálního vzniku litevského námořnictva je 1. září 1935. Dne 22. března 1939 byla Klajpeda obsazena německou armádou a litevská plavidla musela uprchnout do přístavu Liepāja. Námořnictvo zaniklo kvůli okupaci země Sovětským svazem v červnu 1940. Hlídková loď Prezidentas Smetona byla přejmenována na Korall a nasazen ve druhé světové válce.^[5]

Svou nezávislost Litva obnovila roku 1990, přičemž námořnictvo bylo obnoveno 4. července 1992.^[5] Země začala budovat námořnictvo, které bylo nejsilnější mezi pobaltskými státy. Nejprve byly roku 1992 získány dvě sovětské protiponorkové fregaty projektu 1124M (Grisha III), pojmenované Žemajtis (F 11) a Aukštaitis (F 12). Fregaty se následně zapojily do cvičení US Baltops 93, což byl počátek zapojení námořnictva do mezinárodní spolupráce.^[5] Zakoupena byla také pomocná loď Vetra typu Valerian Uryvajev a také švédský hlídkový člun typu KBV-240.^[6] Všechny již byly vyřazeny.

V letech 1999–2000 byly získány minolovky Sūduvis (M 52) a Kuršis (M 51) německé třídy Lindau (typ 331B). V letech 2000–2001 byly získány tři norské hlídkové čluny třídy Storm, které již byly vyřazeny.^[7] V letech 2008–2009 byly zakoupeny dva hlídkové čluny třídy Flyvefisken, které v letech 2010 a 2016 doplnily další dvě jednotky.^[8] Roku 2006 námořnictvo zařadilo minonosku Jotvingis norské třídy Vidar.^[9] Je využívána jako velitelské a podpůrné plavidlo, přičemž nahradilo plavidlo Vetra. Roku 2013 stávající minolovky doplnila dvě novější plavidla britské třídy Hunt, pojmenovaná Skalvis a Kuršis.^[10] Roku 2020 země získala ještě HMS Quorn, třetí minolovku třídy Hunt.

• Třída Hunt^[11]
  • Skalvis (M 53)
  • Kuršis (M 54)

• Třída Lindau (typ 331B)^[11]
  • Sūduvis (M 52)

• Třída Flyvefisken
  • Žemajtis (P11)
  • Dzukas (P12)
  • Aukštaitis (P14)
  • Sėlis (P15)

• Storebro SB90E
  • Žaibas (P351)

• Třída Vidar – velitelská a podpůrná loď
  • Jotvingis (N 42)^[11]

• Šakiai – záchranná loď^[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Litevské námořnictvo na Wikimedia Commons