Od února do října 2014 působila na postu italské ministryně zahraničních věcí ve vládě Mattea Renziho jakožto nejmladší osoba v této pozici od konce druhé světové války.[1]
Již během studií se aktivizovala v hnutích proti genderové diskriminaci, atomovým zbraním a jihoafrickému apartheidu. V roce 2014, kdy vystoupala na nejvyšší úroveň diplomacie, byl na internetu sdílen její snímek neznámého data vzniku, kde stojí vedle palestinského předsedy OOPJásira Arafata.[1]
Jejím manželem je Matteo Rebesani, s nímž má dvě dcery Caterinu (* 2005) a Martu (* 2010).
Politická kariéra
Vnitrostranický vzestup
V roce 1988 se jako mladá představitelka radikálně levicových názorů[1] stala členkou Italské federace mladých komunistů (Federazione Giovanile Comunista Italiana), mládežnické organizace Italské komunistické strany. V roce 1991 se tato strana transformovala do nového uskupení zvaného Demokratická strana levice (Partito Democratico della Sinistra). Nástupnickou organizací mladých komunistů se stala Mladá levice (Sinistra Giovanile), což byla mládežnická organizace napojená na jmenovanou sociálnědemokratickou stranu. Mogheriniová do ní vstoupila. Od roku 2001 působila v celostátní radě strany Levicových demokratů (Democratici di Sinistra), což je uskupení, které navázalo na předchozí Demokratickou stranu levice. Později zde také zasedala v politické komisi a celostátním výkonném výboru.
Po založení italské Demokratické strany v říjnu 2007 se stala 4. listopadu téhož roku členkou kanceláře předsedy Waltera Veltroniho, s nímž již spolupracovala během jeho římského primátorování.
Poslankyně parlamentu
Jako předsedkyně italských poslanců v Parlamentním shromáždění NATO, září 2013
Nový šéf Demokratické strany Dario Franceschini ji 24. února 2009 jmenoval do svého týmu, v němž zodpovídala za záležitostí týkající se rovných příležitostí.[5] Působila také v roli místopředsedkyně nevládní italsko-americké organizace a nadace Italy-USA Foundation.[6]
V únoru 2013 byla do sněmovny znovuzvolena ve volebním okrsku Emilia-Romagna. Zasedala opět v obranném výboru, nově pak ve výboru pro zahraničí a řadila se mezi členy italské delegace do Parlamentního shromáždění NATO, kterému také v dubnu 2013 předsedala. Od 1. srpna téhož roku se pak stala předsedkyní italských zástupců v tomto shromáždění.[7]
Nový stranický předseda Matteo Renzi ji 9. prosince 2013 ustavil do svého týmu, v němž se věnovala záležitostem evropských vztahů. Zařadila se ke členům think tankuGerman Marshall Fund.[7]
Ministryně zahraničí
Mogheriniová při jmenování ministryní zahraničí
V nově zformované vláděMattea Renziho byla 22. února 2014 jmenována ministryní zahraničí, jakožto třetí žena, po Susanně Agnelliové a své předchůdkyni Emmě Boninové, a vůbec nejmladší osoba v tomto úřadu od druhé světové války.[1] Prvním jejím krokem jako ministryně bylo, že se společně s italským ministrem obrany sešla s manželkami italských vojáků zadržovaných v Indii – Massimilianem Latorrem a Salvatorem Gironem. Stalo se tak v důsledku incidentu italského tankeru „Enrica Lexie“ u indických břehů roku 2012; tito dva vojáci měli z paluby trajektu zahájit palbu na neznámé blížící se plavidlo a přitom zastřelit dva indické občany.
Pod jejím vedením usilovala italská diplomacie o osvobození odsouzené súdánské lékařky Meriam Ishagové a její převoz do Itálie. Vzhledem k dobrým italsko-súdánským bilaterálním vztahům došlo 24. července 2014 k propuštění a transportu této Súdánky na palubě italského vládního letadla.[8][9]
Poté, co se od listopadu 2014 ujala funkcí v Evropské komisi, ji v italské vládě jako ministr zahraničí nahradil Paolo Gentiloni.
Deník Financial Times ve svém vydání z 13. července 2014 zveřejnil zvěsti, že se proti jejímu jmenování postavili někteří východoevropští členové, včetně Lotyšska, Estonska, Litvy a Polska, podle nichž zastávala vůči Rusku v ukrajinské krizi příliš měkký postoj. Italský premiér Renzi ji přesto 2. srpna 2014 oficiálně navrhl designovanému předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi.
Na schůzce socialistických premiérů, uskutečněné krátce před oficiálním summitem Evropské rady 30. srpna 2014, její jmenování potvrdili všichni členové Strany evropských socialistů. Téhož dne pak proběhlo její jmenování na zasedání rady, což na Twitteru oznámil předseda Herman Van Rompuy. V úřadu tak od 1. listopadu 2014 nahradila britskou političku Catherine Ashtonovou.
Kritika
V roli ministryně zahraničí při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, 9. července 2014
Kritika Mogheriniové vycházela z tvrzení, že je prorusky orientovaná, postavená blízko Kremlu, a týkala se také jejího vlažného přístupu k vojenské přítomnosti Ruska na ukrajinském území během tamního válečného konfliktu. Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitė ji veřejně označila za „prokremelskou“.[10][11][12][13] Její první nominaci na pozici šéfky evropské diplomacie zablokovaly východoevropské členské státy Evropské unie.[14] Přesto, některé z jejích domnělých přístupů k Rusku se neodlišují od pozic, které zaujímají Německo či Francie.[15]
Výtky směřovaly také k nedostatku zkušeností pro funkci šéfky evropské diplomacie, když se teprve v únoru 2014 stala ministryní zahraničí.[1]
Řád přátelství I. třídy – Kazachstán, 2. července 2019 – za významný přínos k rozvoji komplexních vztahů mezi Kazachstánem a Evropskou unií
Řád cti – Moldavsko, 3. října 2019 – jako hluboké uznání za významný přínos k rozvoji a posílení přátelských vztahů a spolupráce mezi Moldavskem a Evropskou unií[16]
↑ abcdef Unijním "prezidentem" bude Donald Tusk, šéfkou diplomacie Italka Mogheriniová. iHNED.cz [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-09-02]. Dostupné online.
↑ Italy's Mogherini and Poland's Tusk get top EU jobs. BBC News. 30-08-2014. Dostupné online [cit. 30-08-2014].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mogherini: Italy's young rising star [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VINCENTI, Daniela. Profile: Federica Mogherini, the next EU foreign affairs chief [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-08-31]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑A Matteo manca solo la fiducia [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-08-2014. (Italian)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Uragano Sandy, Mogherini: "Solidarietà e amicizia al popolo americano, gli USA sapranno reagire"=. www.partitodemocratico.it. 30 October 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abMOGHERINI, Federica. Chi Sono [online]. blogmog.it, 2014-03-25 [cit. 2014-09-02]. Chi Sono. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-04. (italsky)
↑Sudan: amb. in Italia, Meriam a Roma grazie a amicizia tra nostri paesi [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné online. (Italian)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Woman who faced death for faith is free [online]. CNN website, 2014-07-24. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Wright, Thomas. Mogherini is the Wrong Choice for Europe [online]. Brookings Institution, 28 August 2014 [cit. 2014-08-30]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Higgins, Andrew. Russia Pushing Ukraine Conflict to Point of No Return, E.U. Leader Says. The New York Times. 30 August 2014. Dostupné online [cit. 30 August 2014].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tusk and Mogherini – A Good Lesson [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tusk, Mogherini Named to Top EU Posts Amid Russia Discord [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Who is Federica Mogherini - the new woman in charge of EU foreign policy? [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Diligent Italian leftist accused of pro-Russian bias By Alvise Armellini, dpa [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
_(9998846455).jpg)
