Itálie
Kapitán	Tathiana Garbinová
Žebříček ITF	1.
Nejvýše v žebříčku	1. (9. listopadu 2009)
Barvy	modrá       bílá
Debut v soutěži	1963
Odehraných ročníků	61
Zápasů celkově	153 (88–65)
Tituly	4 (2006, 2009, 2010, 2013, 2024)
Finalistky	1 (2007, 2023)
Nejvíce výher, celkem	Sara Erraniová (28–21)
Nejvíce výher, dvouhra	Francesca Schiavoneová (23–21)
Nejvíce výher, čtyřhra	Roberta Vinciová (18–1)
Nejlepší pár	Erraniová / Vinciová (6–1)
Nejvíce zápasů	Sara Erraniová (26)
Nejvíce odehraných let	Roberta Vinciová (15)
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2024

Tým Itálie v Billie Jean King Cupu reprezentuje Itálii v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis e Padel. Představuje jedno ze čtyř družstev, které v soutěži odehrály všechny ročníky.

Itálie vyhrála ročníky 2006, 2009, 2010, 2013 a 2024. Jako poražený finalista skončila v letech 2007 a 2023. Po Rusku se stala druhým nejúspěšnějším týmem 1. desetiletí třetího tisíciletí.

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 28 utkání a nastoupila do rekordních 26 mezistátních zápasů. Nejvyšší počet 15 ročníků odehrála Roberta Vinciová. Nehrající kapitánkou se v roce 2017 stala Tathiana Garbinová.

V roce 2006 se Itálie stala prvním družstvem, které vyhrálo soutěž jako venkovní celek od zavedení finálového formátu domácí–hosté v roce 1995.

V roce 2012 Italky porazily v prvním kole Světové skupiny v Bielle Ukrajinu 3–2. V dubnovém semifinále pak v ostravské ČEZ Aréně nestačily na Česko vedené Petrou Kvitovou 1–4. Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 zdolaly na domácí půdě Spojené státy 3:2, poté na palermské antuce oplatily porážku Češkám 3:1 a v cagliarském finále si poradily s Ruskem 4:0, když za hosty nenastoupily nejlepší hráčky pro zranění nebo únavu.

Roberta Vinciová držela spolu s Indonésankou Angelique Widjajaovou k roku 2011 rekord nejvyššího počtu 16 deblových výher bez jediné porážky. V roce 2012, po deblové výhře v úvodním kole Světové skupiny, Widjajaovou překonala.

Do světového finále Italky postoupily pošesté v ročníku 2023, když si účast na finálový turnaj zajistily bratislavskou výhrou v dubnovém kvalifikačním kole proti Slovensku. V listopadu 2023 pak ovládly základní skupinu finálové fáze po vítězstvích nad Francií a Německem. Ani v semifinále je v prvním vzájemném střetnutí nezastavilo Slovinsko. Až v souboji o titul podlehly Kanadě, když reprezentantky „země javorového listu“ ve finále debutovaly a Italky zdolaly počtvrté z pěti zápasů.^[1][2]

Jako obhájce finálové účasti získala Itálie přímou účast na finálovém turnaji 2024, v němž byla zrušena skupinová fáze a rozšířen vyřazovací systém pavouka. Po volném losu v malažské aréně Martina Carpeny vyřadily italské reprezentantky Japonsko a v semifinále i podruhé Polsko vedené světovou dvojkou Igou Świątekovou. V závěrečném finále porazily překvapení soutěže Slovensko. Pátou trofejí se zařadily po bok pětinásobných vítězů soutěže, Ruska a Španělska. Hlavní oporou šampionek byla světová čtyřka Jasmine Paoliniová, která hrála i čtyřhry s 37letou Erraniovou. Ta vytvořila rekord celé soutěže jedenáctiletým rozmezím mezi dvěma tituly. Členkami družstva byly také Cocciarettová, Bronzettiová a Trevisanová.^[3][4] O čtyři dny později na výhru Italek navázali jejich krajané v Davis Cupu 2024. Itálie se tak stala pátým státem, který ovládl Davis Cup i Billie Jean King Cup v jediném kalendářním roce.^[5]

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 28 zápasů. Bývalá čtvrtá hráčka žebříčku Francesca Schiavoneová ovládla nejvyšší počet 23 dvouher a deblová světová jednička Roberta Vinciová rekordních 18 čtyřher. Nejvíce, 26 mezistátních zápasů, odehrála Erraniová a v maximu patnácti ročníků se představila Vinciová.^[6]

Minimálně dvacet vyhraných zápasů, vedle Erraniové, Schiavoneové a Vinciové, zaznamenaly Silvia Farinaová Eliaová a Flavia Pennettaová. Ve 14 letech a 205 dnech se Manuela Zoniová stala nejmladší Italkou, která zasáhla do soutěže, když v květnu 1975 nastoupila s Luciou Bassiovou do čtyřhry druhého kola Poháru federace proti Rumunsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Lea Pericoliová ve 40 letech a 44 dnech, když zasáhla s Bassiovou do čtyřhry úvodního kola téhož ročníku 1975 proti Brazílii.^[6]

Nejdelší italské utkání trvalo 3 hodiny a 28 minut. V prvním kole Světové skupiny 2002 v něm Antonella Serraová Zanettiová porazila Švédku Åsu Svenssonovou po třísetovém průběhu 6–7, 6–3 a 10–8. Nejvyšší počet 149 gamů Italky odehrály v úvodním kole Světové skupiny 2011 proti Austrálii, s výsledkem 4:1. Čtyři z pěti utkání v Hobartu měla třísetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii nikdy nepodařil.^[6]

Rok	soutěž	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2009	Světová skupina, 1. kolo	7.–8. února	Orléans, Francie	tvrdý (h)	Francie	5–0	výhra
	Světová skupina, semifinále	25.–26. dubna	Castellaneta, Itálie	antuka	Rusko	4–1	výhra
	Světová skupina, finále	7.–8. listopadu	Reggio di Calabria, Itálie	antuka	Spojené státy	4–0	vítězství (2)

Rok	soutěž	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2010	Světová skupina, 1. kolo	6.–7. února	Charkov, Ukrajina	tvrdý (h)	Ukrajina	4–1	výhra
	Světová skupina, semifinále	24.–25. dubna	Řím, Itálie	antuka	Česko	5–0	výhra
	Světová skupina, finále	6.–7. listopadu	San Diego, Spojené státy	tvrdý (h)	Spojené státy	3–1	vítězství (3)
2011	Světová skupina, 1. kolo	5.–6. února	Hobart, Austrálie	tvrdý	Austrálie	4–1	výhra
	Světová skupina, semifinále	16.–17. dubna	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Rusko	0–5	prohra
2012	Světová skupina, 1. kolo	4.–5. února	Biella, Itálie	antuka (h)	Ukrajina	3–2	výhra
	Světová skupina, semifinále	21.–22. dubna	Ostrava, Česko	tvrdý (h)	Česko	1–4	prohra
2013	Světová skupina, 1. kolo	9.–10. února	Rimini, Itálie	antuka (h)	Spojené státy	3–2	výhra
	Světová skupina, semifinále	20.–21. dubna	Palermo, Itálie	antuka	Česko	3–1	výhra
	Světová skupina, finále	2.–3. listopadu	Cagliari, Itálie	antuka	Rusko	4–0	vítězství (4)
2014	Světová skupina, 1. kolo	8.–9. února	Cleveland, Spojené státy	tvrdý (h)	Spojené státy	3–1	výhra
	Světová skupina, semifinále	19.–20. dubna	Ostrava, Česko	tvrdý (h)	Česko	0–4	prohra
2015	Světová skupina, 1. kolo	7.–8. února	Itálie, Itálie	antuka (h)	Francie	2–3	prohra
	Světová skupina, baráž	18.–19. dubna	Brindisi, Itálie	antuka	Spojené státy	3–2	výhra
2016	Světová skupina, 1. kolo	6.–7. února	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Francie	1–4	prohra
	Světová skupina, baráž	16.–17. dubna	Lleida, Španělsko	antuka	Španělsko	0–4	prohra
2017	2. světová skupina, 1. kolo	11.–12. února	Forlì, Itálie	antuka	Slovensko	2–3	prohra
	2. světová skupina, baráž	22.–23. dubna	Barletta, Itálie	antuka	Tchaj-wan	3–1	výhra
2018	2. světová skupina, 1. kolo	10.–11. února	Chieti, Itálie	antuka (h)	Španělsko	3–2	výhra
	Světová skupina, baráž	21.–22. dubna	Janov, Itálie	antuka	Belgie	0–4	prohra
2019	2. světová skupina, 1. kolo	9.–10. února	Biel/Bienne, Švýcarsko	tvrdý (h)	Švýcarsko	1–3	prohra
	2. světová skupina, baráž	20.–21. dubna	Moskva, Rusko	antuka (h)	Rusko	0–4	prohra

Rok	soutěž	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2021	Zóna Evropy a Afriky, základní skupina	5. února 2020	Tallinn, Estonsko	tvrdý	Rakousko	3–0	výhra
		6. února 2020			Estonsko	2–1	výhra
		7. února 2020			Řecko	3–0	výhra
	Zóna Evropy a Afriky, souboj o postup	8. února 2020			Chorvatsko	2–0	výhra
	Světová baráž	16.–17. dubna 2021	Kluž, Rumunsko	tvrdý	Rumunsko	3–1	výhra
2022	Kvalifikační kolo	15.–16. dubna	Alghero, Itálie	tvrdý	Francie	3–0	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	9. listopadu	Glasgow, Spojené království	tvrdý (h)	Švýcarsko	0–3	prohra
		10. listopadu			Kanada	0–3	prohra
2023	Kvalifikační kolo	14.–15. dubna	Bratislava, Slovensko	tvrdý (h)	Slovensko	3–2	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	9. listopadu	Sevilla, Španělsko	tvrdý (h)	Francie	2–1	výhra
		10. listopadu			Německo	3–0	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	11. listopadu			Slovinsko	2–0	výhra
	Finálový turnaj, finále	12. listopadu			Kanada	0–2	porážka
2024	Finálový turnaj, čtvrtfinále	16. listopadu	Malaga, Španělsko	tvrdý (h)	Japonsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	18. listopadu			Polsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, finále	20. listopadu			Slovensko	2–0	vítězství (5)

Výsledek	Č.	datum a místo konání	Italky	soupeřky	skóre
Vítěz	1.	Fed Cup 2006 16.–17. září 2006 Charleroi, Belgie tvrdý (h), Spiroudome	Francesca Schiavoneová Flavia Pennettaová Mara Santangelová Roberta Vinciová	Belgie	3–2
				Justine Heninová Kirsten Flipkensová Caroline Maesová Leslie Butkiewicz
Finalista	1.	Fed Cup 2007 15.–16. září 2007 Moskva, Rusko tvrdý (h), Palác sportu Lužniki	Francesca Schiavoneová Mara Santangelová Roberta Vinciová Flavia Pennettaová	Rusko	0–4
				Světlana Kuzněcovová Anna Čakvetadzeová Naděžda Petrovová Jelena Vesninová
Vítěz	2.	Fed Cup 2009 7.–8. listopadu 2009 Reggio di Calabria, Itálie antuka, Circolo del Tennis	Flavia Pennettaová Francesca Schiavoneová Sara Erraniová Roberta Vinciová	Spojené státy	4–0
				Melanie Oudinová Alexa Glatchová Liezel Huberová Vania Kingová
Vítěz	3.	Fed Cup 2010 6.–7. listopadu 2010 San Diego, Spojené státy tvrdý (h), San Diego Sports Arena	Flavia Pennettaová Francesca Schiavoneová Sara Erraniová Roberta Vinciová	Spojené státy	3–1
				Bethanie Matteková-Sandsová Melanie Oudinová Coco Vandewegheová Liezel Huberová
Vítěz	4.	Fed Cup 2013 2.–3. listopadu 2013 Cagliari, Itálie antuka, Tennis Club Cagliari	Sara Erraniová Roberta Vinciová Flavia Pennettaová Karin Knappová	Rusko	4–0
				Alexandra Panovová Alisa Klejbanovová Irina Chromačovová Margarita Gasparjanová
Finalista	2.	Billie Jean King Cup 2023 12. listopadu 2023 Sevilla, Španělsko tvrdý (hala), Estadio La Cartuja	Jasmine Paoliniová Martina Trevisanová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Lucrezia Stefaniniová	Kanada	0–2
				Leylah Fernandezová Rebecca Marinová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová Gabriela Dabrowská
Vítěz	5.	Billie Jean King Cup 2024 20. listopadu 2024 Malaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena	Jasmine Paoliniová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Sara Erraniová Martina Trevisanová	Slovensko	2–0
				Rebecca Šramková Anna Karolína Schmiedlová Viktória Hrunčáková Renáta Jamrichová Tereza Mihalíková

• Raffaella Reggiová, 1998–2001
• Corrado Barazzutti, 2002–2016
• Tathiana Garbinová, od 2017

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Squadra italiana di Fed Cup na italské Wikipedii.

• Daviscupový tým Itálie
• Itálie na Hopmanově poháru

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Itálie na Wikimedia Commons
• Fedcupový tým Itálie na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)

Billie Jean King Cup
Vítěz 2024:  Itálie
Finále 2024	Austrálie •  Česko •  Itálie •  Japonsko •  Kanada •  Německo •  Polsko •  Rumunsko •  Slovensko •  Spojené státy •  Španělsko •  Velká Británie
Ročníky	1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024 • 2025
Seznam vítězek a finalistek • žebříček ITF