PROFILPELAJAR.COM

Ezdráš
Ezdráš
Narození	504 př. n. l.; Babylón
Úmrtí	421 př. n. l. (ve věku 82–83 let); Judsko
Národnost	Židé
Povolání	kněz a písař
Nábož. vyznání	judaismus
Rodiče	Seraiah
Příbuzní	Eleazar ben Azariah (předek); Joshua the High Priest (potomek); Seraiah (potomek)
Funkce	Kohen
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ezdráš (z latinského Esdras, hebrejsky: עזרא, Ezra) byl židovský kněz a písař, vysoký úředník na perském dvoře, pověřený organizovat návrat Židů do Jeruzaléma kolem roku 458 př. n. l. S jeho jménem je spojena biblická Kniha Ezdráš.

Život

Ezdráš pocházel z pokolení Aronova a žil v Babylonii asi sto let poté, co Kýrův edikt (538 př. n. l.) Židům dovolil návrat z vyhnanství. Ezdráš zastával úřad jakéhosi tajemníka pro židovské záležitosti a roku 458 př. n. l. odešel s velkými pravomocemi a pověřením krále Artaxerxa I. do Jeruzaléma řídit obnovu židovského náboženského života a organizovat chrámovou službu. Byl také pověřen ustanovovat soudce. S Ezdrášem se vrátilo asi 1500 dalších osob.

Kniha Ezdráš

Jeho působení líčí biblická Kniha Ezdráš, která v kapitole 7 podává nejprve jeho rodokmen a pověřovací list, od 7,27 přechází z aramejštiny do hebrejštiny a zároveň do vyprávění v první osobě. Ezdráš se snažil upevnit dodržování Zákona a zejména sobotního klidu a přičinil se, aby se židovští předáci, kteří si vzali pohanské manželky, s nimi rozešli. Židovská tradice mu přisuzuje velké zásluhy o sebrání a redakci knih Zákona (Tóry) a nazývá ho čestným titulem „Písař“ nebo dokonce „druhý Mojžíš“. „Zákon“, který se veřejně předčítal podle Neh 8–10, někteří ztotožňují s takzvaným Kněžským kodexem (P), jiní pokládají Ezdráše i za autora celého souboru Knihy kronik.^[2]

Ezdráš v islámu

Islám mluví o Ezdrášovi v Koránu i Ibn Kathirově sbírce islámských příběhů.^[3] Zdá se, že Mohamed měl k dispozici odlišné zdroje, než biblickou Knihu Ezdráš (popřípadě Knihu Nehemjáš, která některých verzích Bible bývá nazývána jako 2. Ezdráš), jelikož je v Koránu napsáno, že „židé považují Ezdráše za Syna Božího“.

A říkají židé: „Edzráš je syn Boží!“ a říkají křesťané: „Mesiáš je syn Boží!“ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Bůh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli!

Korán 9:30

Je pravděpodobné, že Mohamed měl k dispozici deuterokanonickou 4. knihu Ezdrášovu, která pojednává o prorokovi Edzrášovi, ačkoliv není jasné, zda jde o stejnou osobu jako byl kněz Edzráš v 5. století př. n. l. Tato kniha nazývá Ezdráše „prorokem podobným Mojžíšovi“ (což je titul, který křesťané osobují Ježíšovi a muslimové Mohamedovi) a mluví také o Synu Božím, který má přijít na svět.^[4]^[5]^[6]^[7]

Odkazy

Reference

↑ Ezdráš: I Esdrae.
↑ EZRA THE SCRIBE - JewishEncyclopedia.com. jewishencyclopedia.com [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
↑ Ibn Kathir, Stories of the prophets [1]
↑ Encyclopaedia Judaica', Ibid., s. 1108.
↑ G. D. Newby, A History Of The Jews Of Arabia, 1988, University Of South Carolina Press, s. 61.
↑ ARNASON, Johann P.; SALVATORE, Armando; STAUTH, Georg. Islam in Process: Historical and Civilizational Perspectives (Yearbook of the Sociology of Islam 7). [s.l.]: transcript Verlag 333 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8394-0491-1. (anglicky) Google-Books-ID: i3utCAAAQBAJ.
↑ J. Walker, Who Is 'Uzair?, The Moslem World, Volume XIX, No. 3, 1939

Literatura

NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: [s.n.], 1956. ( Kalich). Dostupné online. Heslo Ezdráš, s. 163.
DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo EZDRÁŠ, s. 241–242.
WIESEL, Elie. Příběhy o naději. Eseje o velkých postavách židovské tradice. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-469-9. 7. kapitola: Ezdráš a Nehemjáš aneb návrat na Sijón, s. 105-116.
Petr Sláma, "Zákon Boha tvého a zákon krále" (Ezd 7,26): Mojžíšova Tóra jako akreditační dokument židovského společenství doby Ezdrášovy?, in: Tesáno do kamene -- psáno na pergamen -- tištěno na papír: Studie ke starozákonní hermeneutice [Studie a texty Evangelické teologické fakulty 13]. Praha: UK ETF 2008, ISBN 978-80-86498-31-7