Exsikátor

Exsikátor (nebo desikátor) je tlustostěnná dvoudílná nádoba používaná v laboratoři k sušení pomocí desikantu. Víko exsikátoru je opatřeno zábrusem, který musí být namazán zábrusovým tukem. Spodní část nádoby je oddělena perforovanou deskou (obvykle porcelánová) a plní se vhodným sušidlem.

V laboratorní praxi je exsikátorů využíváno k sušení vzorků, k uchovávání hygroskopických látek či k pečlivému vysušení laboratorního skla pro speciální účely (práce se snadno hydrolyzovatelnými látkami či precizní vážení). Po připojení vývěvy (umožňuje-li to konkrétní konstrukce) je možno realizovat sušení za sníženého tlaku.

Exsikátory jsou vyráběny v mnoha velikostech (běžný průměr 100–300 mm) a to zejména ze skla. Existují však i plastové exsikátory. Pokud je víko opatřeno také vhodným kohoutem, hovoříme o vakuovém exsikátoru, který může (ale nemusí) být pro zvýšení účinnosti sušení připojen k vývěvě.

Pro použití v exsikátorech jsou vhodná následující sušidla (seřazeno podle účinnosti od nejméně účinné substance): bezvodý síran měďnatý, 98% kyselina sírová, bezvodý chlorid vápenatý, oxid vápenatý, silikagel, hydroxid draselný, bezvodý chloristan hořečnatý, oxid fosforečný. Vzhledem k vysoké ceně či nepraktičnosti některých uvedených sušidel se pro standardní sušení používá nejčastěji silikagel nebo chlorid vápenatý.

• Galuszka P., Luhová L.: Laboratorní technika pro biochemiky, 2. vydání, UP, Olomouc 2005
• Kotek J.: Laboratorní technika, Karolinum, Praha 2007
• Küster K.W., Thiel A.:Chemicko-analytické výpočetní tabulky, 103. vydání, Academia, Praha 1988

• Obrázky, zvuky či videa k tématu exsikátor na Wikimedia Commons
• Popis a obrázky exsikátoru, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, katedra chemie [1]