Ewa Demarczyková

Ewa Demarczyková
Rodné jméno	Ewa Maria Demarczyk
Narození	16. ledna 1941; Krakov
Úmrtí	14. srpna 2020 (ve věku 79 let); Krakov
Místo pohřbení	Rakowický hřbitov
Alma mater	Akademie divadelních umění Stanisława Wyspiańského v Krakově (do 1966)
Povolání	herečka, zpěvačka, nahrávající umělkyně a písničkářka
Partner(ka)	Paweł Rynkiewicz
Ocenění	Zlatý záslužný kříž (1971); důstojník Řádu čestné legie (1977); Cena města Krakova (1978); rytíř Řádu znovuzrozeného Polska (1979); Odznak čestného titulu zasloužilého národní kultury (1987); Řád znovuzrozeného Polska (2000); zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2005); … více na Wikidatech
Webová stránka	www.demarczyk.pl
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ewa Maria Demarczyková^[1] (16. ledna 1941,^[2] Krakov – 14. srpna 2020 Krakov^[3]^[4]) byla polská zpěvačka, významná představitelka šansonu a zpívané poezie.

Biografie

Počátkem šedesátých let vystupovala jako studentka herectví v populárních krakovských klubech Cyrulik a Piwnica pod Baranami. Spolupracovala se skladatelem Zygmuntem Koniecznym, který napsal hudbu k jejím největším hitům Karuzela z madonnami (českou verzi nazpívala Hana Hegerová jako Madony na kolotoči) a Czarne anioły. V roce 1963 získala první cenu na hudebním festivalu v Opolí a na mezinárodním Sopotském festivalu o rok později byla druhá v kategorii zpěvaček. Úspěšně vystupovala také mimo Polsko (např. Carnegie Hall, pařížská Olympia).

Její nahrávky použil Jerzy Skolimowski ve svém filmu Bariéra (1966). Vydala tři dlouhohrající desky: Ewa Demarczyk śpiewa piosenki Zygmunta Koniecznego (1967), Ewa Demarczyk (1974) a Live (1982). Ve svém repertoáru má zhudebněné texty polských (Julian Tuwim, Miron Bialoszewski) i světových básníků (Osip Mandelštam).

V roce 1977 obdržela Řád čestné legie a v roce 1979 Řád Polonia Restituta. V letech 1986—2000 provozovala vlastní hudební divadlo Teatr Ewy Demarczyk.