PROFILPELAJAR.COM

Emanuel von Proskowetz
Emanuel von Proskowetz
	Emanuel von Proskowetz
Poslanec Moravského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1861 – 1905
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1861 – 1899
Člen Panské sněmovny
	Ve funkci:; 1899 – ???
Stranická příslušnost
Členství	Ústavní strana; (Klub levice – staroněmci); (Klub pokroku – mladoněmci); (Sjednoc. levice); (Německorak. klub); (Sjednoc. něm. levice); Německá pokrok. strana
Narození	11. prosince 1818; Praha; Rakouské císařství
Úmrtí	25. prosince 1909 (ve věku 91 let) nebo 26. prosince 1909 (ve věku 91 let); Vídeň; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	hřbitov Kvasice
Rodiče	Anton Proskowetz
Děti	Emanuel von Proskowetz mladší; Maximilian von Proskowetz
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	agronom a politik
Ocenění	Řád Františka Josefa
Commons	Emanuel von Proskowetz
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel von Proskowetz, též Emanuel Proskowetz von Proskow und Marstorff neboli rytíř z Proskova a Marstorffu (11. prosince 1818 Praha – 25. prosince 1909 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský (rakouský) průmyslník, podnikatel v cukrovarnictví a liberální politik německé národnosti, dlouholetý poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.

Biografie

Jeho otec Anton Proskowetz byl velkoobchodníkem. Syn Emanuel von Proskowetz mladší byl agronomem a ekonomem a další syn Maximilian von Proskowetz se profiloval jako agronom a diplomat.^[2] Emanuel von Proskowetz studoval filozofii.^[3] Po otci se potom věnoval dráze kupce, ale od roku 1842 se zaměřoval na zemědělství. Od roku 1848 působil jako purkrabí na panství Nalžovy, roku 1850 si pronajal velkostatek v Kvasicích na Kroměřížsku.^[2] V Kvasicích Emanuel von Proskowetz založil spolu se švagrem Ferdinandem Urbánkem cukrovar.^[3] K založení došlo v roce 1849^[4], podle jiného zdroje roku 1850^[2]. Od roku 1897 měl podnik charakter Akciového cukrovaru Kvasice.^[2] Společně s přidruženou výrobou zde vznikl jeden z nejrozvinutějších zemědělských podniků v monarchii, včetně zemědělské školy pro selský dorost.^[4] V roce 1870 založil v Kroměříži také vzorovou sladovnu a roku 1880 společně s oběma syny i další cukrovar v obci Všetuly.^[2] Zasedal také na postu prezidenta Moravsko-slezské ústřední dráhy a byl členem řady spolků. Roku 1860 mu byl udělen Řád Františka Josefa, roku 1872 Řád železné koruny.^[3]

Angažoval se dlouhodobě v politice. Již roku 1859 se stal radou Obchodní a živnostenské komory v Olomouci.^[2] Od roku 1861 zasedal jako poslanec Moravského zemského sněmu.^[4] Od roku 1861 byl také poslancem Říšské rady (celostátní parlament, volený tehdy ještě nepřímo jednotlivými zemskými sněmy). V Říšské radě zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kroměříž, Kojetín, Přerov, Zdounky. Dopisem z 30. srpna 1861 oznámil rezignaci na mandát, ale 17. června 1863 opětovně složil slib. Opětovně se stal poslancem i ve volbě roku 1867 (nyní za městskou kurii) a setrval zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1870. Ve volebním období 1870–1871 a 1871–1873 není jako poslanec uváděn, ale opětovně se do Říšské rady dostal v prvních přímých volbách roku 1873 coby zástupce kurie obchodních a živnostenských komor, obvod Olomouc. Mandát následně obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885, volbách roku 1891 a volbách roku 1897. Setrval zde až do roku 1899. Dne 17. září 1899 byl totiž povolán do Panské sněmovny. Jeho poslanecké křeslo pak zaujal Robert Primavesi.^[5] S krátkými přestávkami tak na poslaneckém postu strávil 38 let. Podílel se na legislativě v oboru zemědělství, například na zákonu o veterinárních nemocech. V roce 1893 napsal národohospodářskou studii Der Kaiser Franz-Josef- oder Donau-Oderkanal. Do ročenky Jahrbuch für österreichische Landwirte sepsal pojednání o domovských Kvasicích.^[4]

Politicky patřil do ústavověrného tábora. Po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.^[6] V roce 1878 je ovšem zmiňován jako člen mladoliberálního (mladoněmeckého) Klubu pokroku.^[7] Rovněž po volbách je v říjnu 1879 zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).^[8] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).^[9] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.^[10] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.^[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.^[12] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.^[13] Ve volbách roku 1897 byl zvolen za Německou pokrokovou stranu.^[14]

V roce 1899 byl povolán do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).^[4] V roce 1873 byl povýšen do šlechtického stavu. Měl významné zásluhy na rozvoji moravského průmyslu, cukrovarnictví a zemědělství.^[2]

Odkazy

Reference

↑ S přestávkou let 1861–1863 a 1870–1873.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Proskowetz von Proskow und Marstorff, Emanuel d. Ä. (1818-1909), Agronom und Industrieller, s. 306. (německy)
↑ ^a ^b ^c Proskowetz z Proskova... [online]. novanobilitas.eu [cit. 2013-06-02]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (německy)
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ Politické zprávy domácí. Národní listy. Listopad 1873, roč. 13, čís. 307, s. 2. Dostupné online.
↑ Posel z Prahy, 11. 4. 1878, s. 1.
↑ Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online.
↑ Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
↑ Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 1–2. Dostupné online.
↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
↑ Das Vaterland, 24. 3. 1897, s. 4.