Eliška Rejčka

Eliška Rejčka, Richenza
česká a polská královna
Korunovace	26. května 1303 Praha
Narození	1. září 1286 Poznaň, Polské království Polské království
Úmrtí	18. října 1335 (ve věku 49 let) Staré Brno, Moravské markrabství Moravské markrabství
Pohřbena	bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Předchůdce	I. Guta Habsburská II. Anna Přemyslovna
Nástupce	I. Viola Těšínská II. Anna Přemyslovna
Manželé	Václav II. Rudolf Habsburský
Manželkou panovníka	I. 1300–1305 II. 1306–1307
Potomci	Anežka Přemyslovna
Dynastie	Piastovci
Otec	Přemysl II. Velkopolský
Matka	Rixa Švédská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eliška/Alžběta Rejčka, též Alžběta Polská či Richenza (polsky Ryksa Elżbieta; 1. září 1288^{[pozn. 1]} Poznaň – 18. října 1335 Staré Brno) byla dvakrát česká a polská královna. Poté, co podruhé ovdověla, se stala životní partnerkou Jindřicha z Lipé. Usídlila se nejprve ve svých věnných městech (konkrétně v Hradci Králové), aby posledních zhruba 15 let svého života pak strávila v moravské metropoli v Brně.

Richenza byla jedinou dcerou polského velkoknížete a od roku 1295 krále Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské, dcery sesazeného švédského krále Valdemara Birgerssona. Krátce po jejím narození Rixa Švédská zemřela a roku 1293 se otec potřetí oženil s Markétou Braniborskou.

Shodně s tehdejšími zvyklostmi byla Richenza již roku 1291 zasnoubena s Otou Braniborským, synem braniborského markraběte Albrechta III. a bratrem její macechy Markéty Braniborské. Dětství strávila pod dohledem své tety Anny, starší sestry Přemysla II., v cisterciáckém klášteře v Owińskách nedaleko Poznaně. Tam se nejspíš také dozvěděla o násilné smrti svého otce, jenž byl 8. února 1296 zavražděn v polském městě Rogožně. Po smrti otce se Richenzy ujala její nevlastní matka a odvezla ji do Braniborska. K plánované svatbě nakonec nedošlo, poněvadž Ota Braniborský nečekaně zemřel.

V srpnu roku 1300, ve svých dvanácti letech, se Richenza provdala za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále. Po sňatku se o Richenzu tři roky starala sestra Václavovy matky, zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně – vdova po Leškovi Černém Griffina Haličská.^[2] Pobývaly spolu na hradě v Budyni nad Ohří.

26. května 1303 byla vratislavským biskupem Jindřichem z Vrbna v bazilice svatého Víta na Pražském hradě korunována českou a polskou královnou.^{[pozn. 2]} Při té příležitosti přijala jméno Alžběta^[2]; Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména.

Václav II. zemřel již v červnu 1305, několik dní po narození dcery Anežky.^{[pozn. 3][4]} V sedmnácti letech se tak z Rejčky načas stala vdova s nelehkým postavením. Po manželově skonu se ocitla v nepřízni Přemysloven. Mladý král Václav III. byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Roku 1306 usedl na uprázdněný český trůn Rudolf Habsburský a zvolil si za manželku Elišku Rejčku.^{[pozn. 4]} Jeho sok Jindřich Korutanský, manžel nejstarší Přemyslovny Anny, utekl ze země i s chotí.

Po roce manželství Eliška znovu ovdověla, když Rudolf zemřel při obléhání Horažďovic.

Oba zemřelí manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu obdržela pět českých měst (Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto).

Mladá vdova podporovala v nárocích na český trůn Rudolfova bratra Fridricha. Starší historiografie Rejčce vyčítala prohabsburský postoj, byl to ale především důsledek jejího postavení. Vztahy s Přemyslovnami ji donutily utéci z Pražského hradu^[5] a uchýlit se pod ochranu Habsburků.

Rok 1308 znamenal pro Habsburky ztrátu většiny mocenských pozic. Jejich posádky usazené v Eliščiných věnných městech utrpěly drtivou porážku v bitvě u Opočna a nedlouho poté byl zavražděn římský král Albrecht I. Habsburský. Rakouský vévoda Fridrich, zbaven své hlavní opory, byl nucen vzdát se téhož roku ve Znojmě všech habsburských nároků na český trůn a dát generální pardon všem habsburským příznivcům v zemi.

Rejčka se spolu s dcerou usadila v Hradci Králové. Při příjezdu nového českého krále Jana Lucemburského do Prahy v roce 1310 jej ve vyjednáváních se šlechtickými předáky podpořila i „hradecká královna“. Po jejím boku se začal objevovat mocný šlechtic Jindřich z Lipé. Pan z Lipé se stal Richenziným dlouholetým druhem a milencem.^{[5][pozn. 5]}

V zemi vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku Přemyslovnu. Jindřich z Lipé byl 26. října 1315 na Pražském hradě snad z popudu Elišky Přemyslovny a s královým souhlasem zajat a uvězněn v okovech na hradě Týřově. Část české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho po šesti měsících věznění za zástavu několika hradů a šesti rukojmí propustit^[6] a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města.

Po roce 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana. Lesk jejich dvora si podle současníků v ničem nezadal s dvorem královským. Tou dobou se obnovily i dobré vztahy mezi králem Janem, Rejčkou a jejím životním druhem. Roku 1323 Eliška založila ženský cisterciácký klášter na Starém Brně se špitálem a bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Druhou abatyší (1326-1346) starobrněnského kláštera Aula Sancta Mariae byla Kateřina, dcera pana Jindřicha z Lipé. Roku 1324 pak Alžběta Rejčka zakládá farní kostel svatého Vavřince v Brně-Komíně. Zasloužila se rovněž o vznik souboru devíti cenných iluminovaných rukopisů liturgických knih, kdy původ této skupiny knih není dodnes úplně objasněn^[7] Rukopisy jsou mimořádnou ukázkou gotické knižní malby. Po zrušení kláštera cisterciaček během josefinských reforem v roce 1782 byl soubor rozptýlen, šest rukopisů je dnes uloženo v Rakouské národní knihovně, dva v Rajhradském klášteře a jeden v Moravském zemském archivu.

Roku 1329 zemřel druh Elišky Rejčky Jindřich z Lipé, který byl následně pohřben v jižní lodi baziliky Nanebevzetí Panny Marie

V roce 1333 podnikla Rejčka společně se svou dcerou pouť do Porýní, odkud přivezla řadu svatých ostatků. Zemřela roku 1335 a byla pochována pod podlahou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně na nejčestnějším místě před hlavním oltářem.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ryksa Elżbieta na polské Wikipedii.

• ANTONÍN, Robert. Alžběta Rejčka a souboj o český trůn v letech 1306–1308. In: Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308–2008. Historická tradice v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ve dnech 15. a 16. října 2008 v Hradci Králové. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2009. ISBN 978-80-7405-060-2. S. 17–31.
• BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310–1402. Praha: Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4. 
• BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310–1402. Praha: Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0. 
• DUCZMAL, Małgorzata. Ryksa Piastówna, Królowa Czech i Polski. Poznań: Manuskrypt, 2010. 444 s. ISBN 83-923110-1-9. 
• FIALA, Zdeněk. Předhusitské Čechy. Český stát pod vládou Lucemburků 1310–1419. Praha: Svoboda, 1978. 421 s. 
• FLODROVÁ, Milena; ŠENKÝŘ, Miloš. Brno a Brňanky. Brno: Doplněk, 2015. 136 s. ISBN 978-80-7239-319-0. S. 22–29. 
• CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7021-841-9. 
• JASIŃSKI, Kazimierz. Ryksa Elzbieta – Boemie et Polonie bis regina. In: KRZYŻANIAKOWA, Jadwiga. Przemysl II. Odnowienie Królestwa Polskiego. Poznań: Instytut Historii UAM, 1997. ISBN 8386650117. S. 269–280. (polsky)
• KOPIČKOVÁ, Božena. Eliška Přemyslovna. Královna česká 1292–1330. Praha: Vyšehrad, 2003. 182 s. ISBN 80-7021-656-5. 
• KUTHAN, Jiří. Královna Alžběta Rejčka (+ 1335). In: Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308–2008. Historická tradice v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ve dnech 15. a 16. října 2008 v Hradci Králové. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2009. ISBN 978-80-7405-060-2. S. 113–128.
• MUSIL, František. Hradec Králové, Eliška Rejčka a rok 1308. In: Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308–2008. Historická tradice v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ve dnech 15. a 16. října 2008 v Hradci Králové. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2009. ISBN 978-80-7405-060-2. S. 11–15.
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 146. 
• ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha: Dokořán, 2004. 174 s. ISBN 80-86569-24-1. 
• VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 71–72. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Rejčka na Wikimedia Commons
• Alžběta ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Eliška Rejčka v Encyklopedii dějin města Brna
• Eliška Rejčka na e-Středověk.cz
• Jaké měli ženy poslední Přemyslovci?, Radio Praha (v příloze záznam rozhlasového pořadu)
• Dvůr hradecké královny Rejčky Archivováno 5. 2. 2009 na Wayback Machine.
• Příběh posledních Přemysloven…
• Eliška Rejčka a Polsko na e-Středověk.cz