Elektrická jednotka řady 420.95 (dříve EMU 89.0)
Jednotka EMU 89.0009 u zastávky Nová Lesná
Řada dle Kryšpína (ČSD)	EMU 89.0
Řada dle UIC (SR)	420.95
Základní údaje
Výrobce	Vagonka Tatra Smíchov, ČKD Trakce
Výroba v letech	1965, 1968–1970
Počet vyrobených kusů	18
Provozovatel	ČSD, ŽSR, ZSSK
Období provozu	1965–2006
Míst k sezení	120+14/156
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	47 400 kg
Délka přes nárazníky	37 534 mm
Výška skříně od TK	3 485 mm
Šířka	2 650 mm
Rozchod	1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo´ Bo´ Bo´ Bo´
Trvalý výkon	320 kW
Maximální povolená rychlost	50 km/h
Napájecí soustava	1,5 kV ss
Regulace výkonu	kontaktní
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Elektrická jednotka 420.95 je úzkorozchodná elektrická jednotka používaná v síti Tatranských elektrických železnic v letech 1967 až 2006, kdy byla nahrazena jednotkami řady 425.95.

Potřeba výroby nových moderních jednotek pro Tatranské elektrické železnice se projevila při přípravách na pořádání mistrovství světa v lyžování v roce 1970, protože tehdejší jednotky řad EMU 48.0 a EMU 49.0 nebyly již kapacitně ani technicky dostačující.

První prototyp EMU 89.0001 vyrobila v roce 1965 smíchovská ČKD Tatra, která vyráběla tramvaje. Cena prototypu byla 890 050 Kčs^[1] a od půlky dubna roku 1965 byly zahájeny testovací jízdy. Po přibližně půlročním testování byl prototyp převezen zpět do Prahy, kde do něj byly dosazeny nové kompresory a provedeny drobné úpravy například na topení. Do pravidelného provozu se první prototyp dostal 5. května 1967.

V pořadí druhá jednotka se sériovým číslem 0002 byla dodána v lednu roku 1969 a v rychlém sledu za ní následovalo dalších dvanáct jednotek s čísly 0003–0014. Zbylé čtyři jednotky 0015 až 0018 byly dodány během roku 1970. V začátcích svého provozu měly jednotky problémy s měchy mezi jednotlivými částmi jednotky a s gumovou izolací střechy.^[1] Celkem včetně prototypu bylo jednotek vyrobeno 18 kusů.

Během přeznačení hnacích vozidel v roce 1988 byly lokomotivy z řady EMU 89.0 přeznačeny na řadu 420.95.

Řada 420.95 byla v Tatrách provozována až do let 2001–2002, kdy začala být postupně nahrazována moderními jednotkami řady 425.95. V současnosti se v lokomotivním depu Poprad nachází čtyři jednotky staré řady, které byly v roce 1999 rekonstruovány – do pravidelného provozu však již nasazovány nejsou. Se dvěma jednotkami se počítá pro muzejní účely.^[2]

Celá koncepce jednotky vychází z tehdejších tramvají řad T a K. Jednotka se skládá ze tří ocelových článků, které jsou kloubově spojeny v jeden průchozí celek. Klouby jsou neseny Jakobsovými podvozky. Dveře jsou umístěny po obou stranách krajních článků. V jednom z krajních článků je umístěn zavazadlový prostor. Celá jednotka nabízí 134 míst k sezení (32 (+7 sklopných) + 48 + 40 (+ 7 sklopných)) a 156 míst k stání. Sezení je na rozdíl od prototypu 2+2 proti sobě na plastikových sedačkách. Trakční motory o výkonu 320 kW jsou umístěny v podvozcích. Jednotka má rozchod 1 000 milimetrů. Pantografové sběrače jsou umístěny nad krajními podvozky.

• 
  Jednotka v železniční stanici Štrbské Pleso v roce 1993
• 
  Jednotka před přejezdem u zastávky Nová Lesná v roce 2020
• 
  Interiér jednotky
• 
  Stanoviště strojvedoucího

• BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha: Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Elektrická jednotka 420.95, s. 86. 

• Vysoké Tatry
• Tatranské elektrické železnice
• Elektrická jednotka 425.95

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrická jednotka 420.95 na Wikimedia Commons
• KUKUČÍK, Pavol. Elektrické jednotky 420.9 / EMU 89.0 [online]. RailPage.net, 2007-09-29 [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. (slovenčina) 
• ŽelPage: Řada 420.95 (EMU 89.0)