Zmíněná trať se začala stavět roku 1906, v únoru o dva roky později byla již v podstatě dokončená. Jako oficiální termín otevření byl stanoven 1. červenec 1908. Ten se však nakonec ukázal jako velmi nereálný; vzhledem k tomu, že královské ministerstvo obchodu ji odmítlo zprovoznit z důvodu některých nevyhovujících technických parametrů. Nakonec se přece jen na trati Poprad-Tatry – Starý Smokovec dlouhé 13,6 km od 20. prosince 1908 začalo jezdit.
Společnost provozující tatranské železnice se jmenovala Tátrafüredi Helyiérdekü Villamos Vasutak (T.H.É.V.V.) – Smokovecká vicinální elektrická dráha.[2]
Rychlý rozvoj v poslední etapě života Uherska
Již tři roky poté se jezdilo i na trati z Tatranské Lomnice přes Starý Smokovec do Tatranské Polianky, přesně od 16. prosince 1911. Na posledním, třetím a nejnáročnějším úseku vedoucím na Štrbské Pleso, se pak cestující mohli svézt od 13. srpna 1912. V provozu byly kromě osobních i nákladní vozy pro přepravu uhlí, cihel, cementu a dalšího nákladu. Díky dobrým hospodářským výsledkům se uvažovalo i o dalších tratích (např. Štrbské Pleso – Liptovský Hrádok, Tatranská Lomnica – Tatranská Kotlina), tyto návrhy však ukončila první světová válka.
Na přelomu desátých a dvacátých let došlo také ke změně majitele (od této doby společnost provozující železnici vlastnila anglo-maďarskábankaAegisz se sídlem v Budapešti), následně proběhla reforma vedení a jeho zjednodušení. Díky sněhovým pluhům se mohlo jezdit od přelomu let 1923 a 1924 i v zimě.
Od Československa přes socialismus až k nezávislému Slovensku
Po vzniku československého státu se společnost přejmenovala – nový název zněl Tatranská elektrická vicinálna dráha (T.E.V.D.).[2]
Až do roku 1928 používala hnací vozidla lyrové sběrače, které později nahradily pantografové. Ve 30. letech se pak objevují první vozidla vyrobená v ČSR.
30. prosince 1948 se TEVD stala součástí ČSD[3] a začalo se pro ni používat označení Tatranské elektrické železnice – TEŽ. V roce 1970 byla konečná dráhy na Štrbském Plese přeložena do nového nádraží, do kterého byla zaústěna i znovu vybudovaná ozubnicová dráha ze Štrby. V letech 1983–1986 proběhla kompletní výměna kolejnic za typ S49. V roce 1986 začala výstavba nové staniční budovy v žst. Poprad-Tatry. Stavba byla dokončena v roce 1991, 22. října toho roku bylo opuštěno kolejiště v uliční úrovni paralelně s kolejištěm bývalé Košicko-bohumínské dráhy a vlaky od té doby zajíždějí na nové nástupiště, které je situováno příčně nad kolejištěm KBD. Přeložka byla na stávající trať napojena mezi stanicí Veľký Slavkov a zastávkou Veľká, zastávka Veľká byla zrušena.[4][5] Od roku 1993 se TEŽ staly součástí nově vzniklých Železnic Slovenskej republiky (ŽSR). V letech 2002 až 2004 byla provozovatelem pravidelné osobní dopravy firma Železničná spoločnosť, od roku 2005 pak Železničná spoločnosť Slovensko, provozovatelem dráhy je stále ŽSR.
V 50. letech se postupně začaly dodávat nové vozy M 49.0, ty se však neosvědčily a tak je v 60. letech nahradily třídílné soupravy nové řady EMU 89.0 (dnes označovaného jako 420.95). Jednalo se o vlakyčeskoslovenské výroby z ČKD Tatry Smíchov, dodávané byly až do roku 1970; při jejich vývoji byly použity některé zkušenosti z výroby vozů tramvajových (typy Tatra T2 a Tatra T3).
Mezi lety 1965 a 1969 proběhla k mistrovství světa v lyžování rekonstrukce, po roce 1970 už slouží železnice výhradně osobní dopravě. O dalších patnáct let později pak přibyly ještě dvě lokomotivy, vyrobené v tehdy sovětskéKaluze. Poslední změny ve vozovém parku se uskutečnily na přelomu tisíciletí; podle tendru, který roku 1995 vyhrálo konsorciumŽOS Vrútky/Stadler/ADtranz byly jednotky z 60. let nahrazeny novými jednotkami řady 425.95, které byly vyrobeny ve Vrútkách v rámci švýcarské licence. Dnes jsou TEŽ napájeny napětím 1500 V.
Galerie
Elektrická jednotka 420.95 na trati TEŽ
Elektrická jednotka 425.95 na trati TEŽ
Elektrická jednotka 420.95 vjíždí do stanice Starý Smokovec
