| Ekonomika Lotyšska |
|---|
 |
| Měna | Euro (EUR) |
|---|
| Fiskální období | kalendářní rok |
|---|
| Obchodní organizace | OECD, EU a WTO |
|---|
| Statistické údaje |
|---|
| HDP | ▲$48 mld. (PPP, odhad 2014)[1] |
|---|
| Změna HDP | ▲3,7% (2017 podle min. financí) |
|---|
| HDP podle sektorů | zemědělství: 4,4%; průmysl: 26,3%; služby: 69,3% (odhad 2012) |
|---|
| Inflace (CPI) | 2,9% (CPI, 2017) |
|---|
| Pracovní síla | 0,892 mil. (2017) |
|---|
| Pracovní síla podle sektorů | zemědělství: 8,8%; průmysl: 24,0%; služby: 67,2% (odhad 2010) |
|---|
| Nezaměstnanost |  8,5% (2017, III čtvrt.) |
|---|
| Zahraničí |
|---|
| Vývoz | ▲ $ 13,4 mld. (odhad 2014) [2] |
|---|
| Dovoz | ▲$16,7 mld. (odhad 2014) [3] |
|---|
| Hrubý zahraniční dluh |  $35 mld. (31.12. 2012 odhad) |
|---|
| Veřejné finance |
|---|
| Veřejný dluh | 35% HDP (odhad 2015) |
|---|
Lotyšská ekonomika patří i přes značný rozvoj mezi pět nejméně vyspělých ekonomik EU. Světová banka ji řadí do skupiny Upper-middle-income economies (nadprůměrně příjmové ekonomiky). Dle Mezinárodního měnového fondu má Lotyšsko HDP na obyvatele v paritě kupní síly 27 598 USD (2017) a je tak 57. na světě. Lotyšsko bylo jednou z nejrychleji rostoucí ekonomik Evropy díky úspěšným reformám. Pro vysoký růst HDP v letech 2000–2007 bylo označováno za ekonomického tygra. Po roce 2008 byla však lotyšská ekonomika značně zasažena světovou finanční krizí.
Přestože světová finanční krize v letech 2008–2010 měla na Lotyšsko značně negativní dopad a odhalila jeho zranitelnost, podařilo se zemi realizovat jeden z nejúspěšnějších makroekonomických ozdravných programů v poslední době, který prokázal rychlé hospodářské oživení s obdivuhodným závazkem k fiskální politice. Po výrazném poklesu dosáhl růst HDP v letech 2011–2018 v průměru více než 4 % ročně, což je výrazně nad průměrem EU. Vstup Lotyšska do eurozóny v roce 2014 a jeho opětovný přístup na trhy veřejného financování jsou důkazem, že úkol makroekonomické korekce je úspěšně plněn.[4]
Lotyšsko je členem Světové obchodní organizace od roku 1999, Evropské unie od roku 2004, eurozóny od roku 2014 a OECD od roku 2016.
Ekonomický vývoj
V letech 2003–2007 dosahovala lotyšská ekonomika druhý nejvyšší průměrný růst na světě (po Arménii) 10,37 %.[5]
Recese v roce 2008
Již v době enormního růstu vykazovala lotyšská ekonomika příznaky přehřátí. Začátkem roku 2007 se pozastavila domácí spotřeba, neboť banky kvůli přehřátému trhu s nemovitostmi a rostoucímu externímu deficitu obchodní bilance u přidělování půjček sáhly ke konzervativnímu opatření a zpřísnily přidělování. Rychlý růst HDP a příjmů obyvatelstva vedl k výraznému zvýšení spotřebitelské poptávky, následné inflaci (růst inflace nejvyšší v rámci EU, na přelomu května a června 2008 17,9 %[6]) a současně k růstu schodku běžného účtu a zahraničního dluhu. Ekonomika se tak dostala na sestupnou fázi již před globální ekonomickou krizí. Hospodářství stačilo snížit svůj rozpočtový deficit, ale zahraniční dluh zůstal nad sedmdesáti procenty HDP a zmenšil tak prostor pro překonání krize.[7] Zatímco ještě ve 4. čtvrtletí 2007 HDP rostl o 8 % HDP, ve 2. čtvrtletí 2008 klesl o 0,2 %[8], ve 3. čtvrtletí 2008 o 4,6 %, ve 4. čtvrtletí 2008 o 10,3 %. Celkový pokles lotyšské ekonomiky za rok 2008 činil 4,6 %. Lotyšská centrální banka předpokládá, že v roce 2009 HDP klesne až o 12 %.[9] Z nejrychleji rostoucí ekonomiky v rámci EU se tak stala nejrychleji klesající ekonomika. Světová finanční krize prudce zasáhla největší banku v zemi – Parex Bank. Po krachu na finančních trzích přestaly zahraniční banky podporovat realitní sektor, poklesla produkce v průmyslu a službách a zvýšilo se státní zadlužení. Hrozbu státního bankrotu se podařilo v prosinci 2008 odvrátit získáním úvěru od MMF, EU a dalších institucí v celkové hodnotě 7,5 miliardy eur.[10] Po Islandu, Pákistánu, Ukrajině a Maďarsku se Lotyšsko stalo další zemí, která byla nucena požádat MMF o pomoc.[11] Pod tlakem recese podala 20. února 2009 vláda premiéra Ivarse Godmanise demisi.[12] Prezident Valdis Zatlers ji přijal a jmenoval designovaného premiéra Valdise Dombrovskise. Ekonomická situace se však nadále zhoršuje – premiér Dombrovskis dokonce varoval, že pokud země nezíská hotovost, vyhlásí v červnu 2009 státní bankrot. Vláda není totiž schopna dostát podmínky s níž Lotyšsko získalo úvěr od MMF, že udrží deficit veřejných financí pod 5 %. Vše tedy závisí na tom, zda se Dombrovskisovi podaří dojednat s MMF možnost deficitu až 8 %.[9]
Ekonomická struktura
Průmysl
Hlavní průmyslová odvětví: strojírenství, elektrotechnika, dřevozpracující průmysl, papírenský, chemický, potravinářský, textilní a průmysl stavebních hmot. V roce 2003 dominovaly ve struktuře vývozu dřevo a výrobky ze dřeva (35,2 %), stavební a dopravní zařízení, stroje a výrobky z kovů (21,7 %), výrobky lehkého průmyslu (13,7 %), chemikálie a plasty (7,7 %), zemědělské produkty a potraviny (9 %) a ostatní (12,7 %).[13][nedostupný zdroj] Důležitá průmyslová střediska jsou Riga, Daugavpils, Liepāja (metalurgie železa), Brocēni (jediná cementárna v zemi) a Jūrmala. Kromě těžby rašeliny nemá Lotyšsko zdroje nerostných surovin. Spotřeba elektrické energie je z části zajišťována její produkcí v tepelných a vodních elektrárnách a z části dovozem ze zahraničí.
Doprava
Velký přínos financí do státního rozpočtu zaznamenává tranzitní železniční přeprava ruského zboží územím Lotyšska a přes přístavy dále do světa. Přes značný ekonomický pokles na počátku roku 2009 byl v lednu 2009 objem zboží přepraveného lotyšským železničním dopravcem LDz Cargo nižší o pouhá 3 % než v lednu 2008[14] (ve stejném období přitom klesl objem železniční přepravy v Rusku o 33 %).[15]
Zemědělství
V zemědělství převládá živočišná produkce. Chov skotu a prasat. Pěstuje se zde ječmen, žito, brambory, cukrová řepa a zelenina. Loví se zde zejména sledi a šproty. Produkce masa, mléčných výrobků a rybích výrobků, jako jsou sardinky nebo rybí moučka. Téměř polovinu území státu pokrývají lesy 46 %, orná půda tvoří 27 %, pastviny 13 % a ostatní 14 %.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
| Ekonomika Evropy |
|
| Země | |  |
|
Teritoria, kolonie
a zámořská území | |
|
Území s částečným
mezinárodním uznáním | |
|
| Zaniklé státní struktury | |
