Narodil se v rodině pražského kupce a obchodníka železářským zbožím Johanna Thomase Hölzela (1788–1840)[5] a matky Tekly (1798–??).[2] Otec se zajímal rovněž o hudbu a výtvarné umění. Pro svého přítele Aloise Senefeldera zpracovával litografické šablony.
Matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Otec se ořenil podruhé s Teklou Srbovou, dcerou z bohaté pivovarnické rodiny. S ní měl Johan Thomas Hölzel dalších pět dětí:
Po maturitě na gymnáziu odešel do Prahy, kde se učil po čtyři roky v knihkupectví Borrosch & André. Následně se vydal na zkušenou a pracoval v knihkupectvích v Lipsku, Mohuči, Augsburgu, Würzburgu, ve Vídni a v Brně.
Byl vzdělaný muž se širokou škálou zájmů.
V roce 1844 přesídlil do Olomouce, kde založil knihkupectví.[5] Zde se oženil dne 26. února 1848 s tehdy dvacetiletou Hedwigou Niemannovou (26. 10. 1827–1881), dcerou penzionovaného c. a k. důstojníka (Hauptmann) Heinricha Niemanna.[6] Měli spolu devět dětí, z nichž jen několik přežilo dětství. Jedním z nich byl pozdější malíř Adolf Hölzel (1853–1934).
Od roku 1871 sídlilo jeho nakladatelství ve Vídni. Poslední rok svého života prožil jako vdovec v Salcburku, kde také zemřel. Pohřben byl ve Vídni.[3]
Vydavatel
Činnost v Olomouci a dalších místech
Dne 13. září 1844 bylo oznámeno otevření "sortimentní knihkupectví"[p 1] pod názvem Obchod s knihami, uměním a hudebninami Eduard Hölzel.[7] Obchod byl otevřen dne 15. října 1844 na Horním náměstí č. 8. Finanční či jinou podporu mu v úvodu jeho činnosti poskytla knihkupectví Johanna Christopha Arnolda (Arnoldische Buchhandlung) z Lipska, Friedricha Jaspera z Vídně a knihkupectví Borrosch & André z Prahy. Díky svým znalostem oboru a podnikatelskému talentu začalo knihkupectví přes počáteční těžkosti vzkvétat. Mezi zákazníky patřiy osobnosti arcibiskupské kapituly, příslušníci moravské šlechty, bohatí měšťané (například bankéř Karl Anton Primavesi) i bohatí statkáři.
V revolučním roce 1848 začal vydávat rovněž noviny. Německojazyčný olomoucký deník Die Neue Zeit se stal populárními nejen na Moravě ale i v Moravském Slezsku. Redaktorem prvních šesti čísel byl Ignác Jan Hanuš.[7] Noviny Hölzel vydával v letech 1848-1858, poté je předal Františku Slavíkovi.
Pokusil se vydávat také Sedlské noviny v českém jazyce, které byly určeny pro česky mluvící venkov a měly mít především vzdělávací účel. Jejich hlavním redaktorem byl Jan Helcelt. Noviny ale neuspěly a vyšly pouze dvě čísla.
Titulní list luxusního výtisku publikace Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien (1857–1860).
Hrad Bouzov z publikace Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien (1857–1860). Barevná litografie Augusta Carla Hauna podle předlohy Františka Kalivody.
Vývoj nakladatelství Eduard Hölzel
Od sedmdesátých let 19. století neslo nakladatelství název Eduard Hölzel, umělecké nakladatelství, umělecký ústav pro barevný olejotisk a zeměpisný ústav (Eduard Hölzel, Kunstverlag, Kunstanstalt für Oelfarbendruck und Geographisches Institut) a stalo se hlavním vydavatelem v oblasti školní kartografie a učebnic v Rakousko-Uhersku.
Eduard Hölzel byl viceprezidentem Olomoucké obchodní a hospodářské komory, předsedou Svazu rakouských knihkupců a později zástupcem ředitele Vídeňského knihkupeckého grémia. V roce 1871 přesídlil do Vídně.[3] Hlavičkový firemní papír ze dne 28. října 1876 uvádí dvě adresy
tiskárna, Louis Gasse 5 – dnes Mommsengasse,
sklad, Kärntnerring 12 – dnes Ringstraße.
V roce 1877 obdrželo Nakladatelství Hölzel ve svém oboru, na Obchodní a průmyslové výstavě ve Vídni zlatou medaili.
V sedmdesátých letech 19. století se v Hölzelově olomouckém obchodě vyučil knihkupcem jeho synovec Romuald Promberger. Ten roku 1884 založil v Olomouci vlastní české knihkupectví.
Eduard Hölzel chtěl, aby nakladatelství převzali jeho synové Hugo a Adolf. Protože syn Hugo byl často nemocný, vkládal velkou nadějí do Adolfa a poslal ho v roce 1868 na stáž do německého kartografického nakladatelství Justus Perthes, Gotha. Adolf se ale obrátil k malířské kariéře a v roce 1876 odešel na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Otec tedy předal v roce 1885 nakladatelství synu Hugovi a švagrovi Emilu Kosmackovi.
Nakladatelství bylo pod názvem Verlag Ed. Hölzel činné dp roku 2018. V roce 2018 se nakladatelství spojilo s nakladatelstvím MANZ Verlag Schulbuch a nadále působí pod názvem Hölzel Verlag GmbH.[8]
Významná ediční díla (výběr)
Geografie a kartografie
Karl Myrbach von Rheinfeld: Karte vom Olmützer-Kreise des Markgrafthumes Maehren (Mapa Olomouckého kraje, 1845), mapa ve 2 mapových listech : čb. ; 105 × 74 cm složeno na 53 × 74 cm.[9]
Karel Kořistka: Die Kronländer der österreichischen Monarchie in ihren geographischen Verhältnissen. I. Band, Die Markgrafschaft Mähren und das Herzogthum Schlesien in ihren geographischen Verhältnissen / unter Mitwirkung mehrerer vaterländischer Naturforscher und Geographen (Popis Markrabství moravského a Vévodství slezského, 1860), součíástí publikace je generální mapa Moravy, další 4 mapy (mapa průmyslu, výškopisná mapa, geologická mapa, mapa národnostní), 12 černobílých dřevořezů a 5 barevných litografií.[10]
Karel Kořistka: General-karte des Königreiches Böhmen, (Mapa českého království, 1862)[12]
Camillo Sitte: Plan der königl. Hauptstadt Olmütz (Sitteho plán Olomouce, 1895), urbanistický návrh na uspořádání Olomouce po zbourání hradeb.
Kozennův atlas
Podrobnější informace naleznete v článku Kozennův atlas.
Titulni list Kozennova atlasu, 15. české vydání, 1914Kozennův atlas, mapa č. 47, Rakousko-Uhersko. Politický přehled a přední trati obchodní. 15. české vydání, 1914
Vznik Kozennova atlasu
V Olomouci se Hölzel seznámil s Blažejem Kozennem, který zde od roku 1858 učil na c. a k. německém vyšším gymnáziu. Přesvědčil jej, aby sestavil školní zeměpisný atlas, který tehdy v Rakousku chyběl. V roce 1861 získal Eduard Hölzel litografickou dílnu ve Vídni a zbudoval zde zeměpisný ústav a hlavní sídlo svého nakladatelství. Zde bylo v roce 1861 publikováno první vydání Kozennova školního atlasu jako "Školní atlas v 31 mapách pro gymnasie, reální a obchodní školy."[p 2] (Geographischer Schulatlas für die Gymnasien, Real- und Handelsschulen der österreichischen Monarchie). Atlas měl 31 mapový list vytištěný barevnou litografií. Atlas byl vydán v němčině, maďarštině, češtině, polštině a chorvatštině, později také v italštině.[13]
Z atlasu se stal bestseller rakouské školní kartografie. Vyšlo postupně několik "doplněných a opravených" vydání, jehož autory byli přední geografové a kartografové Vinzenz von Haardt, Friedrich Umlauft, Wilhelm Schmidt a Franz Heiderich. Vydání atlasu z roku 1900 sneslo srovnání s nejlepšími atlasy své doby. Toto a další vydání již s původním atlasem mají společný pouze název Kozennův školní atlas (Kozenn-Schulatlas), pod kterým vycházejí školní atlasy pro rakouské školy dodnes[14].
Další atlasy
Od základního Kozennova atlasu pro střední školy byly odvozeny další školní atlasy:
B. Kozennův Malý zeměpisný atlas k potřebám školním i obecným. (Kleiner geographischer Schul-Atlas.) 1862, česká verze 1863, upravil Josef Jireček. Tentokrát se jednalo skutečně o mapy s českým názvoslovím,
Kozennův Horo-vodopisný atlas v devíti mapách. (B. Kozenn's Oro-hydrographischer Atlas in 9 Karten.) 1862 nebo 1863, česky 1865,
Zeměpisný atlas ku potřebě ve školách středních i občanských. (Geographischer Schul-Atlas.). Českou verzi připravil Matěj Radoslav Kovář (1837–1872) – rok českého vydání 1868,
Kozennův Zeměpis pro školy národní, na jazyk českoslovanský převedl Vilém Appelt,
Zeměpisný atlas říše Rakousko-Uherské (Schul-Atlas der Österreichisch-Ungarisches Monarchie.), českou verzi zpracoval Jaroslav Zdeněk. České vydání 1886.
Beletrie a odborné publikace
Matěj Mikšíčekj: Sbjrka Powěstj morawských a slezských (1845)
Ferdinand Fiscali: Deutschlands Forstcultur-Pflanzen (1856), Ilustrace: 18 barevných litografických tabulí.
Johann Friedrich Julius Schmidt, Die Eruption des Vesuv in ihren Phänomene im Mai 1855 nebst Ansichten und Profilen der Vulkane des phlegräischen Gebietes Roccamonfina’s und des Albaner Gebirges (1856), ilustrace: devět barevných litografií
Malerisch-historische Skizzen aus Mähren und Schlesien (Vlastenecké album Moravy a Rakouského Slezska, 1857-1860). Dílo bylo vydáno ve dvou sekcích v sešitech po třech obrazech. Zákazník si mohl objednat jednotlivé sešity nebo celé dílo v elegantní vazbě. Album bylo vydáno ve třech verzích, nejlevnější s tónovanými litografiemi, druhá verze obsahovala kolorované litografie, třetí, nejluxusnější, pak barevné litografie v akvarelové úpravě. Základní podoba díla obsahuje 42 litografií, ke druhé sekci bylo později přidáno dalších šest obrazů, takže jednotlivé dochované exempláře díla se mohou v počtu obrazů lišit.[15]
Malerisch-historisches Album vom Königreich Böhmen (do češtiny překládáno jako Vlastenecké album Království českého nebo Album vedut Království českého, 1857-1860). Podobně jako moravské album vycházelo dílo po jednotlivých sešitech a ve třech různých barevných provedeních. celkem vyšlo 48 obrazových tabulí.[16][17]
Malerisch-historisches Album vom Schloss Eisgrub (Album lednického zámku, 1860), album obsahuje pět barevných litografií
NOWAK, Adolf: Kirchliche Kunst-Denkmale aus Olmütz (Církoevní umělecké památky Olomouce, dva svazky 1890, 1892) Dílo obsahuje celkem 50 fotografií Salomona Wasservogela.
BAUMANN, Oscar: In Deutsch-Ostafrika während des Aufstandes : Reise der Dr. Meyerschen Expedition in Usambara (Německá východní Afrika během povstání, 1890)
HESSE-WARTEGG, Ernst von: Mexiko Land und Leute : Reisen auf neuen Wegen durch das Aztekenland : Mit zahlreichen Abbildungen und einer Generalkarte Mexicos (Mexiko - země a lidé, dva díly, 1890)
JEDINA-PALOMBINI, Leopold von: An Asiens Küsten und Fürstenhöfen : Tagebuchblätter von der Reisse Sr. Maj. Schiffes "Fasana" und über den Aufenthalt an asiatischen Höfen in den Jahren 1887, 1888 und 1889 / von Leopold von Jedina k.u.k. Linienschiffslieutenant (Zápisky z cesty po Asii, 1891)
V roce 2017 uspořádala Vědecká knihovna v Olomouci výstavu Eduard Hölzel: 1817–1885 k jeho dvoustému výročí narození. Výstava proběhla v Galerii Biblio (Vědecká knihovna v Olomouci), ve dnech 2. listopadu - 29. prosince 2017.[18]
Odkazy
Poznámky
↑"Obchod s knihami, spisy a tisky z nejrůznějších oborů a rozličného nákladu"
↑Uveden je český název prvního vydání, které vyšlo současně s německým, polským a maďarským, nikoliv doslovný překlad názvu německého.
↑Noviny vycházely až do roku 1902, v roce 1858 převzal jejich vydávání František Slavík
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Hölzel na německé Wikipedii.
↑ abc Knihkupectví, založené v roce 1844 v Olomouci, dodnes funguje ve Vídni!. Olomoucký REJ [online]. 2015-06-07 [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
↑ Ed. Hölzel und MANZ Verlag Schulbuch sind nun gemeinsam die Hölzel Verlag GmbH. alt.hoelzel.at [online]. [cit. 2022-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-10. (německy)
↑DÖRFLINGER, Johannes; HÜHNEL, Helga, Ludvík Mucha. Atlantes Austriaci : kommentierter Katalog der österreichischen Atlanten von 1561 bis 1994. Svazek 1. Band, 2. Teilband. Wien: Böhlau Verlag, 1995. 3 svazky (2 volumes in 3 banden s.). Dostupné online. ISBN3-205-98369-6, ISBN978-3-205-98369-9. OCLC34526536 S. 516–630.
↑Kozenn Schulatlas [online]. Ed. Hölzel G.m.b.H. [cit. 2016-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-02.
↑KUBÍČKOVÁ, GLONEK, KRUŠINSKÝ, NOVOTNÝ (2017), s. 74-75
↑KUBÍČKOVÁ, GLONEK, KRUŠINSKÝ, NOVOTNÝ (2017), s. 76-77
↑Album vedut Království českého = Malerisch-historisches Album des Königreichs Böhmen = A Pictorial Album of the Kingdom of Bohemia. Příprava vydání Jiří Úlovec. Praha: Argo, 2007. ISBN978-80-7203-922-7. S. 50 + 48 tabulí. (česky, německy, anglicky)
Ed. Hölzel 1844 - 1969 : zum 125jährigen Bestand des Hauses am 15. Oktober 1969. Wien: Verlag Ed. Hölzel, 1969. (německy)
Innovation aus Tradition : 175 Jahre Verlag Ed. Hölzel. Příprava vydání Barbara N. Wiesinger. Wien: Verlag Ed. Hölzel, 2019. 119 s. ISBN978-3-99068-009-4. (německy)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
