Leopold svobodný pán von Jedina-Palombini (německyLeopold Camillo Freiherr von Jedina-Palombini) (24. května1849Deutsch-Wagram – 14. dubna1924Vídeň) byl rakousko-uherskýadmirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864, uplatnil se mimo jiné jako cestovatel a spisovatel, několik let působil také v diplomacii. V závěru kariéry zastával vysoké funkce v námořní administrativě. V roce 1908 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1909 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.
Životopis
Pocházel ze staré české rodiny připomínané od 18. století na Dobříšsku (původní jméno Djedina). Narodil se jako čtvrtý syn c. k. plukovníka Karla Jediny (1811–1883) a jeho manželky Emy, rozené Rehmové (1817–1896).[1] U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864 jako praporčík a zúčastnil se výpravy arcivévody Maxmiliána do Mexika. V letech 1873–1875 se na korvetěDandolo zúčastnil plavby kolem břehů Afriky a v roce 1879 byl povýšen na poručíka II. třídy.[2] V letech 1883–1889 působil jako vychovatel v rodině arcivévody Ferdinanda Toskánského[3] a na lodi Fasana se jako doprovod jeho synů zúčastnil cesty kolem světa. Mezitím získal v roce 1883 hodnost poručíka I. třídy.[4]
V roce 1891 byl povýšen na korvetního kapitána a v letech 1891–1896 zastával funkci rakousko-uherského námořního attaché v Londýně.[5][6] Mezitím byl v roce 1894 povýšen na fregatního kapitána a jako velitel řadové lodi Franz Joseph absolvoval v roce 1897 cestu do Číny. V roce 1899 krátce vedl operační kancelář námořního oddělení na ministerstvu války, poté v letech 1899–1902 byl ředitelem prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války, respektive generálním pobočníkem námořnictva ve Vídni[7] a v hodnosti komodora poté dočasně velel torpédové flotile.[8] V roce 1905 dosáhl hodnosti kontradmirála, krátce velel námořnímu okruhu v Terstu[9] a v letech 1905–1906 byl velitelem I. eskadry.[10] Nakonec v letech 1907–1908 zastával úřad prezidenta Námořně-technického výboru (Marine-technisches Komitee) se sídlem v Pule.[11] V roce 1908 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní námořní konferenci v Londýně.[12] K datu 1. května 1909 dosáhl hodnosti viceadmirála[13] a v srpnu téhož roku byl penzionován.[14]
Své poznatky z cest po světě publikoval ve dvou cestopisných knihách, které se dočkaly několika vydání a byly také přeloženy do angličtiny a francouzštiny.
Od narození užíval šlechtický titul rytíře udělený rodině v roce 1831.[15] Krátce před odchodem do penze byl v roce 1908 povýšen do stavu svobodných pánů, zároveň mu bylo povoleno připojení jména rodiny jeho manželky (Jedina-Palombini).[16] V roce 1918 požádal o rozšíření baronského titulu pro své synovce Rudolfa a Norberta, což ale bylo ministerstvem vnitra zamítnuto.[17] Během služby u námořnictva a cest do zahraničí obdržel několik ocenění, za svou literární činnost získal i Vyznamenání za umění a vědu.[18][19]
Um Afrika: Skizzen Von Der Reise Sr. Majestät Corvette Helgoland in Den Jahren 1873-75; Vídeň, 1877
An Asiens Küsten und Fürstenhöfen; Vídeň, 1891
Rodina
V roce 1879 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Marií Palombini (1853–1889), dcerou c. k. plukovníka Scipia Palombiniho, nejvyššího hofmistraarcivévody Rainera.[20] Po ovdovění se v roce 1899 jeho druhou manželkou stala Ema Ofenheimová von Ponteuxin (1858–1918), dcera bohatého podnikatele Viktora Ofenheima a vdova po diplomatu Karlu Boleslawskim (1833–1896).[21] Z prvního manželství se narodily tři děti, syn Karl (1880–1889) a dcera Alice (1884–1915) zemřeli předčasně,[22] nejmladší syn Ernst (1886–1979) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti majora.[23]
U námořnictva sloužili také Leopoldovi starší sourozenci, bratr Rudolf (184–1918) byl korvetním kapitánem, další bratr Hermann (1847–1906) dosáhl hodnosti kontradmirála.
↑Přehled řádů a vyznamenání Leopolda Jediny-Palombiniho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909'; Vídeň, 1909; s. 333 dostupné online
↑Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918'; Vídeň, 1918; s. 61, 88 'dostupné online