Byl autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního a hororového žánru. Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Další díla lze považovat za ranou science fiction, z jeho pera pochází i několik humoristických příběhů. Svým dílem definoval podobu moderní americké literatury.
Život
plaketa označující místo Poeova narození v Bostonu
Narodil se 19. ledna1809 v Bostonu, Massachusetts. Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu[1] a zanechala tak po sobě tři sirotky: malého Edgara, jeho mentálně postiženou sestru Rosalii a bratra Williama, který stejně jako otec propadl alkoholismu a předčasně zemřel.
Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem;[2] odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu a v roce 1815 byl Edgar poslán do internátní školy nejdříve ve Skotsku, potom v Londýně.[3] Tajemná Anglie se tak stala mladému Edgarovi zdrojem inspirace po celý život. Dodala jeho pozdějším dílům onu fantaskní, tak typicky poeovskou hrůzostrašnost.
V roce 1820 se vrátil do Richmondu. Už na střední škole vynikal znalostí literatury a historie, studoval francouzštinu a latinu. Od roku 1826 studoval literaturu na University of Virginia, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy; pro ně se později rozešel se svým nevlastním bratrem, jenž je za Edgara odmítal platit. Ten se pokusil vydělat peníze vydáním sbírky Tamerlán a jiné básně, ale o knihu nebyl zájem, přestože obsahovala výborné básně, jako Sen ve snu, Duchové mrtvých či Jezero.[1] Poe ve finanční krizi vstoupil k dělostřeleckému pluku v Bostonu a byl převelen na Sullivanův ostrov do pevnosti Fort Moultrie, kde sloužil od listopadu 1827 do prosince 1828.[4] Na přání pana Allana se zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Zde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Po propuštění došlo k rozporům a následně i k rozchodu s otčímem.[1] Pokračoval v literární činnosti, pokoušel se prosadit zprvu jako básník, později psaním povídek. Básnická sbírka Básně od Edgara A. Poea z roku 1831 je věnována sboru kadetů Spojených států.[3]
Od roku 1831 do roku 1835 žil v Baltimore u své tety. V roce 1833 se setkal s prvním úspěchem, když získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm. Zemřela na tuberkulózu o jedenáct let později v roce 1847. Poe vyjádřil svůj zármutek v básni Annabel Lee.
V roce 1835 se vrátil do Richmondu, kde psal povídky a recenze pro literární měsíčník Southern Literary Messenger. Později pracoval jako redaktor časopisu Gentlemen’s Magazine (Graham’s Magazine). Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a ohrožovaly i jeho zaměstnání, přestože jeho přičiněním časopisy zvýšily svou prestiž. Nízký plat ho nutil hledat vedlejší příjmy svou vlastní literární tvorbou.[3]
Postupně si získával jméno v literárních kruzích jako úspěšný vypravěč. Ve svých povídkách stále více využíval prvky napětí a hororu, vyznačovaly se hlubokou psychologickou analýzou postav. Čtenářský úspěch zaznamenaly hlavně povídky Jáma a kyvadlo a Zlatý brouk, která byla krátce po vydání zdramatizována. V roce 1843 časopis Saturday Evening Post zveřejnil jeho životopis a podobiznu.[1] Poe se kromě vlastní tvorby věnoval i literární teorii, psal eseje na téma básnických principů, metody psaní, jazykových prostředků a podobně.
náhrobní kámen na místě původního hrobu E.A.Poea v Baltimore
V roce 1844 se s manželkou usadil v New Yorku, kde předpokládal snazší možnost obživy. Žili v malém venkovském domě ve Fordhamu severně od města (nyní v Bronxu). Pracoval zde pro časopis Evening Mirror, který v lednu 1845 uveřejnil Havrana, báseň, kterou doslova ohromil tehdejší veřejnost. Poe tehdy zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Ve městě Providence měl před dvěma tisíci posluchači přednášku ke své eseji o básnickém principu, v níž představil své pojetí poezie. Rodný Richmond na jeho počest uspořádal slavnostní recepci, které se však nemohl zúčastnit, protože neměl vhodné oblečení.[1] Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy.
Poeova smrt byla hodna děl, kterým se věnoval. Zemřel za nejasných okolností. Dne 3. října1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral.[1] Zemřel na krvácení do mozku v ranních hodinách 7. října1849. Pohřbu na presbyteriánském hřbitově v Baltimore se zúčastnili čtyři lidé. Náhrobní kámen, který objednal v roce 1860 básníkův bratranec Neilson Poe, se nešťastnou náhodou rozbil dřív, než mohl být umístěn na hrob.[3] V roce 1865 byla uspořádána sbírka na nový náhrobní kámen s epitafem, který připomíná jeho nejslavnější báseň Havran: Quoth the Raven, Nevermore (Havran říká: „Už nikdy!“).
Od roku 1949 se zde scházeli ctitelé v den básníkova narození 19. ledna. Až do roku 2009 sem v noci přinášel neznámý obdivovatel každý rok tři růže a láhev koňaku.[5]
Později mu byl vybudován nový náhrobek, kde je uložen se svou ženou a její matkou. U příležitosti dvoustého výročí básníkova narození uspořádalo Poeovo muzeum v Baltimoru tichý slavnostní pohřeb 11. října 2009.
Edgar Allan Poe byl obdarován vysokou inteligencí, byl velice zdvořilý, ale také až přehnaně prudký a divoký.
Již od dětství četl díla Lorda Byrona, Samuela Taylora Coleridge a většinu romantických autorů své doby. Hlouběji se rovněž zabýval kosmogonií, přírodními vědami a mysticismem. Tyto své znalosti následně používal při psaní svých děl (např. Pád do Maelströmu, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu), kdy dokázal s matematickou přesností dosáhnout geniálního efektu a zanechat tak ve čtenáři předem psychologicky promyšlenou impresi (většinou strachu či hnusu, často ale i humoru a překvapení).
Ještě za svého života ztratil všechny ženy, které miloval, a znesvářil se se všemi lidmi, kteří by mu byli v těžkých okamžicích schopni pomoci. Žil v takřka nepřetržité bídě, přestože se i za svého života dočkal jisté slávy (zejména svými žurnalistickými pracemi).
Dílo a vliv
Je autorem mnohých povídek a básní. Do Evropy se za Poeova života takřka neznámé dílo dostalo především díky překladům Charlese Baudelaira a částečně i Stéphana Mallarmého. Charles Baudelaire o něm napsal: „Ze všeho, co jsem četl, nabývám přesvědčení, že Spojené státy byly pro Poea jediné velké vězení a jeho vnitřní, duchovní svět básníka nebo i pijáka byl jediným vytrvalým úsilím uniknout vlivu této odporné atmosféry.“
Jeho dílo bylo inspirací mnoha pozdějších autorů (z nichž jmenujme asi nejznámějšího sira Arthura Conana Doyla a jeho kultovního hrdinu Sherlocka Holmese, jehož podoba je výrazně ovlivněna Poeovou postavou výjimečně inteligentního detektiva Dupina).
Ani v moderní literatuře není Poe zcela bez vlivu. Jeho vliv je přítomen především v britské literatuře (zasáhl i do široce populárního díla Joanne Kathleen Rowlingové). Mnohá z Poeových děl byla nejen zdramatizována, ale i zfilmována a převedena do komiksové podoby. Široce se nechal Poeovou literaturou inspirovat např. Ray Bradbury, který neskrývaje svou adoraci k Poeovu dílu, věnoval jeho osobnosti celou kapitolu z Marťanské kroniky (syntetizoval zde dva zdánlivě odlišné prvky z Masky červené smrti a z Jámy a kyvadla).
Dílo
Sbírky básní
Tamerlán a jiné básně (Tamerlane And Other Poems – 1827)
Al Aaraaf, Tamerlán a menší básně (Al Aaraaf, Tamerlane and Minor Poems – 1829)
Filosofie básnické skladby (The Philosophy of Composition – 1846, originál na Wikisource)
Eureka: Esej o hmotném a duchovním vesmíru (Eureka: A Prose Poem), 1848, originál na Wikisource)
The Rationale of Verse (1848, originál na Wikisource)
The Poetic Principle (1848, originál na Wikisource)
Ostatní díla
Maják – nedokončené dílo (povídka nebo román), dle fragmentu textu E. A. Poea dokončil Robert Bloch, nedokončený text E. A. Poea na Wikisource
The Conchologist's First Book (1838) – učebnice konchologie, která sice vyšla pod Poeovým jménem, ale napsal ji Thomas Wyatt. E. A. Poe jeho text upravil a zkrátil.[4]
Povídkové sbírky a antologie
(česká a slovenská vydání obsahující povídky či básně E. A. Poea)
Jáma a kyvadlo & jiné povídky (Nakladatelství XYZ, Ilustroval Lukáš 'Musa' Musil, 2017)
Dobrodružství A.G.Pyma a jiné povídky (vydal Melantrich Praha roku 1929)
Černý kocour (Mladá fronta (edice Četba pro školy), 1988, 23-010-88, překlad Josef Schwarz, brožovaná, 152 stran, náklad 45 000)
Černý kocour a jiné hororové povídky (B4U Publishing, 2007, překlad Dana Krejčová, ilustrace Luis Scafati, 2. upr. vyd.: 2013, 96 s., ISBN978-80-87222-24-9)
Na slovíčko s mumií: Grotesky a jiné směšné příběhy (Hynek s.r.o., 1999)
Pád do Maelströmu a jiné povídky (Argo, 2007, ISBN978-80-7203-939-5, překlad Josef Schwarz a Ladislav Šenkyřík, vázaná, 248 stran, autor obálky: Alén Diviš)
Půlnoční povídky (Albatros, sestavily Zuzana Ceplová a Jarmila Rosíková, 1989)
Stráž u mrtvého a jiné hrůzostrašné povídky (Mladá fronta, sestavila Marie Švestková, 1969)
V mistrově stínu: Povídky Edgara Allana Poea (Nakladatelství XYZ, 2010, ISBN978-80-7388-301-0, překlad Vítězslav Nezval, Tomáš Pekárek, Josef Schwarz, Ladislav Šenkyřík, Jaroslav Vrchlický, vázaná, 384 stran, obálka: Isifa Image Service a Jakub Karman)
Zlatý skarabeus a jiné povídky (Státní nakladatelství dětské knihy, 1967, překlad Vladimír Henzl, brožovaná, 82 stran, náklad 50 000, autor obálky: Marcel Stecker)
Černý kocour • Černý kocour a jiné povídky • Démon zvrácenosti: Detektivní a jiné senzační příběhy • Edgar • Fantastic Tales / Fantastické příběhy • Grotesky a arabesky • Jáma a kyvadlo a jiné povídky • Krajina stínů • Na slovíčko s mumií: Grotesky a jiné směšné příběhy • Předčasný pohřeb: Horrory a jiné děsivé příběhy • Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky
