Nařízení dohlíží na elektronickou identifikaci a důvěryhodné služby pro elektronické transakce na vnitřním trhu Evropské unie. Upravuje elektronické podpisy, elektronické transakce, definuje zúčastněné subjekty a procesy, aby zajistila bezpečnost pro uživatele podnikající on-line, například při elektronickém převodu finančních prostředků nebo při komunikaci s veřejnými službami. Nařízení eIDAS umožňuje bezpečně a pohodlně provádět transakce přes hranice bez užití tradičních papírových metod, jako jsou pošta nebo fax.[3]
Nařízení vstoupilo v platnost v červenci 2014 jako prostředek k umožnění bezpečných a hladkých elektronických transakcí v rámci Evropské unie. Členské státy EU jsou povinny uznat elektronické podpisy, které splňují standardy eIDAS.
K nařízení existují Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1501 a 2015/1502, obě ze dne 8. září 2015.
V roce 2026 bude zavedena Evropská peněženka digitální identity (EDIW, European Digital Identity Wallet) formou mobilní aplikace a bude zastřešovat národní elektronickou identitu včetně umožnění kvalifikovaných elektronických podpisů.[4] V Česku byla s předstihem v lednu 2024 zprovozněna aplikace eDoklady, která ji bude implementovat.[5]
Vize
Evropská komise připravila nařízení eIDAS s cílem urychlit rozvoj digitalizace komunikace v rámci EU.[6]
Nařízení vede subjekty k používání vyšší úrovně zabezpečení informací a dodržování nároků na technologii. Navíc se zaměřuje na: [7]
interoperabilitu – Členské státy jsou povinny vytvořit společný rámec, který rozpozná eID z jiných členských států a zároveň zjistí jejich pravost a bezpečnost. To umožňuje uživatelům snadno podnikat za hranicemi.
transparentnost – eIDAS poskytuje veřejně přístupný seznam důvěryhodných služeb, které mohou být použity v rámci centralizovaného podpisu. To umožňuje zúčastněným subjektům zapojit se do dialogu o výběru nejlepších technologií a nástrojů pro zajištění digitálních podpisů.
Regulované aspekty elektronických transakcí
Nařízení vytváří právní prostředí pro následující důležité aspekty elektronických transakcí:[1]
Zaručený elektronický podpis – elektronický podpis se považuje za zaručený, pokud splňuje požadavky nařízení, tj. poskytuje jedinečné identifikační údaje, které ho spojují s podepisující osobou. Podepisující osoba má výlučné užití údajů použitých pro vytvoření elektronického podpisu a musí být schopna rozpoznat případnou změnu dat provedenou po podpisu.
Certifikát pro elektronický podpis – elektronický doklad potvrzuje totožnost uživatele a spojuje data, která potvrzují platnost elektronického podpisu s danou osobou. Zaručené elektronické podpisy mohou být technicky realizovány v návaznosti na normu XAdES, PAdES nebo CAdES pro digitální podpisy, které byly specifikovány organizací ETSI.
Uznávaný elektronický podpis – zaručený elektronický podpis, který využívá digitální certifikát a byl zašifrován pomocí zařízení pro tvorbu bezpečnostního podpisu.
Kvalifikovaný digitální certifikát pro elektronický podpis – potvrzení o pravosti uznávaného elektronického podpisu, které bylo vydáno kvalifikovaným poskytovatelem důvěryhodných služeb.
Důvěryhodná služba – elektronická služba, která vytváří, potvrzuje a ověřuje elektronické podpisy, časová razítka, pečetě a certifikáty. Důvěryhodná služba nadto může ověřovat webové stránky a uchovávat vytvořené elektronické podpisy, certifikáty a pečeti. Službu zajišťuje certifikační autorita.
Subjekty posuzování shody – (tzv. CAB) organizace, jejichž úkolem je odborné posuzování jednotlivých poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru.[8]
Právní závaznost
Nařízení se vyvinulo ze směrnice 1999/93/EC, jejímž cílem bylo propojení členských států EU systémem elektronického podpisu. Směrnice učinila evropské členské státy odpovědné za tvorbu zákonů, které by jim umožnily vytvoření systému elektronického podpisu v rámci EU. Požadavky uvedené v eIDAS jsou všechny členské státy povinny dodržovat od 1. července 2016, kdy nařízení vešlo právně v platnost. [9]
EIDAS umožňuje vícestupňovou právní hodnotu. Zaručený elektronický podpis je již právně závazný, uznávaný elektronický podpis má ještě větší právní relevanci.
Česká republika
Nařízení eIDAS v ČR v oblasti služeb vytvářejících důvěru doplňuje zákon č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru a doprovodný zákon č. 298/2016 Sb. Zákon 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, je tzv. adaptačním předpisem k části nařízení eIDAS.[10][11]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku EIDAS na anglické Wikipedii.
↑ abRegulation (EU) No 910/2014 of the European Parliament and of the Council of 23 July 2014 on electronic identification and trust services for electronic transactions in the internal market and repealing Directive 1999/93/EC [online]. The European Parliament and the Council of the European Union [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VAN ZIJP, Jacques. Is the EU ready for eIDAS? [online]. Secure Identity Alliance [cit. 2016-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-11-2016.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑URBAN, Petr. eDoklady startují v půlce ledna a uznají je jen ministerstva. Běžné úřady přijdou na řadu v červenci. Živě.cz [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online.
↑A Digital Agenda For Europe [online]. The European Commission [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BENDER, Jens. eIDAS Regulation: EID - Opportunities and Risks [online]. Fraunhofer-Gesellschaft [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Regulations, Directives and other acts [online]. The European Union [cit. 2016-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-12-2013.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Co změnilo nařízení eIDAS v Česku po roce fungování – pohled MV jako orgánu dohledu [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online.