Durbachit

Durbachit
Durbachit z oblasti Třebíče
Durbachit z oblasti Třebíče
Zařazenímagmatická hornina
Hlavní minerálydraselný živec, plagioklas, diopsid, aktinolit, biotit, křemen
Akcesorieapatit, zirkon, monazit, alanit, titanit, rutil, ojediněle sulfidy (pyrotit, pentlandit, pyrit).
Texturakompaktní, střední až hrubá zrnitost
Barvačerná, černohnědá se světlými šedobílými porfyrickými vyrostlicemi alkalických živců

Durbachit je magmatická hornina, hlubinná vyvřelina, řazená k ultradraselným horninám, charakterizovaná jako melanokratní amfibolicko-biotitický či biotiticko-amfibolický syenit, respektive melanokratní varieta porfyrického amfibolicko-biotitického syenitu.[1][2] K durbachitům typu Čertovo břemeno se řadí i křemenný melasyenit a melagranit.[2]

Z celosvětového hlediska se jedná o velmi specifický až anomální druh horniny. Hlavními minerály jsou draselný živec (ortoklas), plagioklas, biotit, aktinolit, diopsid a intersticiální křemen.[2] Ortoklas a plagioklas bývají v durbachitu zastoupeny prakticky ve stejném poměru, kdežto podíl křemene je velmi malý.[3] Hornina je černé nebo černohnědé barvy se světlými porfyrickými vyrostlicemi alkalických živců. Vyrostlice draselných živců bývají v durbachitu zdvojčatěné podobně jako v případě známých "karlovarských dvojčat". Tmavě zbarvené minerály v hornině jsou slídy – aktinolit a biotit, ojediněle též diopsid.[2]

Původ názvu a výskyt

Horninu durbachit poprvé popsal v roce 1892 německý geolog a mineralog Adolf Sauer (1852–1932). V názvu své práce horninu označil jako "slídnatý syenit" a pojmenoval ji podle místa výskytu u obce Durbach ve Schwarzwaldu (německá spolková země Bádensko-Württembersko).[2]

Viklan Husova kazatelna

V Čechách se durbachit vyskytuje zejména ve středočeském plutonu,[4] nejznámější oblastí jeho výskytu je Sedlčansko, konkrétně se především jedná o lokality na rozhraní Středočeského a Jihočeského kraje u Sedlece-Prčice. Podle místa výskytu je typ zdejších durbachitů označován jako "typ Čertovo břemeno", toto pojmenování uvedl v geologické literatuře poprvé L. Zelenka v roce 1925.[2] Na Sedlčansku lze nalézt durbachit i na některých chráněných geologických lokalitách, jako jsou například přírodní památky Vrškámen nebo Husova kazatelna.

Durbachity se vyskytují též v třebíčsko-meziříčském masívu (Třebíčský masív, Stařečská pahorkatina), v jihlavském masívu, v masívu Knížecího stolce ve vojenském újezdu Boletice na Šumavě, v Píseckých horách a na dalších místech.

Využití

Durbachit je využíván jako stavební a dekorační kámen.[2] Těží se například v kamenolomu u Hrbova, místní části města Polné v okrese Jihlava, v minulosti se durbachit těžil i v nedalekém Dobroutově.

Odkazy

Reference

  1. ↑ PETRÁNEK, Jan. Geologická encyklopedie on-line: Syenit [online]. Praha: Česká geologická služba, 2007 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g Durbachit [online]. Bratislava: Katedra mineralógie a petrológie Prirodovedeckej fakulty Univerzity Komenského [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Geopark gymnázia - pracovní materiály: Exponát č. 12 - porfyrický durbachit. Lokalita Větrovy [online]. České Budějovice: Gymnázium Jírovcova [cit. 2020-02-25]. PDF. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-25. 
  4. ↑ HOLUB, František V. Geochemical and Sr-Nd isotopic constraints on the genesis of ultrapotassic plutonic rocks from the Moldanubian zone of the Bohemian Massif. Journal of GEOsciences (Journal of the Czech Geological Society) [online]. 2003 [cit. 2020-02-25]. PDF. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • SVOBODA, Josef, et. al. Encyklopedický slovník geologických věd. Sv. 1 A-M. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 916 s. S. 305. 
  • SAUER, Adolf. Mitt. Badisch Geol. Landesamt 2: Der Granitit von Durbach im nordlichen Schwarzwald und seine Grenz-facies von Glimmersyenit (Durbachit). [s.l.]: [s.n.], 1892. S. 233–276. (německy) 
  • PECHAČOVÁ, Blanka. Kameny a skály Sedlčanska. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 128 s. ISBN 978-80-260-7067-2.

Související články

Externí odkazy