Determinátor

Determinátor (Det) je slovo, fráze nebo afix, který doprovází podstatné jméno nebo jmennou frázi a obecně slouží k vyjádření reference tohoto substantiva nebo jmenné fráze v kontextu; determinátor může indikovat, zda substantivum referuje na určitý nebo neurčitý prvek třídy, na bližší nebo vzdálenější objekt, na objekt patřící určité osobě nebo věci, na určitý počet nebo množství, atd. K determinátorům patří určitý a neurčitý člen (the, a), demonstrativa (this, that), přivlastňovací determinátory (my, their), základní číslovky (one, two), kvantifikátory (many, both), distributivní determinátory (each, every), a tázací determinátory (which, what).

Většina determinátorů byla tradičně klasifikována buď jako adjektiva nebo jako zájmena, a stále se tak objevují v tradičních gramatikách: například ukazovací a přivlastňovací determinátory jsou někdy popisovány jako ukazovací adjektiva a přivlastňovací adjektiva nebo jako (adjektivní) ukazovací zájmena, příp. (adjektivní) přivlastňovací zájmena.^[zdroj?] Tyto tradiční interpretace determinátorů vycházejí z jejich lingvistických vlastností v moderních teoriích syntaxe, např. deiktická informace, určitost a genitiv. Moderní gramatici mají tendenci považovat determinátory za samostatnou slovní třída odlišnou od adjektiv, která jsou jednoduchými přívlastky substantiv vyjadřující atributy objektu, na který se odkazují.^[1][2] Toto rozlišování se platí zvláště v jazycích jako je angličtina, které používají určitý a neurčitý člen často jako nezbytnou složku jmenné fráze – pak mohou být determinátory považovány za třídu slov, která zahrnuje členy a slova, která se používají místo členů. (Složení této třídy může záviset na pravidlech syntaxe určitého jazyka; například v angličtině se přivlastňovací zájmena my, your apod. používají bez členů a proto je lze považovat za determinátory; naproti tomu v italštině se přivlastňovací zájmena jako mio používají spolu s členy a proto se obvykle klasifikují jako adjektiva.)^[3] Existují i jazyky, které nemají lexikální třídu determinátorů.

V některých jazycích mohou roli určitých determinátorů hrát afixy (předpony nebo přípony) substantiva nebo jiné typy ohýbání. Určitý člen je reprezentován sufixy např. v rumunštině, bulharštině, makedonštině a švédštině. (Například ve švédštině je určitým tvarem slova bok („kniha“) slovo boken („ta kniha“), podobně v rumunštině určitý tvar slova caiet („sešit“) je caietul („ten sešit“).) Některé jazyky, např. finština, mají přivlastňovací afixy, který hrají roli přivlastňovacích determinátorů jako my a his.

Univerzální gramatika je teorie, že všichni lidé mají gramatiku vrozenou, a že všechny jazyky sdílejí určité vlastnosti. Existují argumenty, že determinátory nejsou částí univerzální gramatiky, ale že jsou částí emergentní syntaktická kategorie. K tomuto závěru vedlo studium historie některých jazyků, včetně nizozemštiny.^[4]Šablona:How

Determinátory mohou být predeterminers, centrální determinátory nebo postdeterminers podle pořadí, ve kterém se mohou objevit.^[zdroj?] Například „all my many very young children“ používá všechny druhy determinátrů. „My all many very young children“ není gramaticky správně, protože centrální determinátor nemůže být před predeterminerem.

Determinátory se odlišují od zájmen přítomností substantiva.^[5]

• Each went his own way. Každý si šel po svých. (Each funguje jako zájmeno, nedoprovází substantivum.)
• Each man went his own way. Každý člověk si šel po svých. (Each funguje jako determinátor doprovázející substantivum man.)

V určitých konstrukcích může množné číslo osobních zájmen fungovat jako determinátor:^[6]

• We linguists aren’t stupid. My lingvisté nejsme hloupí.
• I'll give you boys three hours to finish the job! Dám vám hoši tři hodiny, abyste to dodělali.
• Nobody listens to us students. Nás studenty nikdo neposlouchá.

Někteří teoretici řadí determinátory a zájmena do jedné třídy, jak popisuje článek o zájmenech na anglické Wikipedii.

Členy jsou slova, která se používají (jako samostatná slova, předpona nebo přípony) k určení gramatické určitosti substantiva, a v některých jazycích i pro určení objemu nebo číselného rozsahu.

Určitý člen v angličtině je slovo the. Označuje osoby, místa a věci, které byly již zmíněné, jejichž existenci lze odvodit z kontextu, nebo i kterých lze předpokládat, že jsou posluchači známé.

Neurčitý člen v angličtině má tvary a a an. Většinou je synonymní s one (jeden), ale slovo one se obvykle používá pro zdůraznění jednečnosti.

Demonstrativa jsou slova, např. this a that, používaná pro určení, na které entity se odkazujeme, a pro rozlišení těchto entit od ostatních. Obvykle jde o deiktická slova, což znamená, že jejich význam se mění podle kontextu. Mohou indikovat, jak blízko jsou referované věci k mluvčímu, posluchači nebo jiným účastníkům. V angličtině demonstrativa vyjadřují blízkost věcí k mluvčímu.

Slova this a these v angličtině jsou blízká demonstrativa. Vyjadřují, že určitá zmiňovaná věc je blízko k mluvčímu.

Vzdálená demonstrativa v angličtině jsou that a those. Vyjadřují, že referovaná věc není úplně blízko k mluvčímu.

Přivlastňovací determinátory např. my a their doplňují substantivum připsáním vlastnictví (nebo jiného vztahu náležení) někomu nebo něčemu. Jsou také známa jako přivlastňovací adjektiva.

Kvantifikátory udávají množství. Ke kvantifikátorům patří: all, some, many, little, few, a no. Kvantifikátory pouze neudávají přesný počet (jako slova twelve, dozen, first, single nebo once, která jsou považována za číslovky), ale obecné množství předmětů.^[7]

Distributivní determinátory (distributivní adjektiva) neuvažují členy skupiny souhrnně, ale odděleně. Příklady distributivních determinátorů jsou např. slova each a every.

Tázací slova se používají pro uvození otázky, např. which a what.

Některé moderní gramatické přístupy považují determinátory za hlavy jejich determinátorové fráze. V těchto přístupech jsou jmenné fráze obecně dominované determinátorovými frázemi, jejichž hlavy jsou často nulové. Jmenné fráze bez determinátoru obsahující pouze substantivum se nazývají holé jmenné fráze.^[8] Podrobnější informace o teoretických přístupech ke statusu determinátorů jsou popsány v článku Noun phrase na anglické Wikipedii.

Někteří teoretici analyzují zájmena jako determinátory nebo determinátorové fráze. jak popisuje článek o zájmenech na anglické Wikipedii. To je konzistentní s přístupem používajícím determinátorové fráze, v němž hlavou fráze není substantivum, ale determinátor tohoto substantiva.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Determiner na anglické Wikipedii.

• Klasifikátor (lingvistika)
• Konzervativita
• Vícenásobný determinátor
• Determinátory v angličtině

• Obrázky, zvuky či videa k tématu determinátor na Wikimedia Commons
• GrammarBank – Determiners Practice
• SIL Glossary of linguistic terms – What is a determiner?