Cornwallské prase
Základní informace
Země původu	Anglie Anglie
Stupeň prošlechtění	zušlechtěné plemeno
Směr užitkovosti	masosádelný
Tělesná charakteristika
Hmotnost samce	280 - 320 kg[1]
Hmotnost samice	200 - 240 kg[1]
Výška samce*	85 cm[1]
Výška samice*	75 - 80 cm[1]
Tělesný rámec	velký
Barva	černá bez odznaků
* výška uváděna v kohoutku

Cornwallské prase, častěji jen cornwall, zřídka velké černé anglické nebo velké černé, ang. Large black pig, je plemeno prasete domácího pocházející z Velké Británie, především z hrabství Devon, Cornwall a Essex. Je to prase velkého tělesného rámce a jediné britské plemeno prasat, které je úplně celé černé, odtud anglické pojmenování, které v překladu znamená „velké černé prase“.

Je to nenáročné, konstitučně tvrdé a klidné plemeno, prasnice vynikají výbornou plodností. Je vhodné pro extenzivní chovy, do intenzivních chovů se nehodí.

Cornwallské prase vzniklo spojením krajových populací černých prasat západní a východní Anglie. Chovatelská organizace a plemenná kniha byla založena v roce 1898 nebo 1899 a cíleným chovem se rozdíly mezi krajovými rázy vytratily. Plemeno zažilo vrchol na začátku dvacátého století a v té době došlo k četným vývozům mimo Spojené království. Počet chovaných cornwallských prasat poklesl po druhé světové válce s rozvojem chovu plemen prasat vhodnějších pro intenzivní masnou produkci ve velkochovech a v šedesátých letech 20. století bylo plemeno na pokraji vyhynutí. Od té doby sice počet cornwallských prasat stoupl, nicméně organizace The Rare Breed Survival Trust, The American Livestock Breeds Conservancy i Rare Breeds Canada, které se zabývají ochranou vzácných plemen, považují cornwallské prase za zranitelné plemeno.

Předkové cornwallského prasete pocházeli z místních zemských plemen černé barvy ve dvou vzdálených oblastech, v hrabství Devon a Cornwall v jihozápadní Anglii a v Essexu, Suffolku a Kentu na východě.^[2]

Populace černých prasat ve východní Anglii, především v hrabství Essex, byla ovlivněna četnými dovozy prasat z Číny, které probíhaly na konci 18. století, zatímco prasata z Devonu a Cornwallu byla pravděpodobně blízce příbuzná prasatům chovaným v kontinentální Evropě, především ve Francii.^[3][4]

V Devonu se prasata původně šlechtila na co nejdelší délku těla, uší, rypáku, ocasu a štětin, ale selektivní chov vedl k postupnému zušlechtění plemene a v roce 1850 byl místní ráz cornwallského prasete větší, jemnější, s dobrou stavbou těla s pevnou konstitucí. ^[5] Typ černých prasat v hrabství Suffolk a Kent se vyznačoval robustnější stavbou těla a vysokou plodností.^[1]

Podle některých teorií pochází černá pigmentace cornwallského prasete od guinejských zakrslých prasat dovezených z Afriky nebo od prasete neapolského.^[6]

Na konci 19. století byla černě pigmentovaná velká prasata mezi chovateli velmi oblíbená.^[6] V roce 1898 nebo 1899^[7][8][1] vznikla v Ipswichi^[9] chovatelská organizace, the Large Black Pig Society. Logo společnosti, písmena LBP vepsána ve štítu, bylo zaregistrováno v roce 1902.^[7]

Plemenná kniha cornwallského prasete byla otevřena v roce 1899.^[10]  Došlo tak ke spojení velkých černých prasat z Devonu a Cornwallu s populacemi menších černých prasat z Essexu, hrabství Suffolk, s plemenem zvaným malé černé prase^[11] a s několika dalšími v té době téměř vyhynulými plemeny černých prasat z východní Anglie.^[7][12] Takto vzniklé cornwallské plemeno bylo v počátku v typu značně nejednotné, ale vzájemným křížením se rozdíly mezi prasaty z různých oblastí postupně stíraly a v roce 1913 už bylo dosaženo tvarové uniformity.^[8]

V roce 1910 bylo cornwallské prase poprvé předvedeno na výstavě Královské zemědělské společnosti a Smithfieldského klubu^[1] a v roce 1919 ji prasnice cornwallského prasete vyhrála. V témže roce bylo vystaveno 121 cornwallských prasat, nejvíc ze všech plemen.^[13]

Ve 20. letech 20. století bylo plemeno na vrcholu popularity. Po druhé světové válce početní stavy začaly klesat s tím, jak zemědělci přecházeli na plemena prasat vhodná k intenzivnímu chovu ve stájích.^[14]

Chovatelská organizace byla v roce 1949 sloučena se svazem chovatelů National Pig Breeders Association, která se později přejmenovala na British Pig Association.^[15]

V roce 1955 vydala komise britského parlamentu zprávu o rozvoji chovu prasat ve Velké Británii. V ní byla odmítnuta krajová plemena prasat jako zastaralá a neefektivní a pozornost chovatelů se podle ní měla soustředit pouze na tři plemena: na plemeno welsh, britskou landrasu a bílé ušlechtilé prase.^[16]

Zpráva spustila období úpadku chovu všech ostatních britských plemen prasat, včetně cornwallského prasete. V roce 1973, kdy byla založena organizace The Rare Breed Survival Trust, už několik krajových plemen zcela vyhynulo a počet příslušníků ostatních plemen byl nebezpečně nízký.^[17][18] Cornwallské prase se ocitlo na seznamu ohrožených plemen.^[14]

Už v  roce 1896 bylo plemeno pod názvem cornwall dovezeno do Německa^[1] a následně také do většiny evropských zemí a také do Severní a Jižní Ameriky, do Afriky a do Oceánie.^[8]

Na konci 19. století docházelo k dovozu cornwallského prasete z Anglie i do českých zemí. Zde se křížilo s místními prasaty a stojí tudíž také u vzniku přeštického prasete.^[19] Ještě před první světovou válkou se plemeno chovalo na Moravě.^[20]

Další importy cornwallského prasete se odehrály mezi lety 1952 - 1955, kdy bylo plemeno využito k regeneraci přeštického prasete a také k užitkovému křížení kanců cornwall a prasnic plemene české bílé ušlechtilé.^[20] Výslední kříženci byli oblíbení pro svou odolnost, přizpůsobivost a schopnost využívat objemná statková krmiva.^[20] Dnešní linie Marino přeštického prasete pochází z kance plemene cornwall.^[19]

Do Austrálie bylo importováno v roce 1902 nebo 1903. Plemeno bylo zvoleno oproti podobnému berkshirskému praseti, protože lépe snáší teplé počasí, má výbornou schopnost pastvy a je velmi plodné. V roce 1930 tvořila cornwallská prasata pouze jedno procento populace australských prasat a chovala se především ve státech Victoria, Jižní Austrálie a Tasmánie. Početnost plemene se i další roky pohybovala kolem jednoho procenta, s mírným zvýšením počtů po druhé světové válce a poklesem téměř k nulovému počtu nově zaregistrovaných zvířat v 80. letech 20. století.^[7]

První dovozy do Spojených států amerických se uskutečnily ve 20. letech 20. století, ale počty chovaných prasat byly natolik nízké, že v roce 1985 byl nutný opakovaný import.^[6]

V současnosti se ve Spojených státech chová cornwallské prase v malých stádech pocházejících z jedinců dovezených z Velké Británie v roce 1985 a 1990 a mimo Velkou Británii se plemeno chová také v Kanadě, Austrálii a Jižní Africe.^[4]

Cornwallské prase je prase velkého tělesného rámce s dlouhým a hlubším trupem. Hlavu má poměrně dlouhou a širokou, profil hlavy je mírně prohnutý. Ocásek je vysoko nasazený a štětiny řídké.^[1]

Je to konstitučně tvrdé plemeno proslulé odolností a vhodností k extenzivnímu chovu.^[21]

Cornwallské prase se nejvíce hodí k pastevnímu chovu, dobře využívá statková krmiva a umí tak efektivně transformovat málo kvalitní krmivo v maso.^{[6][11][14][1]} Je to jediné celé tmavě pigmentované plemeno prasat pocházející z Velké Británie,^[13] je tmavošedé až černé bez odznaků.^[1] Díky tomu nejsou citlivé na sluneční úpal.^[6][11][1] Povaha cornwallského prasete je klidná, prasata lze pást v oplůtcích. Snadná ovladatelnost je částečně způsobena velmi velkýma klopenýma ušima, která zvířatům brání ve výhledu,^[3][6] uši ale také chrání oči zvířete před hlínou při rytí.^[14]

Cornwallské prasnice jsou plodné do vysokého věku a jsou dobrými matkami s dobrou mléčností.^[1] Ve vrhu bývá obvykle 8 - 10 selat, ale některé prasnice mívají až 13 selat. Je to právě prasnice cornwallského plemene, která je zapsána v Guinnessově knize rekordů za to, že mezi lety 1940 a 1952 porodila 26 vrhů selat – největší počet vrhů, který kdy byl u prasete zaznamenán.^[11] Dospělí kanci váží 320 až 360 kg a hmotnost prasnic se pohybuje kolem 270 - 320 kg. Obezita u prasnic zvyšuje riziko rozvoje cystické degenerace vaječníků a ztráty plodnosti.^[14] Postupem času se plemeno zvětšuje, na začátku 20. století činila průměrná hmotnost prasnic 230 kg.^[5]

Během vrcholu popularity plemene bylo cornwallské prase chováno především pro výrobu trvanlivých masných výrobků a bekonu.^[21][1] Maso je libové, cornwallské prase netvoří nadbytek hřbetního sádla.^[6][13] Pro masnou produkci bylo často kříženo s bílým ušlechtilým a středním bílým prasetem,^[6][14] výsledný užitkový hybrid byl oblíbený mezi chovateli pro svou životaschopnost.^[14] V současnosti je ale při velkovýrobě masa nežádoucí černá pigmentace kůže čistokrevných cornwallských prasat.^[4]

V roce 1954 bylo v plemenné knize zapsáno 2195 cornwallských prasat, 269 plemenných kanců a 1926 chovných prasnic. Tato zvířata tvořila asi 3,4 % tehdejší populace prasat ve Velké Británii, která činila přibližně 65 tisíc kusů prasat.^[22] V roce 1986 poklesl počet na pouhých 200 prasnic.^[1] Na konci roku 2011 bylo v plemenné knize evidováno 421 cornwallských prasat (86 plemenných kanců a 335 prasnic), což představuje malý nárůst oproti roku 2010, kdy jich bylo 405 (65 plemenných kanců, 340 prasnic). Cornwallské prase je nejvzácnější staré krajové plemeno prasat v Británii,^[23] i když počet jedinců pomalu stoupá v důsledku zvýšení poptávky po mase z tradičních plemen prasat.^[13] V roce 2011 bylo plemeno klasifikováno jako "zranitelné" na seznamu organizace the Rare Breeds Survival Trust, to znamená, že podle odhadu organizace existuje 200 až 300 chovných prasnic.^[24] Organizace chovatelů prasat The British Pig Association v současnosti registruje 6 krevních linií a 24 rodin cornwallského prasete.^[13]

V roce 2004 australská organizace the Rare Breeds Trust of Australia zapsala cornwallské prase na seznam kriticky ohrožených plemen, což znamená, že v plemenné knize prasat v Austrálii je každý rok registrováno méně než 30 nových chovných prasnic.^[25]

Americká organizace American Livestock Breeds Conservancy odhadla počet cornwallských prasat v roce 2008 na 300 chovných prasnic a zařadila plemeno na seznam kriticky ohrožených plemen, což znamená, že každý rok je do plemenné knihy ve Spojených státech zapsáno méně než 200 kusů a celosvětová populace je odhadnuta na méně než 2000 kusů. V USA se chová nejen pro zachování genetické diverzity, ale také pro maso. Jeho chov je dobrým způsobem, jak pokrýt vzrůstající poptávku po mase z pastevně chovaných prasat.^[14][26][27] Kanadská organizace Rare Breeds Canada v roce 1997 evidovala jeden poslední chov cornwallských prasat v Kanadě a řadí ho mezi ohrožená plemena s tím, že v zemi se chová méně než 500 kusů.^[28]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Large black pig na anglické Wikipedii.

• SAMBRAUS, Hans Hinrich. Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha: Nakladatelství Brázda, 2006. 295 s. ISBN 80-209-0344-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cornwallské prase na Wikimedia Commons