Cizrna beraní (Cicer arietinum, známá také jako římský hrách) je jediným pěstovaným zástupcem rodu cizrna (Cicer).[1] Pochází z Indie[2], byl však domestikován již v dávných dobách a v dnešní době nejsou známy přírodní populace. Občasně zplaňuje.[1] Pěstuje se pro zrno jako luskovina, ke konzumaci se jako zelenina používají jak celé lusky, tak i semena, či mladé výhonky a dále jako pícnina (zkrmovat se mohou i semena či odpady ze mletí).[2] Pěstuje se především v oblasti Středozemí, Blízkého a Dálného východu až po Indii a dále na březích Nilu až po západní Afriku;[1] dále v Severní Americe.[3] Největšími producenty jsou Indie, Austrálie, Myanmar, Pákistán a Turecko. Jedná se o jednoletou vzpřímenou rostlinu dosahující výšky až 1 m.[1][2] Od země vyrůstá několik lodyh[3] s lichozpeřenými čtyř až sedmijařmými listy o délce až 5 cm. Listy vejčité a zubovité do 1 cm. Celá rostlina je pokryta žlaznatými chloupky. Kořenový systém je svazčitý, dosahující 1–2 m hloubky.[2] Květenství hroznovité s bílou, růžovou až modrou korunou.[1] Lusk obsahuje 1–2 semena.[2]
Z cizrny je připravován především známý pokrm falafel (smažené kořeněné luštěninové koule).[zdroj?] Je hojně využívána v blízkovýchodní a dálněvýchodní kuchyni (arabský hummus, košarí, indický dal apod.).[zdroj?]
Cizrna se používá především pro vaření. Nejznámější jídlo z cizrny je hummus.
Celosvětová produkce
Celosvětová sklizeň v roce 2020 dle oficiálních statistik FAO činila přibližně 15,1 miliónu tun. Dlouhodobě daleko největším producentem cizrny je Indie, její podíl každoročně přesahuje 70 procent celosvětové produkce, v roce 2020 byl dokonce přes 73 procent (viz tabulka 1). Na druhém místě (již s velkým odstupem) je Turecko, země na třetím až pátém místě (Pákistán, Myanmar a Etiopie) produkují přibližně stejný objem (v jednotlivých letech pochopitelně individuálně kolísá). Celkem podle statistik Organizace pro výživu a zemědělství vykazuje nějakou produkci cizrny na padesát zemí, z tabulky 1 je ale zřejmé, že podíl prvních sedmi zemí na celosvětové produkci je přes 90 procent, podíl 20 zemí je pak přes 99 procent. Produkce zbylých cca 30 zemí je tedy z globálního hlediska zanedbatelná.[5]
Cizrna zřejmě obvykle není primárním alergenem, ale vyskytuje se zkřížená alergie, např. na hrášek, čočku, sóju nebo na lískové oříšky.
[6]
Odkazy
Reference
↑ abcdefVAN DER MAESEN, L. J. G, a kol. Taxonomy of the Genus Cicer Revisited In: Yadav, S. S. a kol. 2007. Chickpea, Breading & Management. [s.l.]: CAB International, 2007. Dostupné online. ISBN1-84593-213-7.
↑ abcdeVALÍČEK, Pavel, a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN80-200-0939-6. Kapitola Luskoviny, s. 90–91.
↑ abOPLINGER, E. S, a kol. Chickpea (garbanzo bean) [online]. Rev. 1997-11-17 [cit. 2010-02-17]. Dostupné online.
