Název hummus pochází z tureckého slova humus, které zase pochází z arabského حمّص ḥummuṣ, odvozeného z ḥimmaṣ – cizrna.[2] Celý název pokrmu zní v arabštině حمّص بطحينة ḥummuṣ bi ṭaḥīna – cizrna s tahini. V hebrejštině se pokrm nazývá חומוס (chumus).
Historie
Základní složky hummusu – cizrna, sezam, citróny a česnek – jsou v oblasti původu hummusu konzumovány již po tisíciletí.[3] Rozmačkaná studená cizrna se však na zdejším jídelníčku nevyskytovala až do doby vlády dynastie Abbásovců.[4]
Nejstarší recept na pokrm podobný současnému hummusu (ovšem bez tahini a česneku) pochází ze 13. století z Egypta z knihy
Kitāb al-Wusla ilā l-habīb fī wasf al-tayyibāt wa-l-tīb.[4] Nejstarší záznam o hummusu v současné podobě pochází z pozdního 19. století, v té době však zřejmě hummus nebyl znám nikde mimo Damašek.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hummus na anglické Wikipedii.
↑ abJames Grehan (2007). Everyday Life and Consumer Culture in Eighteenth-Century Damascus, s. 107. ISBN029598676X.
↑Maan Z. Madina, Arabic-English Dictionary of the Modern Literary Language, 1973, s.v. ح م ص
↑Tannahill, Reay, Food in History, Stein and Day 1973, ISBN0-517-57186-2, s. 25, 61
↑ abLilia Zaouali, Medieval Cuisine of the Islamic World, University of California Press, 2007, ISBN978-0-520-26174-7, translation of L'Islam a tavola (2004), s. 65
↑Bricklin, Mark (1994), Prevention Magazine's Nutrition Advisor: The Ultimate Guide to the Health-Boosting and Health-Harming Factors in Your Diet, Rodale, ISBN0-87596-225-4, 9780875962252, s. 115.