Chemický průmysl je obor hospodářství, který se zabývá výrobou chemických produktů. Toto odvětví vyrábí materiály potřebné pro mnoho dalších průmyslových oborů. Průmyslová odvětví vyžadující chemické materiály jsou průmysl plastů, potravinářský, automobilový, sklářský průmysl, elektrochemický průmysl, strojírenství a průmysl stavebních materiálů.

Chemický průmysl zahrnuje širokou škálu používaných technologií a dodává rozmanité produkty. Závody anorganické chemie produkují např. amoniak, dusík, hydroxid sodný, kyselinu sírovou nebo kyselinu dusičnou. Petrochemický průmysl vyrábí např. ethylen, propylen, benzen, styren a další organické látky. Agrochemické firmy produkují průmyslová hnojiva, insekticidy, herbicidy atd. Plastikářský průmysl nabízí např. polyethylen, polyestery, polyisopren, neopren, polyuretan aj. Specializované chemické závody produkují výbušniny a jejich složky (např. nitroglycerin, nitrocelulózu, dusičnan amonný), potravinářská aditiva (např. vanilín, kyselina citrónová) nebo kosmetické složky (parabeny, kyselina stearová atd.)

Významným impulsem pro chemický průmysl přinesla v 18. století expanze textilního průmyslu ve Velké Británii, neboť se hledala náhrada tehdejšího velice zdlouhavého procesu bělení textilu založením na působení slunečního záření, vody, kyselého mléka a močoviny. V polovině 18. století John Roebuck vynalezl průmyslovou metodu výroby kyseliny sírové v olověných komorách, která umožnila jak přímo bělení, tak i výrobu bělidel. Následně byla koncem 18. století úspěšně zavedena tzv. Leblancovým procesem průmyslová výroba uhličitanu sodného (sody) potřebného pro produkci mýdla, skla a dalších produktů.^[1]

V polovině 19. století se začala rozvíjet v masovém měřítku organická chemie. V roce 1856 bylo v Londýně vyrobeno první umělé barvivo z anilinu. Podařilo se vyvinout výrobu silných výbušnin jako nitrocelulóza, nitroglycerin a dynamit. Koncem 19. století byla zvládnuta průmyslový výroba celuloidu a prvních umělých vláken.^[2]

V této době dochází k bouřlivému rozvoji chemického průmyslu zejména v USA a v Evropě (Německo, Velká Británie aj.), včetně Rakouska-Uherska. V roce 1856 byla založena akciová společnost Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu, která zakoupila pozemky na okraji Ústí nad Labem a během roku zahájila výrobu. Dodnes na stejném místě působí Spolek pro chemickou a hutní výrobu.^[3] V roce 1865 byla Friedrichem Engelhornem založena v německém Mannheimu firma Badische Anilin- & Soda-Fabrik, která pod zkráceným názvem BASF působí dodnes a je největší chemickou firmou světa.

V roce 1909 patentoval belgicko-americký vynálezce Leo Baekeland výrobu nové plastické hmoty bakelitu reakcí mezi formaldehydem a fenoly při vysokých teplotách, která byla velice úspěšná a našla uplatnění zejména v elektrotechnice. Byly objeveny výrobní postupy řady nových barviv a detergentů. Rozvinula se průmyslový výroba umělých vláken jako rayon a ve 30. letech i revolučního nylonu vyznačujícího se do té doby nevídanou pevností a pružností, který byl využíván nejen pro dámské punčochy, ale také např. pro výrobu padáků.^[4]

Ve 30. letech začal chemický průmysl nabízet první syntetické pesticidy, jejichž boom přišel v 50. letech, kdy se masově vyráběný insekticid DDT stal symbolem modernosti a technologického pokroku. V 60. a 70. letech však byly prokázány i negativní dopady první generace pesticidů (toxicita, perzistence, bioakumulativnost), které vedly k zavádění regulace nakládání s chemickými látkami. DDT a další chlorované pesticidy byly v řadě zemí postupně od 70. let zakazovány a dnes jsou eliminovány Stockholmskou úmluvou o perzistentích organických látkách.

V celosvětovém měřítku hrají prim firmy z USA, Evropské unie a Japonska. Bouřlivě se však rozvíjí chemický průmysl i v řadě zemí na Blízkém východě (Saúdská Arábie), ale i v Mexiku, v Indii, v Číně, v Thajsku, na Tchaj-wanu nebo v Jižní Koreji.

Firma, sídlo centrály	obrat v roce 2007 v miliardách dolarů[5]	Rank	Country
BASF SE, Ludwigshafen, Německo	65,3	1
Dow Chemical, Midland, Michigan, USA	53,5	2
INEOS, Lyndhurst, Velká Británie	43,6	3
LyondellBasell, Houston, Texas, USA	42,8	4
Formosa Plastics, Tchaj-wan	31,9	5
DuPont, Wilmington, Delaware, USA	28.5	6
Saudi Basic Industries Corporation, Rijád, Saúdská Arábie	26,4	7
Bayer, AG, Leverkusen, Německo	24,2	8
Mitsubishi Chemical, Tokio, Japonsko	22,2	9
Akzo Nobel/Imperial Chemical Industries (ICI), Amsterdam/Londýn	19,9	10
Air Liquide, Paříž, Francie	16,3	11
Sumitomo Chemical, Tokio, Japonsko	15,2	12
Evonik Industries, AG, Essen, Německo	15,0	13
Mitsui Chemicals, Tokio, Japonsko	14,3	14
Asahi Kasei, Tokio, Japonsko	13,8	15
Toray Industries, Tokio, Japonsko	13,1	16
Chevron Phillips, The Woodlands, Texas, USA	12,5	17
DSM NV, Heerlen, Nizozemsko	12,1	18
[PPG Industries, Pittsburgh, Pensylvánie, USA	11,2	19
Shin-Etsu Chemical Co., Ltd., Tokio, Japonsko	11,1	20

Chemický průmysl je třetím největším průmyslovým odvětvím České republiky a významným zaměstnavatelem.

Na území dnešní České republiky se chemický průmysl začal rozvíjet již koncem 18. století, kdy byla postavena nejstarší chemická továrna ve Velké Lukavici, která v roce 1778 zahájila výrobu kyseliny sírové termickým rozkladem kyzových břidlic. K bouřlivému rozvoji však došlo až v druhé polovině 19. století, kdy byly vybudovány tři továrny na výrobu sody Leblancovým procesem v Hrušově nad Odrou (1851), v Petrovicích u Karviné (1852) a v Ústí nad Labem (1856).^[6] Vzhledem k vysoké spotřebě vody zejména v blízkosti vodních toků (např. Odra, Labe, Vltava aj.).

Rozvoj pokračoval během celého 20. století, kdy také byl chemický průmysl významným původcem znečištění životního prostředí, zejména znečištění vod a kontaminace půdy. Dodnes je řada areálů využívaných pro chemickou výrobu znečištěna a tyto staré ekologické zátěže jsou postupně asanovány nákladem mnoha miliard korun.

Významnou součástí chemického průmyslu jsou rafinérie, které zajišťují základní zpracování ropy. Jde o závody České rafinérské v Litvínově a Kralupech nad Vltavou.

Dalšími významnými podniky českého chemického průmyslu jsou Unipetrol v Litvínově, Spolana Neratovice, Paramo a Synthesia v Pardubicích, Synthos (dříve Kaučuk) v Kralupech nad Vltavou, Spolchemie v Ústí nad Labem, DEZA ve Valašském Meziříčí, Synthomer v Sokolově (dříve Chemické závody Sokolov), BorsodChem MCHZ v Ostravě, Lovochemie v Lovosicích, Lučební závody a Lučební závody Draslovka v Kolíně, Fosfa v Břeclavi, Precheza v Přerově, Polymer Institut Brno, Synthon v Blansku, Teva v Opavě a další.

Dějiny chemického průmyslu jsou od počátku spojeny s haváriemi a nehodami různého typu a rozsahu.

V roce 1976 v italském městě Seveso (severně od Milána) došlo k havárii chemičky švýcarské firmy Givaudan, která byla součástí koncernu Hoffmann-Leroche a vyráběla herbicid TCP. Během havárie v Sevesu do ovzduší unikly asi dva kilogramy dioxinu, které zamořily téměř dva tisíce hektarů půdy v okolí. Firma přiznala teprve po 17 dnech, že uniklé plyny obsahovaly i extrémně toxický dioxin. Na následky otravy onemocnělo asi 200 lidí.^[7] V reakci na havárii byla vypracována a v roce 1982 schválena evropská směrnice 82/501/EEC týkající se prevence a minimalizace negativních účinků průmyslových havárií, která je známa také jako direktiva SEVESO I.^[8]V prosinci 1996 ji nahradila podrobnější směrnice 96/82/EC, nazývaná také jako direktiva Seveso II.^[9]

Za vůbec největší průmyslovou havárií v dějinách je provažován výbuch v chemičce americké firmy Union Carbide v indickém Bhópálu v roce 1984. V noci z 2. na 3. prosince 1984 během nehody uniklo do okolí chemické továrny asi 27 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších látek poškozujících lidské zdraví. Během 3 dnů po havárii zemřelo přibližně 8000 lidí, do dnešního dne zemřelo přibližně 20 tisíc lidí a celkový počet zasažených lidí dosáhl více než půl milionu.^[10] Havárie vzbudila celosvětové zděšení a ve Spojených státech amerických byl v reakci na ní v roce 1986 schválen speciální zákon o havarijním plánování a právu komunit na informace (Emergency Planning and Community Right-to-Know Act), který 17. října 1986 podepsal tehdejší americké prezident Ronald Reagan.^[11]

Škody způsobované rozvojem chemického průmyslu na životním prostředí jsou středem pozornosti na celém světě. Dlouhodobou hrozbu představují průmyslová hnojiva. I když dusičnany velmi přispěly ke zvýšení výroby potravin, přesto dokáží zamořit jezera i vodní toky a prosakují i do spodních vod. Nadměrné množství domácích splašků, umělých hnojiv a dalších jedovatých chemických látek může velice škodit.

• BASF
• Bayer
• Bhópálská katastrofa
• DDT
• Éčka
• Monsanto
• pesticidy
• REACH
• Ropa

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chemický průmysl na Wikimedia Commons
• (česky) Svaz chemického průmyslu České republiky
• (anglicky) European Chemical Industry Council
• (anglicky) European Chemicals Agency
• (anglicky) ChemSec (The International Chemical Secretariat)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.