Lord Charles Beresford jako kapitán Royal NavyLord Charles Beresford na fotografii z roku 1899
Pocházel ze staré šlechtické rodiny Beresfordů[1], narodil se na zámku Curraghmore House (hrabství Waterford, Irsko) jako druhorozený syn Johna Beresforda, 4. markýze z Waterfordu (1814–1866). Do Royal Navy vstoupil ve třinácti letech (1859), poté si jako kadet doplnil vzdělání a v roce 1861 absolvoval důstojnické zkoušky. Poté jako praporčík sloužil ve Středomoří, navštívil také Havajské ostrovy a Japonsko. V roce 1874 doprovázel prince waleského do Indie a v letech 1875–1876 byl jeho námořním pobočníkem. Mezitím byl zvolen poslancem Dolní sněmovny, kde zastupoval hrabství Waterford (1874–1880) a připojil se ke Konzervativní straně. Počátkem 80. let se zúčastnil válečných operací v Egyptě a v roce 1882 byl povýšen na kapitána. V letech 1884–1885 byl členem Gordonovy expedice do Súdánu a proslul bombardovánímAlexandrie. V letech 1886–1892 byl mladším lordem admirality a v hodnosti kontradmirála (1897) byl jmenován námořním pobočníkem královny Viktorie. Souběžně byl znovu poslancem Dolní sněmovny (1885–1889, 1897–1900 a 1902–1903)[pozn. 2]. V letech 1903–1905 byl vrchním velitelem loďstva v Lamanšském průlivu, poté zastával post velitele ve Středozemním moři (1905–1907). V roce 1905 dosáhl hodnosti viceadmirála a již o rok později byl povýšen na admirála (1906). V letech 1907–1909 byl znovu vrchním velitele v Lamanšském průlivu (Channel Fleet)[2]. Jeho ambice stát se prvním námořním lordem zůstaly nenaplněné, mimo jiné kvůli zdravotním problémům. Jako námořní důstojník byl penzionován v roce 1911.[3] V letech 1910–1916 byl naposledy poslancem Dolní sněmovny a v této době zastupoval volební obvod přístav Portsmouth. Před první světovou válkou v parlamentu kritizoval politiku prvního lorda admiralityWinstona Churchilla. V roce 1914 obdržel čestnou hodnost plukovníkaRoyal Marines. V roce 1916 získal titul barona a stal se členem Sněmovny lordů.
V roce 1878 se oženil s Minou Gardnerovou (1852–1922), dcerou poslance Dolní sněmovny Richarda Gardnera. Z jejich manželství se narodily dvě dcery, titul barona zanikl Charlesovým úmrtím.
Odkazy
Poznámky
↑Jako mladší syn markýze užíval od dětství titul lorda bez práva peerství. Členem Sněmovny lordů se stal až v roce 1916 s titulem barona získaným za celoživotní zásluhy.
↑Stará anglická tradice ve fungování parlamentu neumožňuje vzdát se poslaneckého mandátu. Od 18. století řada osobností z různých důvodů trvala na opuštění Dolní sněmovny, což se dalo řešit přijetím nevýznamného úřadu placeného korunou, jehož výkon neumožňoval zároveň zasedat v Dolní sněmovně. Přesto v Dolní sněmovně až do 20. století byla řada politiků, kteří byli dlouhodobě mimo Británii (jako důstojníci, koloniální úředníci, diplomaté atd.), navíc často byli zvoleni v době nepřítomnosti, a těch, kteří z těchto příčin z parlamentu odešli, bylo minimum. Lord Charles Beresford je v tomto směru rekordmanem, protože důsledně vždy při odjezdu do aktivní služby na moři využil této možnosti a Dolní sněmovnu opustil. V průběhu své kariéry tak učinil celkem čtyřikrát (jeho pátý odchod z Dolní sněmovny v roce 1916 souvisel se získáním peerského titulu a přechodem do Sněmovny lordů).
