Carlingford (irskyCairlinn[1], ve staré severštiněKerlingfjǫrðr) je malé město v hrabství Louth v historické provincii Leinster v Irsku. Podle sčítání obyvatel v Carlingfordu v roce 2011 žilo 1 045 osob, z toho 493 mužů a 552 žen. Ve městě bylo k uvedenému datu 827 objektů bytového fondu.[2]
Geografická poloha
Město leží na jižním břehu zátoky Carlingford Lough, jednoho ze tří fjordů ledovcového původu v Irsku. Středem zátoky po celé její délce prochází ve vzdálenosti zhruba 2 km od města státní hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem ve Spojeném království. Carlingford se rozkládá na východním úpatí hory Slieve Foye, nejvyššího vrcholu pohoří Cooley, které tvoří páteřní hřeben stejnojmenného poloostrova.
Historie
Vznik městečka je spojen se založením stejnojmenného hradu, později zvaného též King John's Castle, který zde na břehu zátoky Carlingford Lough nechal v závěru 12. století vybudovat normanský dobyvatel a místní vládce Hugh de Lacy (před r. 1135–1186).
Díky své strategické poloze se osada u hradu postupně stala – podobně jako města Drogheda a Carrickfergus – významným obchodním střediskem. V rozmezí od 14. do 17. století město obdrželo celkem pět listin s různými výsadami. První z nich udělil Carlingfordu v roce 1326 anglický král Eduard II., poslední pak v roce 1619 Jakub I. Stuart. Listinou z roku 1326 byl carlingfordským povolen výběr mýtného (tzv „murage“) za účelem získání prostředků na vybudování městských hradeb.
Opevněný dům, zvaný The Mint (mincovna)
Slibný rozvoj města byl poprvé přerušen v roce 1388, kdy jej vypálilo skotské vojsko pod velením Williama Douglase z Nithsdale. (Jednalo se o trestnou výpravu na oplátku za vpád Irů do oblasti Galloway v jihozápadním Skotsku).
V přehledu ekonomických výsledků irských přístavů, vydaném generálním inspektorem cel v roce 1637, byl Carlingford klasifikován na stejné pozici, jako Coleraine. Nejvýznamnějším irským přístavem byl tehdy Carrickfergus, po něm následoval Bangor, Donaghadee a Strangford. Hlavním obchodním artiklem Carlingfordu byly ústřice, lovené v místní zátoce, které se staly proslulými po celém světě. Následující léta 17. století však přinesla městu zkázu. Vše začalo irským povstáním v roce 1641. Poté následovalo v letech 1649–1650 tažení vojsk Olivera Cromwella, jehož důsledky bývají označovány za genocidu irského národa. V druhé polovině 17. století byla situace v Irsku dovršena válkami mezi katolickým králem Jakubem II. Stuartem a Vilémem III. Oranžským. Jak uvádějí dobové prameny, město Carlingford bylo proměněno v ruiny. Poslední ránu městu zasadil na počátku 18. století prudký úbytek ryb, zejména sleďů, v zátoce Carlingford Lough.
V roce 1873 byla uvedena do provozu 42 km dlouhá regionální železniční trať společnosti Dundalk, Newry & Greenore Railway, která vedla z Omeathu přes Carligford do Greenore, kde na vlaky navazovaly lodní spoje do velšskéhoHolyheadu. Provoz na této turisticky vyhledávané železnici byl ukončen k 31. 12. 1951 a ke stejnému datu byly zrušeny i trajekty do Walesu.
Památky
Navzdory ničivým následkům válek a ekonomickému úpadku si město zachovalo svůj středověký ráz s četnými významnými památkami:
Hrad Carlingford, zvaný též King John's Castle (hrad krále Jana) – hrad, vybudovaný Hughem de Lacym před rokem 1186. Jeho další název je odvozen od zdejšího pobytu anglického krále Jana v roce 1210.
Carlingfordské opatství v roce 1830
Taaffe's Castle – opevněný městský dům, sídlo bohatého obchodnického rodu Taafe, jehož příslušníci získali v roce 1661 právo nosit titul "hrabata z Carlingfordu" (Earls of Carlingford). Původní obytná věž byla vybudována na počátku 16. století.
The Tholsel – jediná zachovaná městská brána v Carlingfordu a jedna z mála podobných staveb v Irsku. Původní brána, která měla tři podlaží, byla v 19. století snížena a upravena do současné podoby.
The Mint (mincovna) – třípatrová věž z roku 1467, opevněný středověký dům rodiny zámožných obchodníků. Architektonické a zdobné prvky jsou ukázkou renesance keltského umění v období 16. století.[3]
Carlingfordské opatství (Dominican Friary, Carlingford Abbey) – opatství řádu dominikánu bylo založeno v Carlingfordu v roce 1305 pod patronací Richarda Óg de Burgha, 2. hraběte z Ulsteru. Pozůstatky středověkého areálu se nacházejí v centru města a jsou zapsány na seznamu národních památek Irska.
Městské hradby (Town Wall) – dochovaly se jen nepatrné zbytky původního opevnění se stopami někdejších dobyvatelských útoků.
↑Carlingford [online]. Dublin: University of Dublin [cit. 2017-04-05]. Výslovnost jména města. Dostupné online. (anglicky, irsky)
↑Census 2011 Small Area Population Statistics (SAPS) [online]. Central Statistics Office Ireland [cit. 2017-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-06. (anglicky)
_p185_LOUTH_-_CARLINGFORD_ABBEY.jpg)
