Bangor Beannchar
Nábřeží v Bangoru a Long Hole při západu slunce
Poloha
Souřadnice	54°39′36″ s. š., 5°40′12″ z. d.
Stát	Spojené království Spojené království
Země	Severní Irsko
Hrabství	Down
District	Ards and North Down
Bangor
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	60 260 (2011)
Náboženské složení	protestanti (81,68%), katolíci (11.2%), zbytek jiná náboženství či bez vyznání
Správa
Status	město
Oficiální web	www.ardsandnorthdown.gov.uk
Telefonní předvolba	028
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bangor (irsky Beannchar^[1]) je přístavní město v districtu Ards and North Down na severu hrabství Down v Severním Irsku. Bangor s cca 60 000 obyvateli patří v rámci Severního Irska do kategorie tzv. velkých měst (large towns) s počtem obyvatel od 18 000 do 75 000.

Bangor se nachází na jižním pobřeží Belfastské zátoky (Belfast Lough), pouhých asi 13 km vzdušnou čarou směrem na východ od severoirské metropole. Město leží na pobřeží Irského moře v nejsevernější části poloostrova Ards. S Belfastem jej spojuje silniční síť a zhruba 20 km dlouhá železniční trať. Konečná stanice Severoirských železnic (NIR) se nachází v centru města a ve špičce je vlakové spojení zajištěno v průměru každých 10 minut.^[2] Nadmořská výška městské zástavby se pohybuje od 1 do 50 metrů. Pobřežní promenáda lemuje takzvanou Long Hole (v překladu doslova Dlouhá díra), někdy zvanou též Big Hole - zátoku se skalnatými břehy, která vznikla v důsledku těžby kamene v 19. století.^[3]

Z hlediska zaměstnanosti obyvatel je Bangor součástí příměstské aglomerace Belfastu, avšak zároveň je také známým střediskem rekreace, turistického ruchu a řady sportovních aktivit. Vysoká čistota vody v bangorském přístavu - Bangor Marina - byla v minulosti opakovaně oceněna modrou vlajkou (Blue Flag Award).^[4]

Nejteplejším měsícem v roce je červenec s průměrnou denní teplotou 14.5 °C, nejchladnějším pak leden. Nejvíce srážek připadá na podzimní a zimní období od září do ledna.^[5]

Na základě archeologických nálezů mečů bylo doloženo, že území Bangoru bylo osídleno již v době bronzové. Významná historická etapa v životě Bangoru začíná v době mezi roky 552 - 558, kdy zde podle zmínek v Ulsterské kronice (The Annals of Ulster) svatý Comgall založil klášter.^[6] V klášteře byla zavedena přísná řehole, zároveň se však Bangor brzy stal největší a nejvýznamnější církevní školou v Ulsteru. Kvůli svému významu byl klášter v té době zván "Světlem světa". ^[7]

Pravděpodobně ještě v 6. století v bangorském klášteře vznikl latinsky psaný rukopis Antiphonarium Monasterii Benchorensis, který je jedinečným dokladem raně křesťanské keltské liturgie.Tento spis zřejmě vzal s sebou do severoitalského Bobbia svatý Kolumbán či některý z jeho následovníků. Z Bobbia se pak rukopis dostal na počátku 17. století do milánské knihovny Biblioteca Ambrosiana, kde byl posléze objeven italským knězem a historikem Ludovicem Antoniem Muratorim. Kopie Antiphonaria je vystavena v bangorském městském muzeu.^[8]

V 8. a 9. století, podobně, jako jiná města v Irsku, trpěl Bangor nájezdy Vikingů. V roce 1123 byl opatem bangorského kláštera zvolen svatý Malachiáš. Ve středověku význam Bangoru rostl. Dokazuje to i známá Herefordská mapa světa, na níž jsou vyznačena v Irsku jen čtyři města, přičemž jedním z nich je Bangor. Prvopočátky vzniku a rozvoje moderního města bezprostředně souvisejí s příchodem Skota Jamese Hamiltona, 1. vikomta Claneboye, který na počátku 17. století získal rozsáhlé pozemky v irském hrabství Down. Z roku 1637 pochází jedna z významných bangorských architektonických památek - Stará celnice (Old Custom House), která byla vybudována poté, co král Jakub I. udělil Bangoru statut přístavu.

V dalších letech přinášelo clo, vybírané v přístavu, značné zisky. V 80. letech 18. století byl rozšířen přístav a na nábřežní vznikla celá řada přádelen bavlny, vybavených parními stroji. Později v 19. století však význam přádelen postupně klesl a charakter města se začal proměňovat. V roce 1865 získal Bangor železniční spojení s Belfastem a stal se stále vyhledávanějším místem pro odpočinek, sport a rekreaci.^[9]

Během druhé světové války byl Bangor základnou, v níž se připravovaly spojenecké jednotky na invazi do Normandie. Spojenecké vojáky tehdy navštívil generál a pozdější prezident USA Dwight D. Eisenhower. V roce 2005 bylo za účasti prezidentovy vnučky Mary-Jean Eisenhowerové slavnostně přejmenováno severní molo (North Pier) bangorské mariny na Eisenhowerovo molo (Eisenhower Pier).^[10] Na přístavní hrázi nedaleko majáku a zdi s pamětní mozaikou, připomínající osud hrdinů Dne "D", hnízdí kolonie vzácných alkounů, kterým se kvůli jejich černé barvě přezdívá "bangorští tučňáci".^[11]

V roce 2004 Bangor získal první místo v kategorii "velkých měst" v celoirské soutěži o titul "Nejlépe udržované město Irska" ("Ireland's Best Kept Towns").^[12]

• 
  Opatství se starým hřbitovem
• 
  Zámek z 19. století, sídlo městského úřadu
• 
  Bangor Bus and Rail Centre
• 
  Knihovna, postavená v letech 2007 - 2008
• 
  Stará celnice s věží (městské infocentrum)
• 
  Bangor Marina - největší jachetní přístav v Severním Irsku
• 
  Mozaika v přístavu, připomínající Den "D"
• 
  Terrace - domy na Donaghadee Road

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bangor na Wikimedia Commons