Herefordská mapa je menší než ebstorfská – má průměr 132 cm. Byla také oltářním obrazem a vznikla kolem r. 1280 jako dílo Richarda z Haldinghamu a Laffordu. Ve středu herefordské mapy je zobrazen
Kristus při poslední soudu, na mapě najdeme
babylónskou věž, obraz
ráje,
archy Noemovy atd. Vyznačuje se nejpodivnějším
symbolismem, kde se prolínají mořské panny,
jednorožci,
draci s opicemi, velrybami a lvy. Ještě podivnější jsou bezhlaví muži s očima na hrudi, čtyřocí Etiopové a další nestvůry v řadě obrázků na
africkém pobřeží. V jednom rohu sedí postava s
papežskou tiárou, která má asi představovat
Julia Caesara, jak dává písemný rozkaz nebo pověření třem filozofům k prozkoumání světa. Protože je to
církevní mapa, je zde zastoupen ráj, vyhnání Adama a Evy, babylónská věž,
apoštolové,
satan odnášející zatracené i oblíbená představa, že
Jeruzalém je centrem světa. Po stránce kartografické je herefordská mapa velmi primitivní, ukazuje hlubokou neznalost světa vůbec, ale i neznalost
Anglie a
Skotska, které by měl autor dobře znát. Na herefordskou mapu by se mělo pohlížet jako na literární památku, ve které je zachycen stav vědomostí ve 13. století.