Brušperk (německyBraunsberg[4], při založení Brunsperch, často též nazýván jako Lašský Betlém) je malé moravskéměsto v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji. Leží na severovýchodě České republiky, nedaleko podhůří Beskyd. Městem protéká řeka Ondřejnice, která jej rozděluje na dvě části. Svou polohou se Brušperk nachází zhruba uprostřed území mezi Ostravou, Frýdkem-Místkem a Příborem, v oblasti zvané Lašsko. Město leží ve výšce 260 metrů, (dno řeky 235 metrů). Nejvyšším bodem Brušperka je kopec svatého Marka s nadmořskou výškou 312 metrů. Historické jádro města, obsahující zachovaný gotický půdorys náměstí, podloubí a historické budovy včetně barokního kostela sv. Jiří, bylo prohlášeno v roce 1992 za městskou památkovou zónu. Žije zde přibližně 4 200[1] obyvatel.
První písemná zmínka o Brušperku se objevuje v lokační listině z 6. prosince1269, vydané olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku, kterou pověřoval fojty nedalekých vsí Bertholda ze Staříče a Jindřicha z Fryčovic založením města, které mělo nést biskupovo jméno – Brunsperch ( něm. „Brunův vrch“). Tak povstalo staré město, jehož nejstarší jádro se nacházelo ve svahu na pravém břehu Ondřejnice. Ke konci 13. století zde byly na doporučení biskupa pravděpodobně vybudovány dřevěné hradby, které však patrně nepřežily dobytí a poničení města švédskými vojsky roku 1643.
Kostel sv. Jiří
Biskup Bruno ze Schauenburku osvobodil měšťany zakládací listinou po dobu dvaceti let a udělil jim mnohá privilegia, čímž položil dobrý základ pro budoucí prosperitu města, které se tak stalo dodavatelem řemeslných výrobků pro okolní lašské vsi. Pro Brušperk, podobně jako pro mnohá jiná lašská města se stal důležitým obchod suknem, které vyráběli podomácku jak sami měšťané, tak i venkovští poddaní.
Město se po celou dobu utěšeně rozvíjelo až doznalo v prvních desetiletích 19. století vrcholu, avšak s postupným nahrazováním řemeslaprůmyslem stále více zaostává. Když se Brušperk nestal sídlem soudního okresu roku 1850 a následně se mu vyhnula i železnice, byl definitivně odsouzen k provinčnosti. Díky tomu se zachovala rázovitá maloměšťanská architektura severomoravského typu, která v okolních městech vlivem dynamického rozvoje vzala za své. Proto také bylo městské jádro roku 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou.
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Na červeném štítě je sv. Jiří na vzpínajícím se stříbrném koni. Je v ocelovém odění a s přilbou na hlavě. Na přílbě má tři pštrosí péra. Oběma rukama drží kopí, jímž probodává tlamu zeleného draka, který leží v patě štítu.
Městská vlajka je, stejně jako znak, spojen s patronem města a představuje Kříž svatého Jiří, který se skládá z červeného kříže umístěného na stříbrném podkladu.
