PROFILPELAJAR.COM

Brhlík lesní
	Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	brhlíkovití (Sittidae);
Rod	brhlík (Sitta);
Binomické jméno
	Sitta europaea; Linnaeus, 1758
	Rozšíření druhu brhlík lesní Rozšíření druhu brhlík lesní celoroční výskyt
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brhlík lesní (Sitta europaea) je malý druh pěvce z čeledi brhlíkovitých (Sittidae).

Popis

Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13–14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, krátký ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové.

Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím „sit sit“. Zpěv je trylkovitý, v základě zní jako „kvikvikvi…“. Varovný hlas je hlasité, rychlé „ťuiťuiťui“.

Rozšíření

Brhlík lesní je rozšířen na rozsáhlém území Eurasie a v severozápadní Africe (má tudíž tzv. palearktické rozšíření). Je stálý. Tvoří řadu poddruhů, z nichž v Česku žije brhlík lesní středoevropský (Sitta europaea caesia). Zdržuje se převážně v listnatých a smíšených lesích se starými stromy, běžný je však také v zahradách a městských parcích. Nejhojněji se vyskytuje v nížinách, ve vyšších nadmořských výškách je již vzácnější. V Česku hnízdí v počtu 600 000–1 200 000 párů po 1400 m n. m. V poslední době jeho početnost na českém území mírně stoupá.^[2]

Poddruhy brhlíka lesního
Latinský název Sitta europaea ssp.	autor	Český název	Domovina
Skupina caesia
S. e. caesia	Wolf, 1810	brhlík lesní středoevropský	od Pyrenejí západní a střední Evropa, ze severu od Dánska a západního Polska přes západ Balkánu po Řecko
S. e. caucasica	Reichenow, 1901	brhlík lesní kavkazský	severovýchodní Turecko, jihozápadní Rusko, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán
S. e. cisalpina	Sachtleben, 1919	brhlík lesní italský	nejjižnější Švýcarsko, Itálie včetně Sicílie, jižní Chorvatsko a jihozápadní Černá Hora
S. e. hispaniensis	Witherby, 1913	brhlík lesní španělský	střední a jižní Španělsko, Portugalsko a severní Maroko
S. e. levantina	Hartert, 1905		jižní Turecko
S. e. persica	Witherby, 1903		jihovýchodní Turecko, severní Irák a západní Írán
S. e. rubiginosa	Tschusi & Zarudny, 1905		jižní Kavkaz a severní Írán
Skupina europaea
S. e. europaea	Linnaeus, 1758	brhlík lesní severoevropský	jižní Skandinávie a Baltské ostrovy, západní Rusko, východní Polsko, Ukrajina, Rumunsko a Bulharsko, severozápadní Turecko
S. e. albifrons	Taczanowski, 1882		severovýchodní Sibiř a severní Kurilské ostrovy
S. e. amurensis	Swinhoe, 1871		Poamuří, Přímořský kraj, severovýchodní Čína a Korea
S. e. asiatica	Gould, 1837	brhlík lesní sibiřský	střední Rusko na západ k jezeru Bajkal, sever Kazachstánu a západní Mongolsko
S. e. baicalensis	Taczanowski, 1882		Sibiř východně od jezera Bajkal, střední Mongolsko a severovýchod Číny
S. e. bedfordi	Ogilvie-Grant, 1909		ostrov Čedžu, jižní Korea
S. e. clara	Stejneger, 1887		jižní Kurily a Hokkaidó
S. e. hondoensis	Buturlin, 1916		Honšú, Šikoku a severní Kjúšú
S. e. roseilia	Bonaparte, 1850		Jižní Kjúšú
S. e. sachalinensis	Buturlin, 1916		ostrov Sachalin
S. e. seorsa	Portenko, 1955		severozápadní Čína
S. e. takatsukasai	Momiyama, 1931		střední Kurily
(S. e. arctica) syn. Sitta arctica	Buturlin, 1907	brhlík sibiřský – samostatný druh
Skupina sinensis
S. e. sinensis	Verreaux, 1870		jižní a východní Čína
S. e. formosana	Buturlin, 1911		Tchaj-wan
nezařazené
S. e. atlas	Lynes, 1919		Maroko

Ekologie

Jedná se o teritoriální druh, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Dobře šplhá po stromech, jako jediný evropský pěvec i hlavou dolů.

Potravu, kterou tvoří zejména drobný hmyz, vyhledává ve škvírách v kůře nebo těsně pod ní. V zimě se živí hlavně semeny; často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami. Celoročně si aktivně dělá zásoby, které pak postupně vyhledává. Šikovně si poradí s oříšky: zasune je do škvíry v kůře a zobáčkem vyklove otvor k jádru.

Hnízdí jednou ročně od března do června v dutinách stromů, nejčastěji vydlabaných některým datlovitým ptákem, zvláště pak ve starých dubech. Nepohrdne ani budkou. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou smíchanou se slinami, aby dovnitř nemohl žádný větší druh.^[3]^[4] Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá 5–9 bílých, hnědě skvrnitých, 19,6 × 14,7 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–17 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po 22–25 dnech.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-03]. Dostupné online.
↑ Brhlík lesní. Témata [online]. 2001-10-22 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online.
↑ Sitta europaea Linnaeus, 1758; brhlík lesní | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online.

Literatura

VOLKER, Dierschke. Ptáci: nový průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 77.
BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 426.
DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 208.
BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Čestlice: Rebo Productions, 2003. ISBN 9788072342921. S. 137.