(Variety Pinus divaricata var. latifolia a Pinus divaricata var. hendersonii jsou vedeny jako synonyma Pinus contorta subsp. latifolia)
Pinus hudsonica Poir.
Pinus rupestris Michx.
Pinus sylvestris var. divaricata Aiton
Vzhled
Menší strom, někdy keřovitého vzrůstu, dorůstající do 20 (25) m, kmen často křivolaký (podle původu), větve nepravidelné, řídce zachvojené, dva přesleny v jednom roce. Kůra vytváří tenkou, černošedou, šupinatou borku. Pupeny jsou smolnaté, 1 cm dlouhé, letorosty žlutavé, později se zbarvují do hněda. Jehlice po dvou ve svazečku, velmi krátké (obvykle 2–3 cm). Šišky přisedlé, po 2–3 v přeslenu, hladké, žlutohnědé, později šedavé. Některé šišky jsou serotinní (otevírají se např. při požáru), tzn. zůstávají zavřené na stromě i s klíčivými semeny více let.
V České republice se vyskytuje občas i v lesních porostech, kam byla ve větším měřítku pokusně vysazována na přelomu 19. a 20. století spolu s americkými druhy borovicí vejmutovkou a borovicí tuhou jako náhrada za naši borovici lesní, u které byly v té době pozorovány velké ztráty na sazenicích sypavkou.
Ekologie
Tento druh patří mezi pionýrské druhy, tzn. obsazuje holé plochy a bezlesí. V mládí (cca do 25 let) rychle roste, pak její růst zpomaluje a brzy začíná plodit. Vyskytuje se v monokulturách na chudých, písčitých a skalnatých stanovištích. Z borovic je nejodolnější proti zimě a nejskromnější v požadavcích na půdu a klima.
Využití
Tento druh se hodí jako pionýrská dřevina všude tam, kde jsou chudé písčité a skalnaté půdy s nedostatkem vláhy. Používá se pro pěstování v lignikulturách (porosty určené pro produkci biomasy s krátkým obmýtím). Pro její introdukci je třeba volit správný původ (vhodnou provenienci) – jako ostatně u většiny introdukovaných druhů. V poslední době bývá stále častěji používána pro zahradní a parkové výsadby, protože svým nepravidelným habitem vhodně kontrastuje s pravidelnými křivkami staveb a výsadeb.
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
Literatura
PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.