Nachází se v katastrálním území obce Belá-Dulice v okrese Martin v Žilinském kraji. Území bylo vyhlášeno či novelizováno v roce 1981 na rozloze 449,7400 ha. Ochranné pásmo nebylo stanoveno.
Předmět ochrany
Ochrana zachovalých lesních společenstev až čtyřech vegetačních stupňů a krasových fenoménů Velké Fatry pro vědecko-výzkumné, naučné a kulturně-výchovné cíle.[1]
Geologie
Geologická stavba území je poměrně složitá, uplatňují se tu hlavně příkrovové série příkrovu krížnanského a chočského (štureckého). Ve vrstvových sledech krížnanského příkrovu se uplatňují sedimenty od triasu po křídu s hojným zastoupením jurských členů. Petrograficky jsou tu hlavně různé typy vápenců (organodetritické, hlznaté, radiláriové a další), méně i pískovce a břidlice. V tektonické pozici příkrovu se nacházejí v podobě trosek zbytky chočského (štureckého) tvořené vápenci a dolomity triasu. Na početných místech území je geologická stavba dokladovaná výraznými skalními útvary. Geologický profil nad kótou Suchá je i významným korelačním profilem v rámci celé karpatské soustavy.
Morfologie
Významným rysem morfologie území je kontrast holého, hladce modelovaného reliéfu hlavního hřebene s bralnatými částmi věnce vápencových skal v dolní třetině území. Vápence jsou částečně zkrasovatělé s menšími jeskyněmi a vyvěráním. Na severozápadním okraji území na rozhraní zbytků chočského a krížnanského příkrovu vznikly tektonickým rozrušením masívu a gravitačním klouzáním dobře vyvinuté příklady rozsedlin. Strmé svahy holého reliéfu byly domodelované činností lavin, za vniku lavinových žlabů.
Půda
Nejrozsáhlejší půdní typ je tu rendzinová hnědá lesní půda. Ve vrcholových a hřebenových partiích území se vyvinula eutrofná hnědá lesní půda. Strmé svahy v okolí jednotlivých bočních dolinek jsou charakteristické výskytem vylouhované rendziny a na jižních svazích severní části území typické vylouhované a plytké rendziny. V okolí výrazného ekologického rozhraní indikovaného horizontálním blaným pásmem se vyvinuly plytké rendziny a protorendziny. Výčet půdních druhů v území uzavírá máločastá sutinová rendzina, která se vyvinula hlavně v těch částech území, pro které je typický bralný reliéf povrchu.
Hydrologie
Území je odvodňované Belianským potokem, vznikajícím soutokem početných vodnatých horských potoků, často ostře zařezaných do skalního podkladu, překonávajících malé kaskády a peřeje.
Vegetační stupně
Rostlinná společenstva území charakterizuje značný vertikální dosah s výskytem společenstev 4 lesních vegetačních stupňů. Zastoupené jsou tu skupiny lesních typů Delapínské bučiny (Fagetum dealpinum), Bukové javořiny (Fageto-Aceretum), Jedlové bučiny (Abieto-Fagetum), Jasanové javořiny (Fraxineto-Aceretum), Nízké bukové javořiny (Fageto Aceterum humile), Javorové smrčiny (Acetero-Picetum) a bukové smrčiny (Fageto-Picetum).
Přibližně 40 % plochy )zemí pokrývají zachovalé lesní formace, místy pralesovitého charakteru. Na ostatní ploše se v minulosti pouze občasná těžba jehličnanů a kácení zmlazených porostů s minimálními kvalitativními změnami. Urbanizační prvky v území představují zpevněná lesní cesta s dvěma přemostěními vodních toků v délce 1,03 km a nezpevněná lesní cesta v délce 0,8 km. Obě cesty však prochází údolní částí území bez podstatnějších devastačních účinků na jeho biocenózy. Důležitým komunikačním prvkem je i zřídka používaná stezka pro dobytek, používaná současně i jako značená turistická trasa, procházející přibližně horizontálně v délce 1,5 km jižní částí území. V okrajové vrcholové části východní a jižní hranice území od kóty Javorina (1337 m n. m.) až po západní předvrchol Borišova (1510 m n. m.) se nachází plochy bývalých pastvin, aktuálně zalesněných v rámci rekonstrukce lesa.
Území představuje ojediněle zachovalý, urbanizačně podstatně nezasáhnutý závěr jedné z nejtypičtějších dolin turčianské části Velké Fatry. Osobitě cenným momentem z hlediska ochrany přírody je nejvyšší vertikální dosah souvislých lesních porostů ve vápencové části pohoří Velké Fatry – 1500 metrů na severně orientovaných svazích Brišova. Značné vertikální rozpětí a členitost území (740–1500 m) umožňují studium vertikální následnosti lesních biogeocenóz. Lesní fytocenózy území nejlépe charakterizuje zastoupení lesních typů až čtyř lesních vegetačních stupňů: bukového, jedlovo-bukového, smrkovo-bukového a jedlového a smrkového. Z hlediska zoologického je mimořádně cenná diverzita druhů lesního pásma na relativně malém prostoru. Území poskytuje i vhodné podmínky ke studiu vzniku a vývoje zde zastoupených geologických jednotek.[1]
_-_view_from_Kra%C4%8Dkov.jpg)
