Na místě současného sídliště se nacházel v minulosti lužní les a močál. V 50. letech byl tento močál vysušen a poté v souvislosti s výstavbou sídliště zasypán.
V roce 1964 se uskutečnila veřejná soutěž na rozvoj této části břehu řeky Sávy, která se nachází naproti ostrovu Ada Međica. V roce 1966 byl přijat jeden z předložených návrhů. Výstavba byla zahájena o několik málo let později.
Výstavba probíhala v letech 1968–1972, poté, co byla vybudována většina Nového Bělehradu. I proto také vznikl Blok 45 na jeho samotném okraji; západním směrem k Surčinu se po dokončení tohoto celku obytná výstavba již nerozšiřovala (s výjimkou Bloku 71). Jeho součástí je 45 výškových budov, 23 budov se čtyřmi patry, jedna základní škola a dvě školky. Budovy v komplexu navrhl architekt Mihailo Čanak a Branko Aleksić. Urbanistický plán pro Blok 45 je dílem Milutina Glavičkého.
