V březnu 1953 v době, kdy probíhala korejská válka, vydalo USAF specifikaci požadavků na nový průzkumný letoun určený pro lety ve vysokých výškách, dle předchozího návrhu majoraJohn D. Seaberga.[4] Podle specifikace měl vzniknout průzkumný letoun, který měl být schopný vystoupat do výšky nejméně 21 340 metrů, s doletem alespoň 2 800 km, letoun měl dosahovat podzvukové rychlosti. K pohonu měl využívat buď proudový motor nebo turbovrtulový motor. Letoun měl unést 45–318 kg fotografického vybavení. Výzbroj i katapultovací zařízení mělo být oželeno ve prospěch ušetření hmotnosti. Ochranu letounu měla zajišťovat výška letu.[4]
Major Seaberg spolu s Williamem Lamarem oslovili společnosti Bell aircraft, Fairchild Aircraft a Glenn L. Martin Company. Letectvo uzavřelo s touto trojicí společností smlouvy, které trvaly od 1. července 1953 do konce roku. Společnosti Bell aircraft a Fairchild Aircraft měly dodat vlastní návrhy letadel, Glenn L. Martin měl dodat návrh upraveného letoun RB-57 Canberra pro lety ve velkých výškách. Následující rok posoudilo Wright Fields (působiště majora Seaberga a Lamara) dodané návrhy, které byly označeny Fairchild MX-2147, Bell MX-2147 a Martin Model 294.[4]
Podplukovníka Joseph J. Pelligriniho z průzkumné jednotky na velitelství Air Research and Development Command (ARDC) zaujal návrh na úpravu letounu B-57. Seaberg na velitelství ARDC v Baltimoru představil během třech schůzek výsledky projektu. Po třetí schůzce obdržel od Kellyho Johnsona nevyžádaný návrh letounu k posouzení. Návrh Kellyho Johnsona byl zamítnut, protože už byly schváleny projekty na modifikaci RB-57 a Bell X-16. Byl postaven letoun RB-57D a zahájena výroba letounů X-16, která byla, ale v polovině roku 1956 ukončena.[4] Mohlo za to rozhodnutí prezidenta Dwight D. Eisenhowera, který špionážní lety přesunul z kompetence letectva na CIA.[5] Tou dobou už měl za sebou první let letoun U-2.
USAF objednalo 28 letadel X-16, ale žádné z nich nebylo dokončeno.[1][2] Když byl projekt ukončen, byl jeden z objednaných letounů dokončen na 80 %.[1]
↑ abcJENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. ISBN978-1493699971. (anglicky)
↑ abBell X-16: When is an X-Plane not an X-Plane [online]. Aerotechnews, 2021-07-23 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcdX-16 [online]. Global Security [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (en )
↑ abcdSP-4404;LIQUID HYDROGEN AS A PROPULSION FUEL,1945-1959 Part II : 1950-1957 7. New Initiatives in High-Altitude Aircraft [online]. NASA [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky)