Beatrix Provensálská
sicilská královna a hraběnka provensálská
Narození	1231/1233/1234
Úmrtí	23. září 1267 Nocera Inferiore
Pohřbena	kostel v Aix-en-Provence
Manžel	Karel I. z Anjou
Potomci	Ludvík Blanka Sicilská Beatrix Sicilská Karel II. Neapolský Filip Sicilský Robert Alžběta z Anjou
Dynastie	Barcelonská dynastie
Otec	Ramon Berenguer V. Provensálský
Matka	Beatrix Savojská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beatrix Provensálská (cca 1229 – 23. září 1267, Nocera Inferiore) byla od roku 1245 vládnoucí hraběnka z Provensálska a z Forcalquier, stejně jako po sňatku s Karlem I. Neapolským hraběnka z Anjou a z Maine, sicilská a neapolská královna.

Byla čtvrtou a poslední dcerou Ramon Berenguer IV., hraběte z Provensálska a z Forcalquier^[1] a jeho manželky Beatrix, dcery hraběte Tomáše I. Savojského^[2] a Markéty Ženevské.^[3]

Jako dědička provensálského hrabství byla velmi žádanou partií a svému muži Karlovi z Anjou byla oporou při vojenském tažení na Apeninský poloostrov.

Beatrix se narodila jako nejmladší dcera provensálského hraběte Ramona Berenguera V. a Beatrix Savojské. Tři starší dcery Markéta, Eleonora a Sancha byly provdány za krále okolních zemí. Vážně nemocný Ramon Berengar chtěl odkázáním majetku do rukou Beatrix předejít tomu, aby obě hrabství získala francouzská koruna a rozšířila tak území pod svým vlivem.^[4]

Beatrix tedy byla ustanovena jedinou dědičkou otcova majetku, čímž se stala velice žádanou partií. Správou majetku byla pověřena hraběnka Beatrix Savojská a správce Romeo de Villeneuve.

O sňatku s Beatrix uvažoval i Raimond VII. z Toulouse a Jakub I. Aragonský, ale po smrti hraběte Ramona Berengara v srpnu 1245 se na žádost hraběcí vdovy do celé věci vložil na samotný papež Inocenc IV. Potřeboval francouzskou podporu v boji proti exkomunikovanému Fridrichovi Štaufskému, který chtěl také získat Beatrix pro svého syna. V prosinci 1245 bylo v Cluny vedeno tajné jednání o osudu provensálského hrabství. Setkání se zúčastnila francouzská královna vdova Blanka Kastilská, Markéta (Beatričina sestra), Ludvík IX. s mladším bratrem Karlem, Inocenc IV. a savojští bratři Bonifác a Filip, strýčkové budoucí nevěsty. Francouzský král slíbil papeži podporu při snaze o sesazení Fridricha z trůnu a Savojským, že Provence nepřejde prostřednictvím Karla z Anjou na francouzskou korunu, ale podědí jej potomci Karla a Beatrix.^[6] Po skončení jednání se vydal Karel z Anjou s vojenským doprovodem na jih za svou vytouženou dědičkou.^{[pozn. 1]}

31. ledna 1246 se Beatrix v Aix-en-Provence provdala za Karla z Anjou. Karel získal celé území provensálského hrabství, ale zdaleka ne všechna důležitá města se smířila s novým vládcem jiné než aragonské krve. Středomořská města byla zvyklá na jiné pojetí vlády. Bylo zde rozšířeno římské právo a významné postavení městských komun, což vedlo k častým rebeliím ze strany poddaných. Karel z Anjou nebyl mezi poddanými oblíben a dlouhé roky vedl spory o majetek se svou tchyní Beatrix Savojskou.

Král Ludvík IX. byl roku 1244 vážně nemocný a po své téměř zázračné úzdravě se rozhodl přijmout znamení kříže a vydat se na křížovou výpravu.^[7] Novopečený provensálský hrabě Karel se po boku svých starších bratrů Ludvíka IX. a Roberta tažení roku 1248 zúčastnil a doprovázela jej i těhotná manželka Beatrix.^[8]

Vojsko křížové výpravy vyplouvalo 25. srpna do Egypta z přístavů Marseille a Aigues-Mortes. V září 1248 doplula výprava na Kypr a právě tam porodila Beatrix svého prvorozeného syna Ludvíka.

Z Kypru vypluli v květnu 1249 a na počátku června přistáli u Damietty. Ludvíkovo vojsko rozprášilo egyptskou obranu, která čekala na pobřeží, a bez boje byl obsazen přístav. Král majíc na paměti neúspěch páté křížové výpravy, v jejíž stopách šel, se rozhodl zůstat přes léto v dobytém městě. Vojsko tak nebylo při pochodu na jih překvapeno nilskými záplavami. V téže době bylo v Damiettě založeno latinské arcibiskupství. Vojsko odjelo z Damietty po příjezdu Alfonse z Poitiers v listopadu 1249 a ve městě zůstala těhotná královna Markéta s opět těhotnou Beatrix. U města al-Mansúra svedl francouzský král vítěznou bitvu s egyptskými mamlúky, ale utrpěl těžké ztráty a město samotné nedobyl. V boji zemřel Robert z Artois a v křižáckém táboře se začala šířit epidemie, pravděpodobně vlivem sucha a zkažené vody plné mrtvých těl. ^[11]Nemocný král i zubožené vojsko bylo při cestě zpět do Damietty Egypťany obklíčeno a zajato. Město zatím před muslimským protiútokem uhájila malá posádka pod velením královny Markéty Provensálské. Ludvík a jeho bratři byli nakonec výměnou za město a výkupné propuštěni. Manželské dvojice se shledaly v Akkonu, Ludvík byl po nemoci zubožený, Karel a Alfons zdraví a na rozdíl od krále netrpěli výčitkami svědomí. Dokonce ke králově nelibosti hráli v kostky. Z Akkonu oba mladíci i se ženami odjeli zpět do Francie.

Roku 1251 se vrátili mladí manželé ze Svaté země a roku 1257 uzavřel Karel z Anjou konečně dohodu se svou tchyní, která se za finanční odškodnění vzdala nároků na provensálské državy a vyplatil hrady, na které si dělala nárok švagrová Eleonora s manželem, anglickým králem Jindřichem III. Hraběcí pár zastával poliltiku tvrdé ruky, neustále zvyšoval daně a uložil povinnou vojenskou službu. Roku 1263 nechal Karel popravit dvanáct občanů odbojného města Marseille.

Roku 1263 nabídl papež Urban IV. Karlovi z Anjou sicilskou korunu. Ludvík IX. bratra v rozhodnutí diplomaticky podpořil, ale nepůjčil mu ani peníze, ani vojáky. Beatrix vzala nastalou situaci do svých rukou.

Roku 1265 Karel vyplul z Marseille, přežil bouři a podařilo se mu dosáhnout Říma, kde čekal, podporován Římany, na svou armádu. Vojáky na cestě přes podzimní Alpy doprovázela samotná Beatrix.

6. ledna 1266 byli manželé korunováni v Katedrále svatého Petra. Karel se vydal za Manfrédem a 26. února zvítězil nad jeho vojskem v bitvě u Beneventa. Protivník v bitvě zahynul, jako exkomunikovaný církví svatou byl pohřben u úpatí mostu v Beneventu a královna Helena na útěku padla do Karlových rukou. Karel zajatkyni odebral všechny děti, zavřel ji na hradě v Noceře a syny v Castel del Monte.^{[pozn. 2]} Beatrix přijela za vítězným manželem do Beneventa a pak se přemístili do Neapole, kde se oficiálně ujali správy své nové země. V lednu 1267 se Karel vrhl do války v Toskánsku.

Dalším uchazečem o sicilskou korunu byl mladičký Konradin, syn římského krále Konráda IV., který se 23. srpna 1268 s Karlem sešel v bitvě u Tagliocozzo. Teprve šestnáctiletý Konradin díky léčce protivníka bitvu prohrál a společně s Fridrichem Bádenským byl Karlem na podzim v Neapoli popraven. Štaufové osobou Konradina vymřeli po meči.

Beatrix si sicilského trůnu dlouho neužila, zemřela v dusném létě 1268 ve věku 35 let. Zanechala po sobě pět dětí a byla pohřbena po otcově boku v kostele v Aix-en-Provence.^{[pozn. 3]}Karel se o rok později znovu oženil a sicilskou královnou se stala Markéta Burgundská.

• GOLDSTONE, Nancy. Čtyři královny : nejmocnější ženy Evropy 13. století. Frýdek-Místek: Alpress, 2007. 396 s. ISBN 978-80-7362-540-5. 
• RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Beatrix Provensálská na Wikimedia Commons
• (německy) Genealogie
• Fragment Beatričina náhrobku v Muzeu Granet

Předchůdce: Ramon Berenguer V.

Provensálská hraběnka 1245–1267

Nástupce: Karel II. z Anjou