Debutovala v roce 1998 knihou Jagtlust pojmenovanou podle legendární venkovské vily, do které se v padesátých a šedesátých letech dvacátého století sjížděli nizozemští literáti a intelektuálové na divoké večírky. V literárních kruzích se o mystické vile hodně mluvilo, nikdy ale o ní nikdo nic nenapsal, protože její majitelka, básnířka Fritzi ten Harmsen van der Beek, si to nepřála. Kniha vyšla ve vydavatelství J.M. Meulenhoff díky spolupráci s vydavatelem Theo Sontropem a básníkem a spisovatelem Remco Campertem.
Po čtyřech letech následovala Anna, oceňovaná biografie Annie M. G. Schmidtové, nizozemské básnířky a spisovatelky, na jejíchž knížkách pro děti vyrostly celé generace Nizozemců. Kniha se dočkala 7dílné televizní adaptace. Nečekaný úspěch Anny Annejet překvapil a povzbudil ji, aby začala pracovat na příběhu neznámých lidí, který slyšela před lety, a na který musela stále myslet. A tak začala vznikat kniha o dvou neznámých hrdinech Waldemarovi a Rice. Nedělala si iluze, že by se oblibou mohl byť jen rovnat příběhu slavné spisovatelky.
Sonny Boy vyšel v roce 2004 a stal se skutečným bestsellerem. V roce 2005 byl v Nizozemsku nominován na:
cenu nizozemských knihkupců AKO,
cenu Fondu zvláštních novinářských projektů (Fonds bijzondere journalistieke projecten) M.J.Brusseho,
cenu veřejnosti, sponzorovanou Nizozemskými dráhami (NS Publieksprijs).
V roce 2006 získala literární cenu Witte (Littéraire Witte Prijs), udělovanou od roku 1975 jednou za 2 roky knize haagského autora nebo knize s haagskou tematikou. Ve stejném roce byla prodána filmová práva a v roce 2009 se začal natáčet stejnojmenný film. S jeho uvedením do nizozemských kin se počítá na začátek roku 2011. Sonny Boy byl přeložen do angličtiny, němčiny, italštiny, švédštiny, japonštiny, turečtiny, češtiny a připravuje se rovněž překlad do maďarštiny.
Další knihou literatury faktu je biografie otce nizozemské královny Bernhard vydaná v Amsterdamu v roce 2010.
Po knížce s detektivními příběhy Vražda v Krvavé ulici (Moord in Bloedstraat) vydané v roce 2013 následovala o rok později další biografie, tentokrát nizozemského podnikatele a pivovarníka Gerard Heineken.