Ambient networkAmbientní sítě (anglicky Ambient Networks) je řešení současných problémů v rámci slučování sítí, kde je žádoucí nepřerušené spojení s okolním světem při přecházení z jedné sítě do druhé. Cílem projektu je vyvinout softwarovou síťovou infrastrukturu, běžící jakožto nadstavba nad současnou nebo budoucí fyzickou síťovou infrastrukturou, umožňující zařízením se spojovat navzájem, a skrz každé další zařízení se připojit do okolního světa. Koncept ambientních sítí přišel z výzkumného projektu IST Ambient Network, sponzorovaného evropskou komisí v rámci programu Sixth Framework Program (FP6). Projekt ambientních sítíAmbientní sítě je rozsáhlý projekt v rámci programu evropské unie Sixth Framework Program, zkoumající budoucí komunikační systémy za hranicí dnešních fixních sítí a mobilních sítí třetí generace. Je součástí Světové bezdrátové iniciativy (Wireless World Initiative). Projekt pracuje na mobilní síťové technologii vhodné pro budoucí prostředí mobilní a bezdrátové komunikace. Cílem je vytvořit jednotný síťový koncept schopný adaptace ve velmi heterogenním prostředí rozličných rádiových technologií, služeb a síťových prostředí. Důraz je kladen na podporu spolupráce a konkurence mezi různými hráči na trhu vytvořením rozhraní, které umožňují přímo domluvit smlouvu, jak se budou jednotlivé služby poskytovat. Tento přístup jde za hranici spolupráci běžných protokolů a očekává se jeho dlouhodobý efekt na trhu bezdrátových sítí. Ústředním prvkem projektu je koncept slučování sítí, který se zabývá dynamikou cílového prostředí. Je založen na otevřeném konceptu funkcí k správě sítí, který může být rozšířen o nové funkce, stejně tak jako může fungovat nad současnými sítěmi.
Rozhraní a jejich použitíInterní část Ambientních sítí je tvořena ACS. Poskytuje funkce a je plně pod správou zdrojů v síti. Ambientní sítě se nevyjadřují o uzlech, nýbrž o sítích, přestože na počátku všechny sítě mohou obsahovat pouze jediný uzel. Tyto sítě se musí zcela samostatně spojit, aby vytvořily síť v původním slova smyslu. Vytvoření kompozice obsahuje vyjednávání, poté realizaci kompoziční domluvy. Rozhodnutí zda se sloučit nebo ne závisí na předkonfigurovaném nastavení. Navenek Ambientní sítě poskytují tři rozhraní pro komunikaci s ACS:
Rozhraní jsou použita, aby odstínila vnitřní struktury sítě pod nimi. Pokud se dvě sítě potkají a rozhodnou se sloučit, z dvou jejich ACS vznikne jeden nový ACS (nicméně uvnitř tohoto nového globálního ACS budou mít obě sítě stále své vlastní ACS spolu s rozhraními). Nově zkomponovaný ACS bude mít přirozeně svůj vlastní ANI, ASI i ARI rozhraní a bude ho používat k případnému dalšímu spojení s dalšími Ambientními sítěmi. Další možnost je, že se dvě Ambientní sítě nespojí nebo ustanoví nový virtuální ACS, který převezme spojené řízení nad danou množinou sdílených zdrojů. Funkční entity v rámci ACSFunkce ACS je rozdělena do jednotlivých funkčních entit (FE, anglicky Functional Entities). ACS poskytuje flexibilní a rozšiřitelný systém pro běh těchto FE jako distribuovaný systém. Například:
Příklad využitíAlice má při sobě takzvanou osobní síť (Personal Area Network, PAN): má zapnutý Bluetooth na svém PDA, mobilní telefon a nese si i laptop. Všechny tyto zařízení jsou zapnuty a tvoří síť. Její laptop má schopnost se připojit pomocí dostupné Wi-Fi sítě a její mobilní telefon se může připojovat pomocí GPRS, přičemž GPRS je pomalejší a mnohem dražší. Alice je v pohybu a její laptop jí stahuje emaily za použití GPRS připojení na mobilu:
Během chůze se dostává do oblasti pokryté bezplatnými bezdrátovými přístupovými body: v tomto okamžiku se její PAN začne připojovat k přístupovému bodu. Toto je nazýváno slévání sítí (tedy její vlastní PAN a sítě v níž se nachází daný přístupový bod). Jakmile je toto slévání ukončeno, stahování jejích emailů pokračuje zcela bez přerušení, ale místo přes drahé a pomalé GPRS spojení se nyní používá nově vytvořené Wi-Fi připojení. Pokud se nyní Alice rozhodne prohlížet webové stránky na svém PDA, bude toto využívat také Wi-Fi připojení přes laptop:
Externí odkazy
|
