Adolf Novotný (27. června 1891 Praha[1] – 22. května 1968 tamtéž) byl evangelický teolog, biblista, překladatel, duchovní Českobratrské církve evangelické a vysokoškolský pedagog.
Život
Narodil se v rodině inženýra pro státní službu Adolfa Novotného (1856–1928) a jeho manželky Amalie, rozené Horké (1858–1937). Měl mladšího bratra a starší sestru, celá rodina byla evangelické víry.[1]
Působil jako vikář reformovaného sboru v Kloboukách (duben–červenec 1915), následně jako farář v Chocni (1915–1920), v Hradci Králové (1920–1937) a v Krabčicích (1937–1945). V šedesátých letech dvacátého soletí působil jako farář ve sboru ve Strašnicích.
Vykonával též funkci tajemníka Svazu nedělních škol. Roku 1929 založil Letní tábor Komenského v Bělči nad Orlicí.
Doktorát teologie získal na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze obhájením disertační práce Problém oběti v novozákonním kázání o vykoupení (7. 12. 1932). V roce 1939 byl jmenován docentem (habilitační spis Sto let praktické theologie, 1938) a od roku 1945 profesorem na HČEFB (po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě). Fakultu byl nucen opustit v roce 1953. Těžištěm jeho působení na katedře praktické teologie byla náboženská pedagogika a katecheze.
V české církvi je znám především jako autor Biblického slovníku (1. vyd. 1935, 2. vyd. 1956). V něm vychází z Bible kralické, což může působit potíže při orientaci v novějších překladech Bible, avšak na druhou stranu je to jeden z mála odborných textů, ve kterém se dá hledat pod kralickými názvy.
Synem Adolfa Novotného byl výtvarník Jan Blahoslav Novotný tvořící pod pseudonymem Jebenof, vnukem je spisovatel David Jan Novotný.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články
Externí odkazy
.jpg)
