Adam Swift
Adam Swift je anglický profesor na UCL (University College London), který se primárně věnuje politické filosofii a sociologii. Obecně se zaměřuje na širokou škálu témat, jakožto třeba komunitaristickou kritikou liberalismu, vztahem mezi veřejným míněním a politickou filozofií, spravedlností ve vzdělávání, morálností volby školy, etikou rodinných vztahů atd.[1] ŽivotopisVyrostl v severní částí Londýna, kde navštěvoval školu William Ellis. Ta byla v době jeho nástupu na tuto školu gymnáziem, avšak během jeho studia se z ní stala všeobecná škola. V roce 1980 nastoupil na Balliol College na Oxfordské univerzitě, kde studoval filozofii, politiku a ekonomii. Mezi roky 1983-1984 strávil v rámci stipendia rok ve Spojených státech amerických na Harvardově univerzitě. Poté se vrátil na Oxfordskou univerzitu, tentokrát na Nuffield College, na magisterské studium ze sociologie a na doktorské studium. V roce 1988 se vrátil na Balliol College jako Tutorial Fellow, kde působil 25 let. Během té doby založil a vedl centrum pro studium sociální spravedlnosti v rámci oxfordské katedry politiky a mezinárodních vztahů. V roce 2013 přešel na katedru politiky a mezinárodních studií na univerzitě ve Warwicku jako profesor politické teorie a v roce 2018 přešel na stejnou pozici na UCL.[2] VýzkumPočáteční práce se týkaly komunitaristické kritice liberalismu a propojení politické teorie s empirickými sociálními vědami. Přivedlo ho to k projektu ohledně sociální mobility a přesvědčením lidí o sociální spravedlnosti z normativní perspektivy. Díky tomu začal přemýšlet o mechanismech, které vytvářejí mezigenerační přenos výhod a nevýhod v rodinách. Zabýval se konkrétně třeba i posíláním dětí do elitních soukromých škol a čtení pohádek před spaním, a jaký to má vliv na dítě. Byl členem interdisciplinárního týmu, jehož cílem bylo pomoci tvůrcům vzdělávací politiky přijímat lepší rozhodnutí. Zabýval se také metodologickými otázkami politické teorie, včetně debat o ideální a neideální teorii a vztahu mezi filozofií, politikou a empirickými sociálními vědami.[2] Knihy
Reference
|