7. ústřední výbor Komunistické strany Číny (čínskypchin-jinemZhōngguó Gòngchǎndǎng dìqījiè Zhōngyāng Wěiyuánhuì, znaky zjednodušené 中国共产党第七届中央委员会) byl nejvyšší orgán Komunistické strany Číny v letech 1945–1956, mezi VII. a VIII. sjezdem. Na VII. sjezdu pořádaném v dubnu–červnu 1945 jeho delegáti zvolili ústřední výbor o 44 členech a 33 kandidátech. Během svého funkčního období se výbor sešel sedmkrát, poprvé v závěru sjezdu, kdy zvolil užší vedení strany – 7. politbyro, ústřední sekretariát a předsedu. Druhé zasedání proběhlo v březnu 1949, nedlouho před koncem občanské války v Číně, následujících pět proběhlo již v na podzim 1949 vzniklé Čínské lidové republice jako jednání vládnoucí strany země.
2. zasedání 5.–13. března 1949 v Si-paj-pcho (v okrese Pching-šan v provincii Che-pej)
Jednání během vítězného závěru občanské války s Kuomintangem. Mao Ce-tung přednesl zprávu zaměřenou na činnost strany po skončení bojů, zdůrazňující potřebu chránit se před „neozbrojenými nepřáteli“ a „kulkami pokrytými cukrem“. Ústřední výbor rozhodl o svolání Čínského lidového politického poradního shromáždění se zastoupením komunistů, spojeneckých politických stran, společenských organizací a nestraníků.