Územní rozdělení působnosti armádních sborů rakousko-uherské armády 1898
4. armádní sbor (4. Korpskommando) vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací rakousko-uherské armády a rozdělením dosavadních oblastních velitelství pro jednotlivé korunní země. Čtvrtý armádní sbor s působností pro centrální část Uher a oblast Vojvodiny měl sídlo v Budapešti. Dalšími sbory pro Uherské království byl 5. armádní sbor v Prešpurku, 6. armádní sbor v Košicích a 7. armádní sbor v Temešváru. Sborové velitelství sídlilo v objektu bývalého karmelitánského kláštera (Színház utca 7, dnes sídlo Úřadu předsedy vlády). Ke 4. armádnímu sboru patřily 31. a 32. pěchotnídivize v Budapešti, 10. jezdecká divize v Budapešti, 4. dělostřeleckábrigáda v Budapešti.[1] Doplňovacími okresy byly Budapešť, Kaposvár, Kecskemét, Pécs, Székesfehérvár, Szolnok, dále pak Novi Sad, Sombor a Subotica v dnešním Srbsku. Velení 4. armádního sboru byly podřízeny dvě posádkové nemocnice v Budapešti a pět útvarových nemocnic (Kaposvár, Kecskemét, Pécs, Székesfehérvár, Sombor). Pod 4. sbor spadala také posádková věznice v Budapešti.[2]
Za první světové války byl 4. sbor nasazen na srbskou frontu, již na podzim 1914 byl přesunut na východní frontu, kde byla začleněn do 2. armády generála Böhm-Ermolliho.[3] Jednotky sboru se zúčastnily bojů v Haliči, v důsledku početních ztrát byly zbytky sboru spolu s dalšími jednotkami transformovány do armádní skupiny Hordt (1916). V závěru války bojoval 4. sbor na italské frontě a zúčastnil se bitev na Soči. Po odchodu většiny jednotek sboru na frontu zůstala v Budapešti nadále vojenská posádka, v jejímž velení se v průběhu války vystřídali generálové Josef Seipka (1914–1915), hrabě Franz Karl Marenzi (1915–1916), Stjepan Bogat (1916–1918) a nakonec v říjnu 1918 krátce baron Géza Lukachich.[4]
_1898.jpg)