Šimkovy sady je název největšího parku v Hradci Králové[2], který je od jihu ohraničen Šimkovou ulicí, na východě Buzuluckou ulicí, na severu Pilnáčkovou ulicí a na západě ulici Akademika Bedrny. Vznikly v letech 1932–1935, přičemž v pozdějších letech byly několikrát rozšířeny a přebudovány.
Popis parku
Tento park byl kdysi rozdělen Piletickým potokem na dvě části. Dnes jsou v něm dvě vodní plochy, jedna z nich má navíc umělý ostrůvek a záměrně členitější břeh. V parku je též na břehu největšího rybníka umělá vyvýšenina. Cestičky v parku jsou z většiny asfaltové a jsou navrženy tak, že návštěvníci mohou při svých procházkách zvolit 2 procházkové okruhy – kratší kolem největšího rybníka nebo delší kolem celého parku. V parku jsou dvě lávky pro pěší přes malý rybník a stejný počet mostků přes největší rybník. Sady jsou vroubené zbytkem zachovaných zelených hradebních valů někdejší hradecké pevnosti.
Šimkovy sady byly založeny v letech 1932–1935 z podnětu městské spořitelny. Zásluhu na vzniku měl Ing. Karel Fridrich z městské stavební kanceláře. Práce na parku začala v prosinci 1932, zeleň byla vysazována od jara 1933.[3] Park byl vytvořen podle regulačního plánu Josefa Gočára a návrhu Dr. Kamenického z Průhonic ve stylu anglického parku, tehdy pod názvem Herrmannovy sady, který obdržely na počest spisovatele a královéhradeckého rodáka Ignáta Herrmanna. Tenkrát jejich rozloha činila skoro 9 hektarů[4]. Většina manuálních prací byla v režii tehdejších nezaměstnaných. Ti dostávali žebračenkv a zbytek mzdy jim byl vyplacen v penězích, které byly do městské pokladny opatřovány i dvoukorunovými srážkami z 55 Kč týdenní mzdy obecních metařek[5].
Ve 30. letech zde měl kiosek (bufet a šatna s příslušenstvím) Rudolf Mačát, jehož nájemné za rok 1938 činilo 1 000 Kč[6]. Pronájem kiosku byl vždy prováděn veřejným nabídkovým řízením po 1 roce[7].
Centrum propagandistických a době poplatných akcí
Od poloviny 40. let minulého století byly sady známým místem konání dožínkových slavností, ale lidé sem chodili mnohem dříve, neboť v zimě zde bylo vyhlášené kluziště, jež bylo provozováno v režii obce[8], která na něj velmi dbala, protože např. v roce 1938 byl rybářskému družstvu pronajat místní rybník na chov rybí násady, avšak pod tou podmínkou, že tímto pronájmem nesmí žádným způsobem utrpět provoz oblíbeného městského lidového kluziště[9]. 12. července 1947 se zde v předvečer krajského sjezdu KSČ uskutečnila velká veselice[10]. Na nedělním krajském sjezdu KSČ v Hradci Králové po mohutném průvodu královéhradeckými ulicemi promluvil ke shromážděným v Herrmannových sadech ministr sociální péče profesor Zdeněk Nejedlý. Obdobná akce byla i následujícího roku. V roce 1948 byl park přejmenován na Pionýrské sady. Pod tímto názvem byl nejvíce znám a mnozí starší obyvatelé ho nadále používají, když jdou „do Pionýrek“. Tehdy zde kromě dožínek probíhaly různé mírové manifestace (slavnosti míru a československo-sovětského přátelství), prvomájové oslavy, ale i řada koncertů, přehlídek zájmové umělecké činnosti[11] a dalších kulturně-společenských podniků. Samozřejmostí byly běžecké a cyklistické závody.
Zbytky pevnostních valů
Vývoj a rozšiřování sadů
Druhá polovina 60. let byla ve znamení výstavby areálu Parku kultury a oddechu v Pionýrských sadech. Celá akce byla rozložena do několika etap, přičemž zahájení 2. etapy bylo podmíněno přeložením Piletického potoka z prostoru Pionýrských sadů směrem k Věkošům. Provedení této akce se předpokládalo v letech 1969–1970. Nejdůležitějším problémem této akce byla otázka jejího financování. Studie 1. etapy byla předložena v roce 1968. Staré rameno Piletického potoka bylo zahrnuto v roce 1970 a projektový úkol na vybudování přírodního areálu v Pionýrských sadech byl hotov následujícího roku.
V roce 1973 bylo rozhodnuto o tom, že sady dostanou nový kabát, protože již dávno přestaly být výstavním místem[12]. Této akce se dobrovolně zúčastnily desítky občanů. O rok později bylo odbahněno zdejší jezírko a došlo k požáru pracovní buňky, který způsobil škodu 13 600 Kčs. Začátkem 80. let se objevil nápad rozšířit sady až za 2. silniční okruh až k železniční trati. Roku 1986 bylo zase rozhodnuto o zastřešení estrádního jeviště a hlediště[13].
Polistopadová změna
Po roce 1990 se název sadů změnil potřetí, když park obdržel současné pojmenování. To obdržel po mladíkovi, hradeckém skautovi Karlu Šimkovi, který se zapojil do protifašistického odboje[2] a byl zastřelen 30. dubna 1945 poblíž parku při ničení telefonního vedení pro německou posádku[14].
Zkrachovalý projekt Nozomi
V roce 1995 byla městem projednávána urbanistická studie firmy Trigon nazvaná Šimkovy sady – areál dětí a mládeže. Roku 1996 začala výstavba střediska Nozomi. Jeho projekt zahrnoval tělocvičnu pro japonská bojová umění, čajovnu a restauraci, knihovnu a japonskou zahradu s domky čajového obřadu. Stejnojmenné nadaci však došly peníze a na místě zůstalo jen torzo z betonových základů a ocelových nosníků[15]. 26. listopadu 1996 městské zastupitelstvo vyjádřilo znepokojení nad stavem studie inventarizace zeleně a kompozičního zhodnocení parku Šimkovy sady.
Rotunda
Kompletní rekonstrukce parku
V roce 2004 byla zhotovena studie proveditelnosti revitalizace parku. Roku 2007 byla schválena výsadba protihlukového valu, kterou provedla firma Jan Lipenský – BOBR HK s.r.o., Sendražice. Zakázku na oplocení – pohledově oddělující stěnu získala naopak společnost BVS HK s.r.o. Téhož roku bylo upuštěno od gravitačního způsobu zásobení jezírek v Šimkových sadech vodou z Ornstových jezer přes Věkošskou svodnici a od gravitačního odtoku trubním řádem dále do řeky Labe. Protihluková prosklená ocelová konstrukce, kterou měla pokrývat zeleň, byla dokončena v roce 2008[16].
Na celkovou rekonstrukci celého parku došlo až v letech 2012–2014 podle projektu Ing. arch. Pavla Zadrobílka, který se inspiroval původní Gočárovou koncepcí. V jejím rámci byl odbahněn rybník, vybudován přítok a odtok z Labe, aby se v něm mohla čerpadly měnit voda. Vznikly též nové lávky, rybniční mola, nově zpevněné cesty, 2 nová dětská hřiště a nový háv získala také Rotunda, klubovna královéhradeckých skautů. Došlo i na nové výsadby[17] a ve zvláštní zahradu se změnily prostory, kde kdysi mělo stát centrum Nozomi[18], jehož torzo bylo zakryto zeminou v prosinci 2006[19].
