PROFILPELAJAR.COM

Střemcha pozdní
	Střemcha pozdní (Prunus serotina)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	růžotvaré (Rosales);
Čeleď	růžovité (Rosaceae);
Rod	slivoň (Prunus);
Binomické jméno
	Prunus serotina; Ehrh., 1784
Synonyma
	Padus serotina; střemcha vrbolistá;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Střemcha pozdní (Prunus serotina) je opadavý strom, neofyt a invazní druh z rodu slivoň. Jeho nejbližším příbuzným rostoucí v české přírodě je původní druh střemcha obecná, která za invazní považována není.

Rozšíření

Dřevina pochází ze severovýchodu Severní Ameriky, kde roste od jihovýchodu Kanady až po Guatemalu. Byla roku 1630 dovezen do Paříže a začala se jako okrasný strom sázet do evropských parků a zahrad. Nejvíce se rozšířila v západní, severní a střední Evropě, nejhojněji se vyskytuje v Německu, Dánsku a Polsku. Prvé zmínky o jejím výskytu z území nynější České republiky pocházejí z počátku 19. století. V současnosti není v Česku příliš četná, v okolních státech se ale rychle šíří.

Ekologie

Ve středoevropských podmínkách se jí nejlépe daří v nížinách a pahorkatinách do výšky 500 m nad mořem, roste hlavně na písčitých až hlinitých kyselejších půdách, krátkodobě snáší i podmáčení. V Novém světě se vyskytuje v místech se širokým rozsahem teplot a dešťových srážek a v nadmořských výškách od hladiny moře až po 1500 m.

Střemcha pozdní roste velmi rychle a obvykle brzy přeroste okolní stejnověké stromy. Kořeny většinou nezasahuji hlouběji než 60 cm, zvláště na vlhkých místech koření plytce a je proto ve vyšším věku citlivá na větrné bouře. Vyskytuje se hlavně ve smíšených lesích, nejčastěji ve společenstvech s duby a borovicemi. Stromy začínají kvést ve věku asi 10 let a dožívají se nejvýše 180 let.

Popis

Opadavý, listnatý strom vysoký 15 až 25 m s úzkou korunou, někdy vícekmenný či vyšší keř s voňavou, hnědou kůrou. Kořeny jsou široce rozprostřené, ale nehluboké. Kmen stromu může mít i více než metr v průměru. Větve jsou krátké, téměř vodorovné, v mládí jsou červeně hnědé a lesklé, později tmavě hnědé a čtvercovitě rozpraskané. Kožovité listy s řapíky mají čepele 6 až 12 cm dlouhé, ty bývají podlouhle elipsovité neb úzce obvejčité, na bázi klínovité, po okraji pilovité a na vrcholu jsou zakončené dlouhým hrotem. Na svrchní straně jsou tmavozelené, na spodní světlozelené a podél střední žilky mají rezavé chlupy.

Bílé, vonné květy, 1 až 1,5 cm velké, vyrůstají jednotlivě a vytvářejí úzké, válcovité, až 30květé hrozny dlouhé až 15 cm, které jsou při kvetení vystoupavé a za plodů svěšené. Vytrvalé kališní lístky jsou podlouhle vejčité. Krémově bílé korunní lístky jsou obvejčité a mají tři až čtyři zoubky. Kvetou v květnu až červnu, opylovány jsou létajícím hmyzem nacházející v květech dostatek pylu i nektaru. Samosprašení nepřináší životaschopné semena.

Plody hořké chuti jsou kulovitě vejčité, asi 1 cm velké peckovice se zřetelným vytrvalým kalichem. Postupně s dozráváním (v září a říjnu) se zbarvují červeně až tmavě purpurově, obsahují po hladké pecce.

Rozmnožování

Stromy nejvíce kvetou v období mezi 30 a 100 léty. Převážná část semen v plodech spadne v okolí matečního stromu. Plody požírají ptáci, hlodavci, lišky i medvědi a nestrávená semena šíří v trusu. Semena jsou nestejně dormantní, některá vyklíčí po absolvování prvního zimního období již na jaře následujícího roku, jiná až za tři a více let. V době klíčení endosperm bobtná a rozpůlí pecku na dvě části, klíčení je hypogenické, děložní lístky zůstávají pod povrchem.

Často také obráží z pařezů a shluky mladých výhonů rostou na plném slunci mnohem rychleji než ze semen. Druh je netolerantní k zastínění a mnoho mladých semenáčků vyrostlých pod staršími stromy uhyne.

Význam

Střemcha pozdní je v oblastech původního rozšíření předmětem komerčního využívaní. Její dřevo s jemnou aromatickou vůni je roztroušeně pórovité. Úzká běl (ne širší než 10 letokruhů) je nažloutlá až načervenalá, proti hnilobě odolné jádro je nahnědlé s nazelenalým nádechem a postupně ztmavne do červenohnědá se zlatavým nádechem. Měrná hmotnost dřeva je 590 kg/m³. Dřevo je pevné a tvrdé, dobře se suší a má rozměrovou stálost. Lze ho opracovávat všemi běžnými postupy. Používá se hlavně na výrobu luxusního nábytku a pro dekorativní účely v interiéru.

Plody nejsou vhodné ke konzumaci lidmi. Jsou však každoroční vítanou potravou pro množství ptáků a jiných živočichů při tvorbě zimních zásob.

V Andách se Střemcha pozdní (var. Capuli) pěstuje hojně pro ovoce, které se konzumuje především zasyrova.

Invazní druh

Na rozdíl od domácí střemchy obecné je střemcha pozdní považována v Evropě za invazní druh. Velmi rychle se šíří v lesích i mimo, obsazuje kdejaká volná prostranství, louky, křovinaté stráně a dostává se do blízkosti obdělávané půdy a zahrad.

Vědci hledali příčiny, proč se takto agresivně nechová v domovině, ve Spojených státech. Bylo zjištěno, že na americkém kontinentu existují půdní patogeny, virulentní typy houby rodu Pythium, které střemchu pozdní napadají a tak její šíření udržují v přijatelných mezích.^[2]^[3]^[4]^[5]^[6]

Galerie

Letorost
Kmen
Zrající plody
Semena (pecky)

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
↑ KĹČ, Vladimír. BOTANY.cz: Prunus serotina [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 18.08.2010 [cit. 2015-06-19]. Dostupné online. (slovensky)
↑ ZEIDLER, Aleš; GRYC, Vladimír; VAVRČÍK, Hanuš. Střemcha pozdní: Americká třešeň – zajímavý zdroj dekorativního dřeva. Lesnická práce [online]. Lesnická práce, s. r. o., Kostelec nad Černými lesy, 2010 [cit. 19.06.2015]. Roč. 89, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0322-9254.
↑ VONDRÁŠKOVÁ, Šárka. Proč je střemcha pozdní v Evropě tak invazivní? [online]. Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Praha, rev. 2010 [cit. 2015-06-19]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ GÖRNER, Tomáš. Prunus serotina [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2015-06-19]. Dostupné online.
↑ MARQUIS, David A. Prunus serotina [online]. United States Forest Service, Washington, D. C., USA [cit. 2015-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-23. (anglicky)