Pocházel ze starého šlechtického rodu z Tyrolska povýšeného v roce 1662 do hraběcího stavu.[1] Pocházel z linie usazené v Čechách, byl mladším synem hraběte Leopolda Josefa Künigla (1688–1727) a jeho manželky Marie Josefy Černínové z Chudenic (1690–1726), dcery českého místokancléřeTomáše Zachea Černína[2] a dědičky panství Lnáře. Šebestián František v raném dětství ztratil oba rodiče a vyrůstal na zámku Lnáře, který nechal jeho otec výrazně upravit. Měl staršího bratra Václava Josefa (1715–1737), který se nešťastnou náhodou utopil v Innu. Po dobu nezletilosti byl poručníkem obou bratrů jejich prastrýc, český nejvyšší lovčí hrabě František Karel Clary-Aldringen.[3] Na počátku války o rakouské dědictví prokázal Šebestián František věrnost Marii Terezii a již ve dvaadvaceti letech vstoupil do státních služeb ve funkci hejtmana prácheňského kraje za panský stav (1743–1746).[4] Poté byl krátce v letech 1750–1751 hejtmanem plzeňského kraje, ale po reorganizaci státní správy v roce 1751 zůstal několik let mimo aktivní službu. Mezitím získal hodnost císařského komorníka a později se stal tajným radou. Nakonec v letech 1769–1783 zastával funkci hejtmana klatovského kraje vyčleněného z původního plzeňského kraje. Zemřel v roce 1783 v Praze, pohřben byl po boku svých rodičů v kostele Nejsvětější Trojice ve Lnářích.[5]
Jako příslušník osvícenské generace rakouské šlechty patřil k předním představitelům svobodného zednářství ve druhé polovině 18. století,[6] přestože byl dlouholetým krajským hejtmanem a Marie Terezie zakazovala souběh aktivit v zednářském hnutí a službu ve státních úřadech.[7] Patřil ke spoluzakladatelům zednářské lóže Sincerité v Klatovech. K zednářství přivedl také nejstaršího syna Kašpara Heřmana a synovce Jana Vojtěcha Černína.[8]
Majetkové a rodinné poměry
Domy v Plánické ulici v Klatovech, sídlo Šebestiána Františka Künigla jako klatovského krajského hejtmana
Po rodičích byl dědicem panství Lnáře, které převzal po dosažení plnoletosti v roce 1741. Lnáře patřily k velkým pozemkovým celkům v jižních Čechách, k panství náležela dvě městečka, třicet vesnic a mimo jiné přes 200 rybníků. Panství bylo zatíženo vysokými dluhy, v důsledku průchodů armád na začátku války o rakouské dědictví bylo zadlužení ještě navýšeno. Proto bylo rozhodnuto panství prodat a v roce 1745 koupil Lnáře František Karel Swéerts-Sporck, který za tento majetek zaplatil 426 000 zlatých.[9] Šebestián Künigl byl v té době hejtmanem prácheňského kraje, proto koupil dva domy v Horažďovicích, kde se dočasně usadil a řídil odtud také správu kraje. Později koupil menší panství Bezděkov na Klatovsku[10] a na zdejším zámku se s rodinou usadil.[11][12] Později koupil ještě dva měšťanské domy č. p. 3 a 4 v dnešní Plánické ulici v Klatovech, odkud úřadoval jako klatovský krajský hejtman.[13] Kromě toho užíval také čestnou hodnost nejvyššího stolníka v Tyrolsku, která rodině náležela dědičně od roku 1650.[14]
V roce 1745 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Terezií Černínovou (1724–1800) z chudenické větve Černínů, dcerou pražského městského hejtmana hraběte Jana Václava Černína. Marie Terezie byla později dámou Řádu hvězdového kříže a byla pohřbena v kostele sv. Martina ve Chválenicích, který nechal postavit její bratr Heřman Jakub Černín. Se svou manželkou měl Šebestián František tři syny, kteří společně drželi Bezděkov a v roce 1802 panství prodali. Nejstarší syn Kašpar Heřman (1745–1824) patřil stejně jako otec k významným osobnostem zednářského hnutí v Čechách. Nejmladší syn Heřman Petr (1768–1853) sloužil v armádě, vyznamenal se v napoleonských válkách a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.
↑PRCHAL, Vítězslav: Sídlo a jeho pán. Rezidenční strategie hraběte Františka Karla Swéerts-Sporcka ve druhé čtvrtině 18. století in: Theatrum historiae, Praha, 2011; s. 63–64 dostupné online
.JPG)
