Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic
Hlava chudenické větve Czerninů z Chudenic
Ve funkci: 28. května 1743 – 15. listopadu 1784
Předchůdce	Jan Václav Czernin z Chudenic
Nástupce	Jan Vojtěch Czernin z Chudenic
Narození	1. února 1706 Švihov Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	14. listopadu 1784 (ve věku 78 let) nebo 15. listopadu 1784 (ve věku 78 let) Nebílovy Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	kostel sv. Martina ve Chválenicích
Titul	hrabě
Choť	I. (1740) Marie Arnoštka ze Šternberka (1718–1747) II. (1747) Marie Barbora ze Schaffgotsche (1725–1789)
Rodiče	Jan Václav Czernin z Chudenic (1667–1743) a Marie Terezie z Morzinu (1670–1713)
Děti	Marie Antonie Černínová z Chudenic Jan Vojtěch Černín z Chudenic
Příbuzní	Marie Terezie z Černínová z Chudenic (sourozenec) Gabriela Desfoursová a Antonie Desfoursová[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic (1. února 1706 Švihov – 15. listopadu 1784 Nebílovy) byl český šlechtic z rodu Černínů z Chudenic. Byl předposledním potomkem chudenické rodové větve.^[2] Vlastnil několik panství v západních Čechách poblíž Plzně (Šťáhlavy, Nebílovy, Radyně, Starý Plzenec). Proslul jako mecenáš katolické církve a k výstavbě sakrálních staveb na svých statcích angažoval významné barokní architekty (Dientzenhofer, Kaňka).

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Černínů z Chudenic, patřil k chudenické větvi, která v roce 1699 získala hraběcí titul. Narodil se na hradě Švihov jako nejmladší syn hejtmana Nového a Starého města pražského hraběte Jana Václava Černína (1667–1743) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Morzinové (1670–1713).^[3] Jeho kmotrem byl vzdálený příbuzný Heřman Jakub Černín (1659–1710) z nedrahovické větve, nejvyšší purkrabí Českého království. Jan Václav měl ještě dva starší syny, Františka Josefa a Františka Václava, kteří ale zemřeli v dětství.

Chudenická větev Černínů kvůli zadlužení přišla během 17. a 18. století o své majetkové zázemí v západních Čechách (panství Chudenice a Švihov koupila nedrahovická větev), díky podpoře bohatých příbuzných vyrůstal Heřman Jakub v Černínském paláci v Praze a pod patronátem vzdáleného bratrance Františka Josefa Černína mohl absolvovat nákladnou kavalírskou cestu po Evropě.^[4] Své putování zahájil v červnu 1725 v Drážďanech, poté pokračoval přes německé země do Lotrinska, přes další německá města se dostal do Belgie a Nizozemska, kde od září 1725 do května 1726 studoval na univerzitě v Leidenu.^[5] Po krátkém pobytu v Paříži odcestoval do Itálie, kde pobýval v Miláně a Římě, po krátkých zastávkách v Řezně a Paříži se vrátil do Čech. Díky konexím obdržel v Drážďanech audienci u krále Augusta II., v Lunéville byl hostem lotrinského vévody Leopolda Josefa a v Turíně se seznámil s rodinou sardinského krále Viktora Amadea II. V Bruselu požíval ochrany zastupujícího místodržitele maršála Wiricha Filipa Dauna, v Neapoli si jej vzal na starost místokrál Michal Bedřich z Althanu.^[6]

Po návratu z cest byl jmenován císařským komořím a radou apelačního soudu, později dosáhl i titulu tajného rady, na další kariéru pod patronátem nedrahovické větve ale musel rezignovat.^[7] Obrovské zadlužení nedrahovických Černínů s přesahem několika desetiletí dosáhlo vrcholu právě za Františka Josefa Černína a po jeho smrti mladší bratr František Antonín přistoupil k rozsáhlému rozprodeji rodového majetku. Hospodářský kolaps vyřadil v polovině 18. století celou rodinu Černínů z nejvyšších sfér veřejného života.

Zemřel v listopadu 1784 ve věku 78 pravděpodobně na zámku v Nebílovech,^[8] pohřben byl v kostele sv. Martina ve Chválenicích, k jehož výstavbě sám položil základní kámen.^[9]

Heřman Jakub vylepšil své majetkové poměry po předčasném úmrtí Františka Antonína v roce 1739, kdy se stal dědicem panství Šťáhlavy a Nebílovy s padesáti vesnicemi, k tomuto celku patřil také Starý Plzenec a hrad Radyně. Ze správy šťáhlavského panství je dochováno privilegium o zřízení ševcovského cechu ve Šťáhlavech (1769, uloženo ve Státním oblastním archivu v Plzni).^[10] Své statky rozšířil v roce 1757 přikoupením panství Chocenice od hrabat Sinzendorfů (transakce byla do zemských desek zapsána až v roce 1764).^[11] Zatímco honosný, ale léta neobývaný zámek v Nebílovech Heřman Jakub zcela opomíjel,^[12] přistoupil k barokním úpravám zámku ve Šťáhlavech, který se stal jeho sídlem. Byl také donátorem církevních staveb. Ve Chválenicích na šťáhlavském panství nechal v letech 1747–1752 postavit barokní kostel sv. Martina (pravděpodobně projekt Kiliána Ignáce Dientzenhofera),^[13] sem také nechal přemístit oltář ze zámecké kaple v Nebílovech.^[11]. V samotných Šťáhlavech inicioval v roce 1762 přestavbu kostela sv. Vojtěcha (projekt František Maxmilián Kaňka), až později došlo k přestavbě šťáhlavského zámku.^[14][15]

Byl dvakrát ženatý, a i když patřil k méně významné větvi Černínů, získané dědictví z roku 1739 mu umožnilo sňatky zamířené do nejvyšších společenských kruhů. První sňatek slavil 9. května 1740 v katedrále sv. Víta s hraběnkou Marií Ernestinou ze Šternberka (1718–1747), dcerou prezidenta české komory Františka Leopolda ze Šternberka. Při příležitosti sňatku nechal postavit sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého zdobený aliančním černínsko-šternberským erbem v obci Losiná. Pět měsíců po úmrtí první manželky se 1. července 1747 podruhé oženil s hraběnkou Marií Barborou Schaffgotschovou (1725–1789), dcerou českého nejvyššího purkrabího Jana Arnošta Antonína Schaffgotsche. Druhé manželství připomíná erb Černínů a Schaffgotschů nad vstupem do kostela sv. Vojtěcha ve Šťáhlavech. Z prvního manželství měl pět potomků, z nichž tři zemřeli v dětství (všechny děti se narodily v Praze a byly pokřtěny v katedrále sv. Víta). Dcera Marie Antonie (1744–1805) byla manželkou hraběte Františka Antonína Desfourse (1730–1822). Jediný syn Jan Vojtěch (1746–1816) byl později nejvyšším lovčím Českého království a na šťáhlavském panství nechal postavit zámek Kozel.

Heřmanova mladší sestra Marie Terezie (1728–1800) z otcova druhého manželství byla dámou Hvězdového řádu a manželkou hraběte Šebestiána Josefa Künigla (1720–1783), hejtmana Klatovského kraje a významného představitele zednářského hnutí v Čechách. Další sestra Marie Josefa (1730–1768) se provdala za hraběte Petra Víta Morzina (1728–1811), majitele několika panství v západních Čechách.