František Karel Rudolf hrabě Swéerts-Sporck (německy Franz Karl Rudolf Graf von Swéerts-Reist und von Sporck, 14. října 1688, Těmice u Mladé Vožice^[1] – 30. listopadu 1757, Lysá nad Labem) byl šlechtic nizozemského původu, jehož předci z otcovy strany pocházeli z Brabantského vévodství v historickém Nizozemí. Jako dědic svého tchána a zároveň adoptivního otce hraběte Františka Antonína Šporka získal v Čechách značný majetek. Na svých statcích se prosadil jako stoupenec moderních metod hospodaření, byl též mecenášem katolické církve.

Pocházel ze šlechtické rodiny Swéertsů nizozemského původu, byl synem císařského plukovníka Františka Karla Swéertse (1654–1692) a jeho manželky Anny Marie Sabiny hraběnky Šporkové (1661–1717), sestry hraběte Františka Antonína Šporka.

František Karel Rudolf Swéerts byl původně předurčen k církevní dráze. Byl jmenován kanovníkem ve Vratislavi, v roce 1705 ale vstoupil do armády falckého kurfiřta a zúčastnil se války o španělské dědictví. V roce 1712 se v Kuksu oženil s Annou Kateřinou Šporkovou (1689–1754), která byla jeho (oboustrannou) vlastní sestřenicí a ke sňatku byl tak nutný papežský dispens.

V roce 1718 byl svým tchánem Františkem Antonínem Šporkem přijat jako adoptivní syn a v témže roce získal hraběcí titul, zároveň došlo k rozšíření rodového jména do podoby von Swéerts und von Sporck, respektive Swéerts-Sporck von Reist. Spolu s manželkou se tak stal univerzálním dědicem rozsáhlého majetku F. A. Šporka. V letech 1732–1738 byl hejtmanem boleslavského kraje, jeho hlavním sídlem byl tehdy zámek v Novém Berštejně.

Ještě než zdědil statky Šporků, začal budovat vlastní majetkové zázemí. V roce 1723 koupil panství Nový Berštejn s městečkem Dubá a berštejnský zámek nechal radikálně upravit jako své sídlo. Po smrti Františka Antonína Šporka (1738) zdědil spolu s manželkou Choustníkovo Hradiště s Kuksem, Lysou nad Labem a Konojedy. Součástí dědictví byl i pražský palác, dodnes známý jako Swéerts-Sporckův palác. I později František Karel Swéerts-Sporck kupoval další statky, v roce 1743 za 120 tisíc zlatých koupil Kokořín a Vidim. Ke vzniku barokních zámků ve Vidimi a v obci Kokořín nejsou žádné prameny, je ale pravděpodobné, že vznikly právě v této době.

Jedním z největších zisků se staly jihočeské Lnáře zakoupené v roce 1745 od hrabat Küniglů. K panství Lnáře patřila dvě městečka, přes třicet vesnic a mimo jiné také 365 rybníků. Lnáře byly pravděpodobně zakoupeny jako sídlo pro jediného syna Jana Františka Kristiána. Krátce v letech 1746–1752 bylo majetkem rodu další panství v jižních Čechách: Kardašova Řečice.^[2]

Na svých zakoupených i zděděných statcích prosazoval moderní hospodářské metody, postupem doby proslul jako odborník na agronomii a ekonomii. Snažil se účelně kombinovat pěstování pícnin a chov dobytka, který dovážel ze Švýcarska, jako první v Čechách začal pěstovat jetel.

Současně usiloval o zachování a rozšiřování lesů, v lesním i polním hospodářství dosáhl výsledků především na panství Lysá nad Labem, kde také založil první soukromou hospodářskou školu. Všeobecně měl zájem i na alfabetizaci poddaných, podporoval vzdělání v němčině. Na svém hlavním sídle v Lysé nad Labem se ale zároveň potýkal se vzpurností měšťanů.^[3]

Po zázračném uzdravení svého jediného syna Jana Kristiána nechal v roce 1746 založit klášter servitů v Konojedech. Vlastním nákladem nechal postavit hodnotný barokní kostel Nalezení sv. Kříže v Dubé^[4]. Do jisté míry pokračoval i v odkazu svého tchána F. A. Šporka v Kuksu, i když lázeňský komplex začal postupně upadat, František Rudolf zrušil nákladné parforsní hony a své další aktivity zaměřil především na zefektivnění hospodaření.^[5]