Plebánie v Bořislavi je prvně písemně doložená roku 1352, kdy platila 6 grošů papežských desátků.[1] V té době už Bořislav patřila teplickým benediktinkám. Znamená to, že klášter měl k farnosti patronátní právo a jeho abatyše tam instalovala duchovního správce. Farnost ovšem neměla takový rozsah jako v současnosti: Do roku 1661 byly dnešní filiální kostely ve Rtyni a v Hradišti sídlem farní správy. Do bořislavského farního okrsku je tehdy začlenil majitel teplického panství Jan Jiří Marek Clary-Aldringen.[2]
Kostel v HradištiKostel ve Rtyni
První bořislavský farář, kterého známe jménem, je Pavel. Ten v roce 1377 vedl na arcibiskupském soudu při s knězem Petrem z Teplic, který se později stal farářem ve Rtyni. Ze 14. století se v písemných pramenech jako bořislavští faráři ještě uvádějí Jan a Štěpán. Začátkem 15. století mluví prameny také o faráři Swierzkovi.[3] Roku 1405 převzal od Oldřicha a Peška z Radovesic pro bořislavský kostel dar 24 grošů ročně farář Mikuláš.[4] Pravděpodobně jde o téhož Mikuláše, který zemřel v Bořislavi roku 1416. Jako jeho nástupce prezentovala abatyše Žofie kněze Jana z Teplic. V prvních letech husitských válek byla bořislavská fara zřejmě opuštěna. Roku 1434 totiž abatyše Markéta ustanovila Apolináře z Horšovského Týna za faráře v neobsazené farnosti.[5] To je jedna z posledních zpráv o existenci teplického kláštera a na dlouhou dobu poslední zpráva o bořislavské farnosti. V roce 1434 je v Praze na Karlově uváděn jako představený Martin z Bořislavi. Je otázka, v jaké podobě bořislavský kostel husitské války přečkal.
Od poloviny 15. století vykonávala patronátní právo nad farností teplická světská vrchnost, protože tamní klášter zanikl. V té době už byla bořislavská farnost, podobně jako většina farností na severozápadě Čech, utrakvistická. I z evangelického období bořislavské farnosti existuje několik zpráv. Roku 1564 zde byl farářem Jakub, který měl potíže s přijetím jakési mladé kuchařky.[6]
V roce 1569 byl pro bořislavský kostel ulit zvon o průměru 95 cm.[7]
Roku 1592 presentoval Radslav Kinský do funkce faráře kněze Michaela Longolia původem z Kralovic. Longolius byl nejen teolog a člen litoměřického utrakvistického děkanátu, ale také humanistický učenec. Stýkal se např. s Martinem Bacháčkem a Janem Jeseniem. Byl rovněž literárně činný. Roku 1617 vydal český překlad latinského originálu tehdy velmi rozšířené, čtyřdílné knihy německého luteránského teologa Johanna Arndta (1555–1621) Anatomie a laboratoř pravého křesťana.[8] V roce 1620 vyšel v Praze jeho překlad pranostik a proroctví Paula Nagela z Lipska.[9] Longolius byl zámožný muž. Roku 1612 si od něj město Louny vypůjčilo značnou částku 3500 míšeňských kop. Členové městské rady ji pak každoročně jezdili do Bořislavi splácet.[10] V důsledku rekatolizačních dekretů byl Longolius po bitvě na Bílé Hoře nucen Čechy opustit. Usadil se v saském příhraničním městě Geisingu, kde v roce 1628 zemřel. Ve farním archivu v Řehlovicích se údajně v roce 1717 nalezla jeho česky psaná závěť.[11]
Od roku 1624 byla Bořislav administrována z Teplic. Roku 1628 instaloval císařský komisař – majetkové poměry teplického panství a tím ani patronát nebyly tehdy ještě zcela vyjasněny – za teplického a bořislavského faráře kapucínského mnicha Bernarda. V roce 1635 získali teplické panství Aldringenové. Ti téhož roku připojili Bořislav, Hradiště a Rtyni k Děkanství v Teplicích. Prosazování víry pod jednou ale v okolí Bořislavi nebylo jednoduché. Bernardovu nástupci, M. Adamu Prochovi, pomáhali v roce 1637 s rekatolizací dva jezuitštímisionáři. Ještě v roce 1650 působil v Bořislavi protestantský učitel. Jeho vykázání z farnosti Prochovým nástupcem P. Eliasem Ignazem Reichelem se setkalo s odporem farníků.[6]
Farní budova
Pro dějiny bořislavské farnosti je klíčový rok 1661. Tehdy se bořislavská farnost od teplického děkanátu opět osamostatnila a kostely ve Rtyni a Hradišti byly ustanoveny jako filiální k tomu bořislavskému.[11] Tím získala farnost svůj dnešní rozsah. Prvním farářem byl ustanovený Zikmund Ignác Hundeshagen. Vzhledem k teplickému patronátu však blízké spojení s teplickým děkanstvím trvalo. Často se stávalo, že tepličtí děkané začínali svou kariéru právě v Bořislavi.[12]
V polovině 2. desetiletí 18. století se patronátní úřad rozhodl postavit v Bořislavi nový kostel. Vysvěcen byl snad v roce 1717. Je dílem teplického stavitele Christiana Laglera. Zároveň byl rozšířen hřbitov okolo bořislavského kostela a obehnán zdí. Po novostavbě kostela došlo i na novou farní budovu, postavenou zřejmě rovněž na místě té původní. Nad vstupním portálem je letopočet 1733, což je pravděpodobně rok dostavby.[13] Její stavitel Jeroným Costa (asi 1691 Como, Lombardie – 1741 Praha) byl jeden z mnoha italských architektů, kteří se usadili v té době v Čechách. Z jeho realizací jsou známé např. pohřební kaple Božího Těla v Hostíně u Vojkovic[14] a zámek v Lipové na Děčínsku.[15] V rámci bořislavské farnosti vypracoval návrh na novostavbu kostela sv. Martina ve Rtyni.[16]
V roce 1857 byl učiněn pokus obnovit samostatnou farnost v Hradišti, z čehož ale sešlo.
↑Některá jména jsou v latinském nebo německém zkráceném tvaru, tak jak je zaznamenávaly diecézní katalogy do poloviny 20. století.
Reference
↑KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. [s.l.]: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN978-80-260-7091-7. Kapitola Kocourková, Květa: Z nejstarších dějin Bořislavi, s. 11. Dále jen Bořislav 2014.
↑SITTE, Franz. Geschichte der Pfargemeinde Boreslau. Teplice: Římskokatolická farnost – děkanství Teplice, 2011. 152 s. ISBN978-80-86467-43-6. S. 28. Dále jen Sitte 2011. Publikaci vydal autor prvně vlastním nákladem v roce 1936. V roce 2011 vyšla spolu s jeho do té doby nepublikovaným rukopisem Na slunné straně Milešovky v česko-německé podobě spolu s dalšími materiály o P. Sittem.
↑Bořislav 2014, s. 108. Nejmenovaný autor kapitoly o faře uvádí, že se stavěla podle projektu Jeronýma Costy v letech 1733–1741. Vzhledem k umístění letopočtu nad vstupním portálem je pravděpodobnější rok dokončení 1733.
↑ Oficiální stránky Hostína u Vojkovic.. www.hostinuvojkovic.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-10.
↑ Honys, Vít, Barokní přestavba kostela sv. Martina ve Rtyni nad Bílinou, in: Dějiny staveb 2001, s. 64.. www.evida.cz [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-10.
