Litoměřická diecéze je územně členěna na 10 vikariátů. V čele každého vikariátu stojí okrskový vikář. Rozsahem jsou území spravovaná okrskovými vikáři z hlediska státní správy podobná okresům v ČR, které však vzhledem k historickému vývoji vždy ne zcela kopírují.
Litoměřická diecéze je územně členěna na 10 vikariátů. V jejich čele stojí okrskoví vikáři. Každý vikariát se pak dělí na jednotlivé farnosti, v litoměřické diecézi většinou sdružené do farních obvodů, kdy z důvodu nedostatku kněží má jeden kněz na starosti farností více.
Historie vikariátů v litoměřické diecézi
Od svého vzniku v roce 1655 litoměřická diecéze co se týče svého vnitřního uspořádání několikrát změnila svou organizační strukturu, protože měnila také svou velikost a postupně se zvětšovala. Většinou se členila na jednotlivé vikariáty, v některých historických obdobích (např. za nacistické okupace), krátkodobě i na jiné odvozené organizační jednotky.
K zatím poslední velké organizační úpravě co se týče vikariátní struktury došlo v rámci změn hranic diecézí k 31. květnu 1993, kdy zanikl Nymburský vikariát a vikariátů bylo ustanoveno celkem osm. Některé farnosti tohoto vikariátu byly přičleněny do pražské arcidiecéze, zbytek farností pak rozdělen mezi mladoboleslavský vikariát a turnovský vikariát v rámci litoměřické diecéze. Počet vikariátů se v roce 1995 zvětšil z osmi na deset a Katalog litoměřické diecéze (Neměnná část) vydaný v roce 1997 tento počet vikariátů kodifikoval. Úplně poslední změnou bylo od 1. ledna 2013 na základě dekretu Kongregace pro biskupy vyřazení farnosti Vejprty z plzeňské diecéze v karlovarském vikariátu a včlenění této farnosti do vikariátu krušnohorského.
Vikariáty a jejich znaky
Znak litoměřické diecéze používaný od roku 1947. Autorem štítu je Břetislav Štorm, který jej pro biskupa Štěpána Trochtu navrhl původně takto: v modrém štítu čtvrcený heroltský kříž střídavých barev, stříbrné a červené.[2]
Znaky vikariátů
Od 1. ledna 2019 používají vikariáty litoměřické diecéze vlastní znaky, které používají za základ znak litoměřické diecéze. Znakem litoměřické diecéze je v modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž. Štít je podložen zlatým latinským křížem provázeným mitrou a berlou. Vše převýšeno zeleným kloboukem se šesti střapci po každé straně.
Vikariáty v minulosti žádnými znaky nedisponovaly, užívaly však razítka, v jejichž poli se uplatňoval znak litoměřického biskupa, přičemž od episkopátu Josefa Hurdálka (1815–1822) zůstal tento znak, tedy prostý latinský kříž, nezměněný. Od 80. let 20. století začalo být turnovským vikariátem využíváno razítko, v jehož poli byl tradičně užívaný znak diecéze doplněný vpravo nahoře třemi zlatými mincemi (odkaz na svatomikulášské patrocinium turnovského děkanského kostela; autorem znaku byl slovenský církevní heraldik Zdenko G. Alexy).
Znaky farností odvozené od znaků vikariátů
Co se týče farností litoměřické diecéze, pouze několik málo farností v litoměřické diecézi disponuje svým historickým znakem. Od 90. let 20. století začaly vznikat nové znaky farností v turnovském vikariátu, přičemž v nich byl vždy využit i vikariátní znak (autorem této koncepce byl opět Zdenko G. Alexy). S ohledem na takto vytvořenou tradici a především praktičnost a jednoznačnost takovýchto znaků (znak plně vypovídá o příslušnosti k diecézi i vikariátu) byla vytvořena níže uvedená pravidla pro tvorbu nových znaků farností. V případě, že farnost již disponuje znakem, ať už je jakéhokoliv staří, má právo jej nadále bez omezení užívat. Pokud chce farnost nový znak, musí dodržet následující postup:
Nový znak farnosti se tvoří tím způsobem, že jedna jeho polovina představuje znak příslušného vikariátu, druhá vzniká za použití heraldických figur odkazujících na patrocinium farního kostela. Možnosti půlení znaku na poloviny jsou dvě, a sice:
tzv. polcení (tj. svislé rozdělení), přičemž znak vikariátu bude na heraldicky pravé straně znaku;
tzv. dělení (tj. vodorovné rozdělení), které nemusí být provedeno stejnoměrně, ale lze vytvořit i tzv. hlavu štítu (ta je užší, než jeho spodní polovina), přičemž znak vikariátu bude při užití jakékoliv z variant vždy v horní polovině znaku;
V odůvodněných případech lze použít i jiné varianty sloučení vikariátního znaku a „farní“ heraldické figury, např. užitím tzv. volné čtvrti s vikariátním znakem. Blason (odborný popis) nově vytvářeného znaku farnosti (ideálně společně s jeho výtvarným ztvárněním) musí být schválen litoměřickým biskupem. Neschválený znak není možné používat.[3]
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře stříbrnou lvicí se zlatou zbrojí. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolený symbol odkazuje na sv. Zdislavu, která se provdala do rodu Markvarticů, jejichž znakem byla právě lvice.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře vynikajícím zlatým latinským křížem. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolený symbol odkazuje na patrocinium děkanského kostela v Děčíně a rovněž na skutečnost, že na Šluknovsku se nachází unikátní soubor křížových cest.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře zlatou lilií. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Lilie jako symbol Panny Marie odkazuje na množství mariánských poutních míst ve vikariátu (Květnov, Horní Jiřetín, Březno u Chomutova) i významných kostelů s tímto zasvěcením ve vikariátu (Most, Chomutov).
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře kosmo položenou holí svatého Antonína šikmo přeloženou zlatou berlou se závitem doleva. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolený symbol odkazuje na sv. Antonína Velikého, jakožto patrona libereckého arciděkanského kostela.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře zlatým věncem. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolený symbol odkazuje na sv. Štěpána prvomučedníka, patrona katedrály, neboť stefanos je řecky věnec.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře zlatým přibývajícím půlměsícem provázeným vpravo zlatou hvězdou. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolené symboly využívají částečně znak lounského děkanství, kde je měsíc odkazem na město Louny (luna). Zároveň jsou měsíc i hvězda symboly Panny Marie, odkazující na mariánská poutní místa ve vikariátu (Liběšice u Žatce, Dolní Ročov) či patrocinium děkanského kostela v Žatci.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře knížecí korunou přirozených tinktur. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolený symbol odkazuje zejména na kněžnu sv. Ludmilu, jejíž původ je tradičně kladen do Mělníka.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře hlavou svatého Jana Křtitele položenou na zlaté míse. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolený symbol odkazuje na patrocinium děkanského kostela v Teplicích, zároveň je také připomínkou na uchovávání relikviáře s ostatky tohoto světce v oseckém klášteře.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře třemi zlatými mincemi (1, 2). Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Zvolený symbol odkazuje na svatomikulášské patrocinium děkanského kostela v Turnově.
V modrém štítu stříbrně a červeně čtvrcený kříž provázený vpravo nahoře zlatou pětilistou růží se zlatým semeníkem a zlatými okvětními lístky. Vše převýšeno černým kněžským kloboukem se dvěma černými střapci. Růže jakožto mariánský symbol odkazuje v prvé řadě na patrocinium ústeckého arciděkanského kostela. Dále je připomínkou dalšího ústeckého kostela sv. Vojtěcha, neboť růže byla považována za domnělý znak Slavníkovců.
