Radovan Lukavský

Radovan Lukavský
Radovan Lukavský (jeseň 2007)
Narodenie 1. november 1919
Praha, Česko
Úmrtie10. marec 2008 (88 rokov)
Praha, Česko
ManželkaLudmila
DetiOndřej

Profesor Radovan Lukavský (* 1. november 1919, Praha – † 10. marec 2008, Praha) bol známy český herec, divadelný pedagóg a recitátor. Stvárnil stovky divadelných, filmových, televíznych rolí aj rozhlasových rolí, jeho vycibrený a kultivovaný hlas z neho robil jedného z najlepších a najznámejších českých rozprávačov a recitátorov poézie.

Okrem početných rozhlasových aj televíznych recitácií nahovoril 17 biblických príbehov v projekte Bible pro malé i velké.

Za svojho dlhoročného pôsobenia v Národnom divadle stvárnil desiatky veľkých rolí, z ktorých najvýznamnejšie sú Hamlet a Tomáš Becket.

Ako vysokoškolský pedagóg na Akadémii múzických umení vychoval na desiatky skvelých hercov a je autorom dvoch kníh o herectve.

Za komunistického režimu musel ako kresťan a nestraník čeliť obmedzovaniu svojej hereckej a pedagogickej činnosti – z kádrových dôvodov musel prestať učiť na DAMU, a keď odmietol predniesť prejav, v ktorom by ľutoval svoje postoje v 60. rokoch, bolo mu na dlhý čas znemožnené vystupovať v televízii.

Život

Hrob na Olšanských cintorínoch v Prahe

Narodil sa v Prahe v pomerne chudobnej rodine. Jeho otec bol stolársky majster Rudolf Lukavský, ktorý pochádzal zo Stodu pri Plzni, matkou bývalá slúžka a ochotnícka herečka Marie Lukavská, rodená Čačalová, ktorá pochádzala z Bystřice pod Hostýnem.

Jeho matka bola hlboko veriaca katolíčka, ktorá svojho syna od útleho detstva vodila do kostola. Radovanovi sa v kostole páčilo a rád chodil miništrovať a pomáhať pri záhradných prácach do blízkeho kláštora anglických panien. Jedna z tamojších sestier, matka Stránská, s ktorou sa často rozprával pri práci na záhrade, zohrala zrejme rozhodujúcu úlohu v tom, že sa rozhodol stať sa kňazom.

Študoval na jezuitmi riadenom Arcibiskupskom gymnáziu v Prahe-Bubenči, ktoré opustil po 5 rokoch po tom, čo dostal consilium abeundi (prekl. rada odísť) pre rastúci dlh (rodičia neboli schopní platiť za internát).[1] Dokončil na reálnom gymnáziu v Českom Brode, kde zmaturoval v roku 1938.[2] Nastúpil na štúdium češtiny a francúzštiny na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe, po zatvorení vysokých škôl pracoval na železnici ako telegrafista. [3]

V roku 1941 začal študovať na pražskom konzervatóriu a v roku 1942 nastúpil spolu s ďalším poslucháčom konzervatória Jaromírom Pleskotom krátko do divadla Větrník Josefa Šmídu.[4] Už v druhom ročníku štúdia však bol nútene nasadený v Nemecku na prácu vo vojnovom priemysle. V roku 1944 bol vyreklamovaný a nastúpil angažmán v Divadle Vlasty Buriana. Po uzavretí divadiel pracoval ako robotník v Prahe. Po roku 1945 sa vrátil k štúdiu na Karlovej univerzite aj na konzervatóriu[3] a v rokoch 1946 (Pražské konzervatórium) a 1947 (FF UK) obidve školy úspešne absolvoval.[5]

V roku 1946 bol angažovaný Jiřím Frejkom do Divadla na Vinohradoch.[6] Odtiaľ v roku 1950 prešiel do Mestských divadiel pražských,[7] od roku 1957 sa stal členom súboru činohry Národného divadla v Prahe.[3]

Jeho pedagogická činnosť bola spojená s Pražským konzervatóriom, kde sa stal už v roku 1945 asistentom Jiřího Plachého na dramatickom oddelení a kam sa vrátil znova po roku 1975, ale predovšetkým s Akadémiou múzických umení, kde od roku 1947 vyučoval na katedre herectva Divadelnej fakulty Akadémie múzických umení a od roku 1950 aj na FAMU,[3] kde sa stal v roku 1995 profesorom. Napísal dve knihy o herectve a mnoho odborných článkov.

Dielo

Jeho najznámejšími divadelnými rolami boli Obchodník s deštěm, Hamlet alebo Tomáš Becket. Vo filme hral napríklad hlavnú úlohu v Kráľovi Šumavy, televíznym divákom zostáva v pamäti vďaka úlohe Václava Tháma v seriáli F. L. Věk a rade ďalších. Bol vynikajúcim recitátorom. Pôsobil aj ako rozprávač v seriáli Krajní meze alebo Cirkus Humberto a nahovoril 17 biblických príbehov (Bible pro malé i velké).[8] Zaslúžil sa o kultiváciu českej rodnej reči nielen svojím nezameniteľným prejavom, ale aj knihou Kultura mluveného slova (Akademie múzických umění, Praha 2000). Podkladom tejto publikácie boli jeho prednášky na FAMU.

Herecká filmografia

  • 2007 – Maharal – Tajemství talismanu (TV seriál)
  • 2006 – Maharal – Tajemství talismanu
  • 2005 – Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště; Náves (TV seriál)
  • 2004 – Tři dámy s pistolí (TV film)
  • 2003 – Strážce duší (TV seriál)
  • 2000 – Smrt Hippodamie (divadelný záznam)
  • 1999 – Ortel (TV film); Pod prahem
  • 1998 – O pyšném panovníkovi (TV film)
  • 1997 – Červený kamínek (TV film); Četnické humoresky (TV seriál); O perlové panně; Tichá noc (TV film)
  • 1995 – Casa rosa, La (TV film); Den, kdy unesli papeže (TV film); Má je pomsta; Muž v pozadí (TV seriál); Rok na vsi (divadelný záznam)
  • 1994 – Marie Růžička (TV film); Návštěvní doba (divadelný záznam); Pšenice na dálnici (divadelný záznam;) Tři Alberti a slečna Matylda (TV film); V erbu lvice; Zapomenuté tváře (TV film)
  • 1992 – Náhrdelník (TV seriál); Noc pastýřů (TV film;) O dvou sestrách a noční květině (TV film;) Pravda a lež (TV film); Senso (TV film); Život a dílo skladatele Foltýna (TV film)
  • 1991 – Pohádka o touze (TV film); Requiem za W. A. Mozarta (TV film); Romeo a Julie (TV film); Šťastlivec Sulla (TV film)
  • 1990 – Chybná diagnóza (TV film); Přísahám a slibuji (TV seriál)
  • 1989 – Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál); Putování po Blažených ostrovech (TV film)
  • 1988 – Cirkus Humberto (TV seriál); Dýmka míru; Lékaři (TV film); Motanice (TV film); Proces s vrahy Martynové (TV film); Tichý společník
  • 1987 – Můj kamarád tiká; O Háderunovi a víle Elóře (TV film); O houslích krále snů (TV film); Paví pírko (TV film),
  • 1986 – Můj hříšný muž; Povídka s dobrým koncem (TV film); Zlá krev (TV seriál)
  • 1985 – Gobseck (TV film); Matka (divadelný záznam), ...nebo být zabit; Skalpel, prosím; Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál); Tretí šarkan; Veronika
  • 1984 – Chytrá princezna (TV film); Příliš velká šance
  • 1983 – Moje srdcová sedma (TV seriál); Nuž, brány dokořán již otevřete...! (TV film); Putování Jana Amose; Tažní ptáci (TV film); Vzpurní svědkové (TV film); Záchvěv strachu
  • 1982 – Dlouhá bílá stopa (TV seriál); Jehla (TV film); O labuti (TV film); Schůzka se stíny
  • 1981 – Měsíční tónina (TV film); Opera ve vinici; O stříbrném a zlatém vajíčku (TV film); Proč se vraždí starší dámy (TV film); Tajemství ďáblovy kapsy; Zelená vlna
  • 1980 – Jak napálit advokáta; Romaneto; Signum laudis; Svítalo celou noc
  • 1979 – Ako listy jedného stromu (TV film); Dnes v jednom domě (TV seriál); Julek; Rukojmí v Bella Vista; Theodor Chindler – Die Geschichte einer deutschen Familie (TV seriál); Zadržitelný vzestup Arthura Uie (divadelný záznam)
  • 1978 – Sněhurka (TV film)
  • 1977 – Louis Pasteur (TV film); Paličova dcera (TV film); Pasiáns; Tichý Američan v Praze; Zlaté rybky
  • 1976 – Až bude padat hvězda (TV film); Dům Na poříčí; Chuť do života (študentský film); Malá mořská víla; O Mistru Hanušovi
  • 1975 – Akce v Istanbulu; Christoffel von Grimmelshausen abenteuerlicher Simplicissimus, Des (TV seriál); My z konce světa (TV seriál)
  • 1974 – Perseus; Poslední ples na rožnovské plovárně; 30 případů majora Zemana (TV seriál)
  • 1973 – Poklad krále Davida (TV film); Tvrdohlavý Lot (študentský film); Větrné moře
  • 1972 – Akce Bororo; Dvojník (študentský film); Elixíry ďábla; Kamenný kvítek (TV film); Podezření; Román lásky a cti (TV film), Zajíc přes cestu (študentský film); Zlatá svatba; Z pohádky do pohádky (TV film)
  • 1971 – Černý vlk; Kat nepočká (TV film); F. L. Věk (TV seriál); Lekce, Mrtvý princ (TV film), Tatínek na neděli; Touha Sherlocka Holmese
  • 1970 – Dlouhá bílá nit (TV film); Chvojka (TV film); Mata Hari (TV film); Návštěvy; Za ranních červánků (TV film); Zvláštní případ (TV film)
  • 1969 – Bellevue (TV film); Ezop; Případ pro začínajícího kata
  • 1968 – Dreyfusova aféra (TV seriál); Sňatky z rozumu (TV seriál)
  • 1967 – Dívka s třemi velbloudy; Drak se vrací; Lucerna (TV film); Těžká srdeční komplikace (TV film); Waterloo (TV film)
  • 1965 – Zvony pre bosých; 5 milionů svědků
  • 1964 – Antigona (TV film)
  • 1963 – Andere neben dir, Der (TV film); Ikarie XB 1; Pražské blues; Tři zlaté vlasy děda Vševěda
  • 1962 – Horoucí srdce; Malý Bobeš ve městě; Pevnost na Rýně; Zelené obzory
  • 1961 – Hrdinové okamžiku (TV seriál); Malý Bobeš; Muž z prvního století; Pouta
  • 1960 – Páté oddělení; Vyšší princip
  • 1959 – Král Šumavy; Návštěva (študentský film); Spálená křídla (divadelný záznam)
  • 1958 – Déšť padá shora (študentský film); Smrt v sedle
  • 1957 – Poučení (študentský film); Štěňata; Tam na konečné; V pátek ráno
  • 1956 – Dědeček automobil; Honzíkova cesta; Proti všem; Synové hor; Ztracenci
  • 1955 – Jan Žižka; Psohlavci; Punťa a čtyřlístek; Větrná hora
  • 1954 – Jan Hus; Na stříbrném zrcadle; Stříbrný vítr
  • 1953 – Tajemství krve
  • 1952 – Mladá léta; Nástup
  • 1951 – Akce B; Mikoláš Aleš; Milujeme
  • 1950 – Přiznání; Zocelení
  • 1949 – Němá barikáda; Pan Habětín odchází; Revoluční rok 1848; Výlet pana Broučka do zlatých časů
  • 1948 – Bílá tma; Dvaasedmdesátka
  • 1946 – Muži bez křídel; Nadlidé

Ocenenia

V roku 1965 mu bol udelený titul zaslúžilý umelec a v roku 1974 ocenenie Zaslúžilý člen ND[3].

Z rúk prezidenta Václava Havla prevzal Medailu Za zásluhy, v roku 1995 získal Cenu Thálie za celoživotné majstrovstvo.

V roku 2000 dostal ocenenie – Medailu Josefa Hlávky.[9]

Dňa 3. júna 2005 mu bol udelený čestný doktorát (doctor honoris causa) na Akadémii múzických umení v Prahe.[10]

V júli 2008 bola v Prahe 5 - Košíře po ňom pomenovaná jedna pražská ulica.[11]

Referencie

  1. ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50.
  2. ↑ http://www.gcbrod.cz/ABS/1931-1940.pdf Archivované 2014-10-19 na Wayback Machine Seznam absolventů Gymnázia Český Brod 1931-1940.
  3. ↑ a b c d e Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 283.
  4. ↑ HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 61–63.
  5. ↑ Český biografický slovník XX. století II, s. 293.
  6. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8.
  8. ↑ Archivovaná kópia [online]. [Cit. 2014-10-11]. Dostupné online. Archivované 2007-10-09 z originálu.
  9. ↑ http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php
  10. ↑ publikace AMU, Prof. Radovan Lukavský, doctor honoris causa AMU, 3. června 2005, vyd. AMU, Praha, 2005, ISBN 80-7331-036-8.
  11. ↑ Jedna z nových ulic nese jméno herce Lukavského; dostupné: http://www.prazskapetka.cz/node/6029 Archivované 2009-03-25 na Wayback Machine

Iné projekty

Externé odkazy

Zdroj

  • Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Radovan Lukavský na českej Wikipédii.