PROFILPELAJAR.COM

Želva stepní
	Želva stepní
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Řád	želvy (Testudines);
Podřád	skrytohrdlí (Cryptodira);
Čeleď	želvovití (Testudinidae);
Rod	želva (Testudo);
Binomické jméno
	Testudo horsfieldii; Gray, 1844
Poddruhy
	Testudo horsfieldii horsfieldii; Testudo horsfieldii kazachstanica; Testudo horsfieldii rustamovi;
Synonyma
	želva čtyřprstá;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva stepní (Testudo horsfieldii), též želva čtyřprstá, patří k často chovaným druhům želv. Její domov leží na západním okraji Asie.

Popis

Želvu stepní lze identifikovat podle takřka okrouhlého a na vrcholu plochého karapaxu. Dalším typickým znakem je písková barva karapaxu s výraznými černými znaky. Samička dorůstá asi 20 cm, sameček 16 cm. Její hmotnosti může být až 2 kg. Samička je oproti samci větší a má kratší ocas. Oproti balkánským želvám jako jsou želva zelenavá (Testudo hermanni) a želva žlutohnědá (Testudo graeca) je širší a plošší, zbarvení karapaxu je světlejší a na předních končetinách má pouze čtyři prsty s drápky (balkánské druhy pět prstů). Je aktivní ve dne, je velmi čilá, výborně hrabe a dosti obratně šplhá. Samci jsou agresivní vůči samcům jiných druhů želv, i v případě, že jsou třikrát větší.

Od balkánských druhů se liší i způsobem života. Je aktivnější při nižších teplotách, odolnější vůči rachitidě a mnohem lépe hrabe. V přírodě hrabe podzemní chodby dlouhé až 12 m, proto musí být její venkovní výběh dobře zajištěn proti podhrabání.

Potrava

Patří mezi býložravce, hlavní potravou této želvy jsou tedy rostliny (takřka výhradně listy, plody a květy), například listy smetanky lékařské, sušené byliny, salát, jablka, jahody, jetel, jitrocel, růže, meloun, nejrůznější druhy pícnin, ale také i hmyz. Čím je strava pestřejší, tím lépe, kvůli potřebným vitamínům a minerálům.^[2]

Reprodukce

Samečkovy námluvy se projevují kýváním hlavou a kroužením okolo samičky. Když samečkovi samička přestane utíkat, nastane páření.^[3] Pohlavní dospělosti dosahují tyto želvy mezi osmým a desátým rokem. Samice snáší vejce na přelomu května a června často po jednom s přestávkami dlouhými i několik dnů. Vejce jsou velká 4–5 x 2,5–3,5 cm.^[2] Snáší 2 až 8 vajec do předem vyhloubené jamky.^[4] Mláďata se líhnou po 80–110 dnech, zůstanou tedy spát v zemi a vylézají až následující jaro.^[2]

Výskyt

Pochází z Asie. Je nejodolnějším druhem suchozemské želvy, její nejsevernější přirozený výskyt je v Novokujbyševsku, v Rusku na Volze.^[2] Obývá oblast na východ od Kaspického moře, státy Írán, Afghánistán, Kazachstán, Turkmenistán a Pákistán, kde žije v pohořích a pouštích.^[4] Přirozeným prostředím jsou pro ni volné stepi místy s kamením, se suchou jílovitou a písčitou půdou a řídkými porosty trávy a keřů. Místa, kde je mnoho slunce a jen občasný stín. Je to vysloveně pouštní želva, která nesnáší vlhko a chladno.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ ^a ^b ^c ^d zelvy.cz - Testudo horsfieldi
↑ plazi.webgarden.cz - Plazi - Želva stepní. plazi.webgarden.cz [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-11-28.
↑ ^a ^b Foxymonk.com - Atlas zvířat - Želva stepní^{[nedostupný zdroj]}