Želva Spenglerova

Jak číst taxoboxŽelva Spenglerova
alternativní popis obrázku chybí
Želva Spenglerova
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádželvy (Testudines)
NadčeleďTestudinoidea
Čeleďbatagurovití (Bataguridae)
Rodželva (Geoemyda)
Binomické jméno
Geoemyda spengleri
Gmelin, 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva Spenglerova (Geoemyda spengleri), též želva zuboštítá je druhem rodu Geoemyda.

Popis

Dorůstá délky 13 až 15 cm. Karapax má protáhlý a plochý, vzadu ozubený. Na jeho vrchu se nachází tři výrazné kýly. Mají světle až mahagonově hnědou barvu. Plastron mají tmavě hnědý až černý se žlutým lemem. Na hlavě jsou výrazné velké kulaté oči a mohutný, jako u dravce zahnutý zobák. Samice mají na hlavě a krku žlutý pruh, samcům kresba chybí, mají delší a silnější ocas. Tyto želvy dobře šplhají.[2] Na končetinách mají ostré drápky. Na předních nohách mají řada velkých šupin. Kůže i šupiny jsou červeně tečkované. Je želvou suchozemskou, vodu má ale ráda, vlhko je pro ni nezbytně důležité.[3]

Potrava

Jsou to dravci aktivní přes den. Jsou tedy masožravci. Živí se různými hmyzem, druhy hlemýžďů, žížalami, myšmi a jinými drobnými obratlovci. V zajetí mohou jíst i hovězí maso, potravu přijímají nejraději živou. Rostlinnou potravu odmítají.[4]

Reprodukce

Pohlavní dospělosti dosahují asi v pěti letech. Inkubace trvá asi 74–110 dní. Kladou většinou 1-2, zřídka 3 vejce asi 5 cm velká. Pancíř mláďat je velmi měkký, nahoře má výrazný středový kýl.[4] V zajetí je její odchov problematický neboť zárodky umírají dřív, než se jim podaří dostat se ze skořápky.[3]

Výskyt

Přirozeně se vyskytuje v Číně, severním Vietnamu, Sumatře a Borneu. Ve volné přírodě obývají vlhké chladné lesy s průměrnými teplotami v rozmezí 18–23 °C. Žijí ve spadaném listí.[2] Žije skrytě, splynutí s okolním prostředím pro ni není problémem díky zbarvení. Vyskytuje se v nadmořské výšce až do 1200 m n. m.[3]

Chov v zoo

Jedná se o velmi vzácně chovaný druh. V celé Evropě byl v listopadu 2018 k vidění jen ve 13 zoo, z toho v pěti v Německu. Dále jde o tři britské zoo, jednu dánskou, rakouskou, švýcarskou a dvě české – Zoo Praha a AkvaTera při Zoo Plzeň.[5] Stejná situace platila i na konci roku 2019.[6]

Chov v Zoo Praha

První zvířata tohoto druhu přišla do Zoo Praha v 60. letech 20. století. Současná etapa započala v roce 2014. Tehdy se do zoo dostali jedinci zabavení Českou inspekcí životního prostředí.[7] Stejného roku se také podařil český zoo prvoodchov.[8] Ke konci roku 2017 bylo chováno 24 jedinců, z toho čtyři toho roku odchovaná mláďata.[9] Celkově se do té doby podařilo odchovat 18 mláďat.[8] V roce 2018 bylo odchováno jedno mládě. Ke konci roku 2018 bylo chováno 25 jedinců.[10] Mláďata se vylíhla také v srpnu a září 2019.[11] V závěru roku pak bylo v Zoo Praha chováno 26 jedinců.[12] Další dvě mláďata přišla na svět v srpnu 2020.[13]

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. a b mazlicci.cz - želva zuboštítá. www.mazlicci.cz [online]. [cit. 2012-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-02. 
  3. a b c ifauna.cz - Geoemyda spengleri - bezkonkurenční želva[nedostupný zdroj]
  4. a b rytmus.info - Želva Spenglerova[nedostupný zdroj]
  5. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. 
  6. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  7. Želva Spenglerova - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. 
  8. a b Interní přehled vzácně chovaných druhů v Zoo Praha, 2018
  9. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  10. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  11. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  12. Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  13. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy