Železniční trať Görlitz–Zawidów (Zhořelec–Závidov) byla pruská hlavní trať, součást dálkového spojení Berlína s Vídní. Trať byla spolu otevřena 1. června 1875.
Historie železniční trati
Na konci devatenáctého století byla trať důležitou dopravní tepnou mezi Pruskem, Čechami a Rakouskem. Z důvodu obtížného trasování úseku mezi Libercem a Pardubicemi však postupně hlavní roli převzala trať vedoucí přes saské Drážďany a dále údolím Labe, přestože byla delší.
Úsek na východ od Nisy neměl žádné přímé napojení na polskou železniční síť. V roce 1948 byla z tohoto důvodu prodloužena bývalá lokální trať Sulików – Mikułowa (Schönberg – Nikolausdorf), 3. října 1948 získal Závidov (Seidenberg) přímé železniční spojení s polským vnitrozemím. V roce 1950 bylo vybudováno propojení s Niskou dráhou, zaústění se nachází nedaleko vesnice Ręczyn. Hlavními důvody byla možnost přepravy materiálu v souvislosti s výstavbou elektrárny Turów a přeprava uhlí ze sousedního povrchového dolu. V roce 1960 byla tato trať prodloužena až do města Bogatynia (Reichenau), osobní přeprava PKP však byla 3. dubna 2000 zastavena. V současnosti je trať využívána výhradně pro nákladní přepravu, což platí i pro přeshraniční úsek Zawidów – Černousy.
